6. 6. 2026
„Vězeň na vodě„ Řeka byla ten den jako zrcadlo. Tak klidná, že dvojstěžník „Filip Vranovský“ vrhal do vody dokonalej stín. Příliš dokonalej. Babička mě přivezla na břeh když mi bylo dvanáct. „Podívej se,“ šeptla a stiskla mi ruku. „Ta loď tu kotví už čtyřicet let. Nikdo neví proč.“ Všichni ve vsi říkali to samý. Parník Čtěte více
5. 6. 2026
Strážce Hromového Útesu Když se nad Černými horami začaly stahovat mraky, starý lid zavíral okenice a děti zapomínaly na hry. Nebylo to kvůli dešti. Všichni věděli, že hromy a blesky nepatří nebi. Patří jemu. Ashkar, poslední drak ohnivých šupin, nespal staletí v jeskyni plné zlata. Spal na hraně světa. Na Hromovém Útesu, odkud je vidět Čtěte více
4. 6. 2026
Dům, kde zůstává světloObyčejný příběh o lásce dvou duchů Říká se, že duchové straší na místech, kde zemřeli. To není pravda. Duchové zůstávají tam, kde byli naposledy šťastní. Dům na konci Dlouhé ulice stál prázdný už 12 let. Okna slepá, zahrada zarostlá. Sousedé říkali „je tam zima“. Ne mysleli teplotu. Mysleli atmosféru. Oni neviděli Annu Čtěte více
4. 6. 2026
Básník, který psal déšťRomantický příběh o slovech co mění počasí V městečku Mlha nad Řekou říkali, že když básník Lukáš píše, začne pršet. Ne vítr. Ne bouřka. Jen tichý, vytrvalý déšť. Takový ten co bubnuje na střechy a nutí lidi zůstat doma s čajem. Lukáš tomu říkal „náhoda“. Lidi tomu říkali „kouzlo“. Pravda byla někde Čtěte více
4. 6. 2026
Soumrak pro dva Eliška a Matěj se poznali na podzim. Ona učitelka, on opravoval střechy. Každý večer chodili k řece, kde končilo město a začínalo pole. Mluvili málo. Když spolu mlčeli, bylo to teplejší než slova. Pak přišla zima. Matěj spadl ze střechy. Doktor řekl „páteř“. Od té chvíle byl svět jiný. Eliška k němu Čtěte více
3. 6. 2026
Magická pouť u černé věže Každých sedm let, když měsíc stál přesně nad Černou věží u Olšavy, se v údolí rozsvítily lucerny. Ne obyčejný. Ty co hořely bez ohně. Karla poprvé uslyšela hudbu o půlnoci. Jemný cinkání rolniček a housle, co hrály melodii, kterou nikdy neslyšela, ale znala ji zpaměti. Ráno na návsi stála brána. Čtěte více
2. 6. 2026
Příběh od krbu: Poslední židle Byla zima.Venku padal sníh a vítr mlátil do oken. Ve staré hospodě „U Krbu“ hořel oheň už třetí den bez přestávky. Majitel Martin přisunul k plamenům poslední volnou židli. „Pro toho, kdo přijde z daleka,“ řekl a usmál se. První večer si na ni sedla dívka v červeném šátku. Třásla Čtěte více
2. 6. 2026
Dopis, co dohořel Byla půlnoc na konci listopadu. Venku padal první sníh a vítr ťukal na okenice staré chaty jako nechtěný host. Eva přijela sama. Chtěla klid. Po rozchodu, po hlučném městě, po všech „to zvládneš“. Zabalila si jen svetr, knížku a ticho. Krb už tam praskal, když otevřela dveře. Někdo ho musel zapálit před Čtěte více
2. 6. 2026
Léto, co vonělo po borovicích To léto mi bylo 14 a poprvé jsem směl na chatu sám. Ne s rodičema. S bráchou Ondrou a jeho kámošem Matějem. Chata „U Potoka“ – stará chalupa po dědovi, 2 hodiny od civilizace, studna na zahradě, suchý záchod a krb, kterej v létu stejně nikdo netopil. Červen – PříjezdPřijeli Čtěte více
2. 6. 2026
Venku padal sníh už od poledne. Ne ty velký vločky co tají na jazyku. Padal malej, suchej, co píská když ho vítr žene přes zasněžený louky. Do večera ho bylo po kolena a potok U Potoka ztichnul. Jen místy pod ledem ještě cvakal, jakoby počítal vteřiny do jara. Uvnitř chaty bylo ticho jiný. Hustý, teplý. Čtěte více
2. 6. 2026
Stíny Elišky 1. Kapka, která probudila druhou Eliška pracovala v knihovně U Potoka. Ticho, prach a vůně starého papíru. Každý den stejný. Zavírala v šest, přešla lávku přes potok, zamkla chatu a šla spát. Jednoho večera uhodil blesk přímo do topolu u břehu. Třísky létaly až k oknu. Eliška vyběhla ven, aby zachránila kočku sousedky. Čtěte více
2. 6. 2026
Krb, co uměl mlčet Babička Anežka přestala mluvit na jaře, když jí umřel děda František. 62 let spolu. Jednoho dne šel pro dřevo a už se nevrátil. Srdce. Od té doby seděla Anežka u okna v městským bytě. Koukala ven, ale neviděla. Vnoučata chodila, povídala, přinášela koláče. Ona jen přikývla. Hlas jako by jí zůstal Čtěte více
2. 6. 2026
Proč tu nesvítí televize Když jsme tu chatu koupili po dědovi, stála televize přesně tamhle. V rohu. Ten starej, těžkej Philips. Měl takový ty knoflíky, co cvakaly. Pamatuješ? První zimu jsme ji zapínali každej večer. Zvyk. Přijdeš z venku, máš zmrzlý prsty, uděláš čaj… a cvak. Obraz. Zprávy. Seriál. Reklama. Roman říkal: „Ať tu není Čtěte více
31. 5. 2026
Zrcadlo sester Kovářových V Jeseníkách stojí dům, co nemá adresu. Najdeš ho jen když zabloudíš schválně. Říkají mu „Dům beze stínů“. A v něm žily dvě sestry. Eliška a Klára Kovářovy. Nikdo je neviděl stát vedle sebe. Nikdy. 1. Pravidlo domu Eliška se narodila za úplňku. Klára o hodinu později, když měsíc zakryl mrak. Od Čtěte více
30. 5. 2026
ŠEPOT MEZI 21 DNY Bylo to 21 dní, 3 hodiny a 35 minut před kontaktem. V serverovně fóra V&R_666 nesvítilo nic kromě neonových nápisů. Dva stíny stály u starýho CRT monitoru. Monitor blikal. Na obrazovce odpočet. První silueta se naklonila k druhý. Téměř neslyšně zašeptala: „Slyšel jsi to taky? Ten šum mezi sekundama?“ Druhá silueta Čtěte více
30. 5. 2026
ČAJ O PŮL ŠESTÝ NA BAKER STREET Rok 1887. Londýn. Thomas měl pekárnu na rohu Baker Street. Každý ráno ve čtyři vstával, rozdělával oheň v peci a hnětl těsto, dokud mu prsty neztvrdly. Nebyl to žádnej hrdina. Jen pekař. Večer o půl šestý zavíral krám. Sundal zástěru, umyl si ruce a šel o dvě ulice Čtěte více
30. 5. 2026
Lavice v parku Každé ráno v sedm přišel pan Karel do parku. Měl ošoupaný kabát, noviny pod paží a v kapse pytlík se semínky. Sedl si na třetí lavici zleva. Tu u kašny. Nekrmil holuby. Jen je pozoroval. Rozložil noviny, ale nečetl. Díval se na vodu, jak dělá kruhy. Lidi chodili kolem. Běžci, maminky s Čtěte více
28. 5. 2026
Hlídačka Hvězdného Mostu Na okraji světa, tam kde mapa končí a začíná jen černá čára, stála věž. Nebyla z kamene ani ze dřeva. Byla z ticha. V té věži žila Lyra. Nikdo nevěděl, kolik jí je. Vypadala na třicet, ale oči měla starší než kořeny hor. Vlasy jí tekly dolů jako rozlitý mléčný prach a Čtěte více
28. 5. 2026
Knihovnice, co sbírala neodeslané dopisy Na půli cesty mezi snem a probuzením stojí dům bez dveří. Najdeš ho jen když zabloudíš v myšlenkách moc daleko. Uvnitř je knihovna. Nemá regály plné knih. Má regály plné dopisů. Knihovnice se jmenovala Elian. Neměla věk. Vlasy měla bílé jako papír a prsty od inkoustu, i když nikdy nepsala. Čtěte více
28. 5. 2026
Most bez jména Za řekou, kde voda teče do kopce, stojí most. Nemá zábradlí. Nemá název. A nikdo neví, kdo ho postavil. Říká se mu Most bez jména, protože jméno dostaneš až když přejdeš na druhou stranu. A většina lidí to nedotáhne. Na začátku mostu sedí starý muž. Nemá peníze, nemá loď, nemá kouzla. Má Čtěte více
