Střed vesmíru
Anežka měla celý život pocit, že je středem vesmíru.. Vše se muselo točit kolem ní už od dětství. Nic nebylo důležitější než to co chtěla ona a hlavně ona měla vždy pravdu. Každý kolem byl pro ní jen hlupák stvořen k tomu aby jí pochleboval a v podstatě jí sloužil. Měla dceru Amálku, která byla bohužel celá maminka. Její táta od nich utekl když bylo Amálce pět let. Nikdo z okolí kdo znal Anežku se mu nedivil a nikdo ho neodsuzoval. Naopak každý mu říkal - Jardo to si měl udělat už dávno. S tak zlou ženskou si vydržel až moc dlouho.
Anežka a Amálka už nejsou na tomto světě ňáký ten pátek a občas Jarda zajde na hřbitov položit květiny.
Tenkrát před lety Anežka udělala smaženici z prudce jedovatých hub a obě otrávila. Ty houby přivezla Amálka od babičky u které byla tenkrát na víkend. Byla to matka Jardy a když jí našel Jarda oběšenou ve stodole tak na zemi ležel list kde bylo napsáno, že lituje. Nikdo přesně neví jak to bylo myšleno.
Jarda bydlí v domečku po své matce. Už nemá noční můru z toho, že tam viděl matku jak visí bez známek života.
Už si i zvyknul, že v noci jsou slyšet divné zvuky a kroky jakoby tam nežil sám. Ale žije sám, neboť už se bojí navázat jakýkoliv vztah.
Až jednoho dne potkal ženu, která ho učarovala. Potkal jí v nemocnici kde pár dní ležel kvůli poraněné noze.
Za nedlouho z toho byla láska a Jarda si Martu přivedl domů. Společně bydlet bylo pro oba velice příjemné a brzy Jarda pochopil, že Marta je moc hodná.
Jenže ta pohoda netrvala dlouho.
Jednou o půlnoci Jardu probudil hrozný křik. Šel se podívat a v obýváku viděl něco co bylo jak scéna z hororu...
Marta se vznášela u stropu a z úst jí tekla krev. Křičela a mlátila sebou, ale držela na stropě jak přilepená.
Pod ní dole stála mrtvolně bledá Anežka a hrozivě se smála. Vedle ní Amálka, která křičela na matku ať Martu zabije....
Ne ne holčičko, nezabiju... Budeme si s ní hrát.... Koukni jak tatínek trpí když jí takhle vidí...
Amálka se začala smát a křičela Ano ano budeme si hrát.... I ona mrtvolně bledá jako matka a Jarda věděl, že to co slyšel po nocích byl duch té zlé ženy a také zlé dcery... A, že tohle bude pomsta za to, že kdysy od nich odešel... Marta v tom ovšem byla zcela nevinně... Jarda byl zoufalý...
Za Jardou se ozval tichý hlas - Já Ti pomohu... Jarda se lekl a prudce se otočil...
Mami? Za ním stál duch jeho matky...
V tom zmizel duch Anežky i Amálky a Marta letěla od stropu dolů na zem... Jarda naštěstí jí zachytil a tak dopad nebyl tak silný....
Kdo to je? Víš Marto tohle je máma, teda vlastně duch mojí matky... Víš jak jsem Ti vyprávěl, že otrávila ty dvě houbami...
Mami proč si to vlastně udělala ?
Já nevěděla, že je budou jíst a ani bych nevěřila, že se bude Anežka namáhat něco z těch hub dělat... Já je poslala jen jako znamení, že je stejně jedovatá jako ty houby... A Amálka? I když byla už jako dítě stejně zlá jako její matka tak jsem jí měla ráda... Věř synu, že tak jsem to nechtěla... Byla to hrozná hloupost poslat ty houby....
Když jsem zjistila, že obě nežijí tak ani já nemohla žít, však víš, sám si mě našel....
Mami, to je hrozné... A co teď... Ona nenechá Martu.. Chce pomstu, však si viděla, že Martu skoro zabila...
Já vím a hrozně mě to mrzí... Pomohu vám oběma, ale bude to těžké a musíte pomoci...
Ráda pomohu vyhrkla Marta... Samozřejmě já taky, přidal se Jarda, ale jak?
V prví řadě budeš muset synu vykopat jejich kosti.
Cože ?? Mami, to snad ne ??
Jinak to nepůjde... A Ty Marto můžeš hlídat aby Jardu na hřbitově nikdo nenačapal... Ano, půjdu s ním, řekla Marta...
Tak běžte, to stihnete než se začne rozednívat...
Jarda kopal a Marta hlídala... Kosti dal do jutového pytle pak zasypal hrob tak aby nikdo nic nepoznal a Marta na hrobě pocházela listí tak, že nic nebylo na první pohled poznat...
Mami jsi tady?
Ano, čekám na vás oba....
Tady máme ty kosti, co teď?
Dej je tady na zem doprostřed místnosti a Ty Marto si sedni tady vedle těch kostí.... My teď půjdeme pryč a doufám, že se ty dvě vrátí... Martě bylo jasné, že má úlohu návnady...
Neboj se, budeme vedle a hned jak přijdou budeme konat...
Ááá Martička je tady sama... Budeme si zase hrát, co říkáš dceruško? Ano mami, budeme si s ní hrát a hodně bolestivě...
Marta koukala na ty dva duchy a čekala kdy si všimnou kostí a kdy vtrhne dovnitř Jarda s duchem své matky....
Co to tady máme? Ukaž nám co tam je,,, přikázal duch Anežky Martě.
Ta obsah vysypala na podlahu...
Ale, ale, naše kosti dceruško... Vidíš?
Vidím mami a proč je má ta ženská... Ty jsou přece naše...
Marta mlčela a čekala na pomoc z vedlejší místnosti...
Proč si nám ty kosti ukradla, tak mluv... rozčilovala se Anežka...
Marta se začínala bát a nechápala kde je Jarda s matkou, proč nejdou...
Tak mluv, proč jsou tady ty kosti?
Já nevím, odpověděla tiše Marta...
Hrozně se bála a tak popravdě dodala, že to chtěla Jardova máma,teda ten její duch...
Anežčin duch zvážněl a přitiskl k sobě pevně ducha své dcery...Mami co je? Proč mě mačkáš k sobě?
Marta zaslechla dveře...no konečně jsou tady,pomyslela si...
Jarda celý bledý se postavil vedle Marty a mlčel....duch jeho matky přistoupil k rozházeným kostem na podlaze a bylo hrobové ticho...Dokonce i duch Anežky mlčel a přitom pevně držel Amálku u sebe...
Jardo ,co se děje, špitla Marta...ten však stál nehnutě celý bledý a vystrašený...po chvilce se sehnul k sedící Martě a pošeptal jí do ucha... máma,moje máma byla a je tak moc zlá....
Marta nechápala....bylo jí jasné, že se muselo něco odehrát ve vedlejší místnosti zatím co ona tady seděla jako návnada pro duchy....
Synu vem ty kosti a rozbij je na prach...
Ne, nedělej to Jardo, zakřičela Anežka... věř mi...
Neposlouchej jí a dělej přikázala...Jarda je vrátil do pytle a vyndal přinesl velkou palici... chvíli bušil do pytle s kostma když v tom Anežka prosebně zakřičela, prosím nedělej to.... Poprvé slyšel od ní Jarda slovo, prosím.... Přestal drtit kosti a podíval se na Anežku....I když to byl jen duch tak bylo vidět, že se bojí,ale on nevěděl čeho....
Bezradně se podíval na Martu protože vůbec netušil koho má poslechnout. Zda dál drtit kosti na prach a nebo ne....
Když byl s matkou ve vedlejší místnosti o samotě tak mu řekla, že vlastně vše dělá pro sebe a že díky těm kostem se stane mocným a nezničitelným démonem.... proto pak přišel k Martě tak bledý a pošeptal jí to co jí o matce pošeptal...
Marta chvilku přemýšlela a pak řekla Jardovi.... Přestaň, nedělej to... Obrátila se na ducha Anežky a zeptala se jí...
Jak to tenkrát bylo s těmi houbami?
Anežka bez váhání odpověděla...
Amálka je od ní dovezla, já houby nepoznám a ani jsem nevěděla co s nimi. Volala jsem jí a ona mě poradila smaženici a dala mě i návod jak na to.... Pak se oběsila protože věděla, že mocným démonem se může stát jedině až po smrti a také k tomu potřebovala naše kosti, proto ty houby, ale to jsem tenkrát jako živá nevěděla.... Ona to znala protože se celý život tajně věnovala černé magii. Až teď vím, že vlastně celou naši rodinu zneužívala aby dosáhla svého plánu.... Ano, vím, že jsem nikdy nebyla dobrá a hodná, ale teď nelžu..... Amálka dodala, že máma říká pravdu o babičce....
Jardova matka se začala zlověstně smát a ani nezapírala...
Je to tak a teď si nenechám od nikoho můj plán zkazit.... Marta velkou silou přistála na stěně až jí z hlavy po zdi stékala krev. Nemohla se pohnout, jakoby byla ke zdi přilepena...
Tak dělej synu, pokračuj nebo ona zemře.....
Jardovi i když byl zoufalý proběhla hlavou myšlenka proč tak trvá na tom aby zrovna on rozbil kosti na prach když ona by to určitě měla během okamžiku ňákým kouzlem. A také si vzpomněl, že trvala na tom aby on sám vyhrabal ty kosti z hrobu. Říkal si, že bez něj nemůže matka plán dokončit, ale nevěděl proč....
Položil palici, kosti podal Anežce se slovy - zkusím Ti věřit, snad se zase nezklamu....
Anežka kosti vyhodila do vzduchu a vše zmizelo... Kosti nikde, duch matky nikde, Marta mohla odejít od zdi.
Zůstal jen Jarda s Martou a duch Anežky a Amálky....
Děkuji Ti řekl upřímně Jarda Anežce. Marta také poděkovala...
Amálka se začala smát šíleným smíchem a po chvilce i Anežka...
Ty hlupáku.... Ty Jaroušku hloupý křičela Anežka a Amálka křičela, že si chce hrát.....
Jarda i Marta létají vzduchem a naráží do stěn jako míče. Po stěnách krev a ve vzduchu mrtvolný zápach.
Po chvilce oba zemřeli....
V místnosti byla cítit jen smrt a uprostřed toho stojí čtyři duchové.... Pod nimi leží dvě mrtvá těla...
Tak teď už mě neutečeš řekla Anežka na adresu Jardy...
Teď už budeme navždy spolu....
Hlupáku, to já vyměnila ty houby.... Já chtěla získat moc.... Tvá matka se zbytečně oběsila... To já, všechno já a jen já... Já jsem středem vesmíru....
Matka Ti tu pohádku, že chce ona získat moc démona řekla abys měl opravdový strach, abych nic nepoznala, že mě chce zničit a zachránit vás oba...
Bohužel...... Já to hned poznala Jaroušku....
