Strašák
Stál tam řadu let. Pozoroval lidi co si zkrátili cestu přes pole. Pozoroval ptáky a jiná zvířata co se probíhala okolo tyče na které visel. Měl rád sníh, déšť i sníh, který mu sedal na hlavu ze slámy. Pozoroval vše a vše ho zajímalo. Však uvnitř svého těla z větví, ze slámy a hadrů byl smutný a trápil se. Jak moc by chtěl být alespoň pár dní člověkem. Snil si o tom pořád a za každého počasí. Hlavně když byla bouřka a prudký déšť. To bylo všude tak šero a smutno.
Ten den byl zrovna jeden z těch hodně smutných. Blesky, hromy a pršelo jak z konve.... Nikde nic co by mohl pozorovat. Strašák si posteskl - alespoň pár dní být člověkem to by byla krása... Jen si to na moment představil uhodil do něj blesk. Spadl na zem, ale nehořel. Byl člověkem...
Vydal se pomalu směrem k vesnici. První koho potkal byl starý chlap, kterého občas viděl ještě když visel coby strašák.
Vás jsem tady ještě neviděl, kdo jste a co tu chcete zeptal se ten kmet.
Strašák jediné jméno co občas zaslechl bylo Ferda..
Jsem Ferda a jdu do vesnice odpověděl...
Stařec si ho prohlížel a pohrdavě mu odvětil... Tam raději nechoď tam takovéhle otrhánky nemají vůbec v oblibě..
Strašák Ferda zesmutněl protože si první rozhovor jako člověk s člověkem představoval úplně jinak.... Trochu se obával teď jít do vesnice, ale říkal si, že z tyče viděl jen příjemné lidi co mají srdce na dlani.. Asi ten starý pán neměl zrovna dobrou náladu,, tím to uzavřel a pokračoval v cestě směr vesnice.... Za krátký čas už procházel okrajem vesnice když v tom ucítil na hlavě tupou bolest...
Otočil se a vidí kluky jak po něm hází kameny a pokřikují po něm ať se špindíra vrátí do chlívku a u toho chrochtají... Strašák Ferda odešel, ale byl z toho moc smutný.
Narazil na výčep a skrz okénko viděl asi šest mužů jak se baví u pivka a smějí se... To Ferda chtěl zažít a tak večer s pozdravem na rtech...
Hele ty otrhanče vypadni, tady nenaléváme pobudům volal hostinský .. Jeden muž vstal od stolu a surově Ferdu vyhodil ven. Ferda slyšel až ven jak se všichni nahlas smějí... Poprvé Ferda cítil jaký je to pocit když stéká po tváři slza hořkosti...
Šel dál a dál vesnicí a protože už byl člověkem pocítil hlad a žízeň.
Koloniál bylo napsáno nad ne zrovna moc čistým vchodem.. Ferda vešel a poprosil ženu za pultem zda by si nemohl odpracovat kousek chleba a vodu.. Žena řekla ať chvilku počká a šla dozadu... Za krátko vedl náměstím Ferdu četník, že prý kradl v obchodě... Po noci v šatlavě kde alespoň dostal chléb a vodu byl vyhozen na ulici se slovy ať zmizí co nejdál...
Napadlo ho, že půjde do lesa kde teče potůček a rostou maliny... Sklonil se u potůčku, že se napije když v tom cítil jak ho někdo strčil do vody a směje se...
Mokrý a velice zklamaný si lehnul na pasece aby si odpočinul a uschnul .. Zavřel oči a představoval si, že i jeho strašáka má někdo rád...
Někdo ho šťouchnul botou do boku... Žiješ člověče ? Zeptal se tlustý chlapík s kulatým a červeným obličejem...
Ano ano žiju... Nemohl bych pane u Vás pracovat za jídlo a vodu zeptal se dobrosrdečně Ferda..
Chlapík si ho chvíli měřil přísným pohledem a pak odpověděl, že ano... Ferda mu celou cestu děkoval a měl radost, že konečně ho někdo vnímá jako lidskou bytost....
Tady budeš spát, ukázal mu chlapík tlustým prstem na větší psí boudu... Dej si tam seno a máš parádní chalupu, smál se až se za břicho popadal... Ferda poděkoval...
Moc neděkuj, ten honosný bejvák si pořádně odpracuješ řekl tlouštík a ukázal mu na malou, plesnivou lavičku pod okapem... Tady máš jídelnu, vidíš ten přepychový stůl ? Na něm budeš mít ráno a večer jídlo a vodu... Do chalupy mě nelez a to nikdy, řekl přísně až zčervenal ještě víc...
Ráno po jídle začneš pracovat tak jdi spát.
Ráno šel z opuštěné psí boudy Ferda tam k plesnivé lavičce pro jídlo... Malý pohárek vody a kurka od chleba tak tvrdá, že si jí musel Ferda namočit do té trochy vody...
Celý den dřel až myslel, že z toho zemře... Musel dělat s kamením, se dřevem i na poli.. Večer dostal na honosný stůl pod okap pohárek vody a slupky od brambor...
Tak to šlo dva měsíce než se před něj tlouštík postavil a posměšně mu řekl - Tak vše je hotovo a moc mě to nestálo... Chechtal se a pak dodal.. No co čumíš špinavče snad jsis nemyslel, že Tě budu živit napořád... Už tak sem Ti dal až moc... Vypadni... Ferda už byl o kus dál, ale ještě pořád slyšel jak se tlouštík chechtá..
Zatáhlo se a začínalo pršet a bouřit . Ferda vůbec nevěděl co má dělat. Poprvé zkusil běžet... Běžel a běžel až narazil do čehosi a spadl na zadek...
Tyč, moje tyč... Ferda se dojetím rozplakal když viděl tu tyč na které roky hlídal pole...
Už nechci být člověkem povzdechl si Ferda. Tady z tyče vypadalo vše tak krásně. Myslel jsem, že se všichni mají rádi a jsou hodný, ale to jsem se spletl. Jsou jiní když se potkávají venku a pak se změní když jsou ve svém... Pořád se mění, jak to počasí... Pravou tvář skrývají a ukáží jí jen když vidí slabší oběť...
Do Ferdy uhodil blesk. Nezačal hořet, ale spokojeně visí s hlavou ze slámy a pozoruje to velké divadlo..
