PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Samanta je bohatá dvacetiletá dívka trpící depresemi... 

Vůbec nechodí mezi lidi. Stále je jen doma a utápí se v depresích. Jediná její radost je ptáček v kleci. Dostala ho ještě od přítele než od ní navždy odešel za jinou ženou... 

Hodiny a hodiny sedí u klece a pozoruje ptáčka jak poskakuje. Někdy když je jí lépe si s ním i celé dny povídá... Říká mu pan M. 

Asi proto, že přítel byl Michael, ale kdo ví... 

Někdo zvoní pane M. 

Áách to bude nákup, že jo pane M. 

Počkáme chvilku až kurýr odejde a půjdeme pro tašky, těšíte se pane M. 

Koukněte těch dobrot pro mě i pro Vás pane M. 

A takto si Samanta dokázala povídat celé dny... Vůbec nebyla hloupá ba naopak byla velmi chytrá a když si četla nahlas v knihách tak pan M. bedlivě naslouchal... 

Koukněte pane M. to je dnes krásný den... Ale jak víte, ven jít nemůžeme. Mě by tam bylo špatně a Vás by mohla zabít kočka, chápete pane M. ?? 

Vždy před usnutím vzpomínala na rodiče... Sice zdědila po nich mnoho peněz, ale ona by raději je, tady, živé a zdravé... A někdy i na staršího bratra, který je doživotně zavřený v léčebně, neboť je hodně nemocný a někdy až nebezpečný... Naposled o něm slyšela v televizi, že utekl... Ona by ho už ani nepoznala... Toto vše jí běhalo hlavou.. Dobrou noc pane M., zakryla klec šátkem a šla spát... Ve snu sebou házela, pak se zase usmívala a občas i něco mumlala... 

Dobré ráno pane M., sundala z klece šátek... BOŽE PANE M. KDE JSTE ? 

Toho rána byla klec prázdná... Samanta hledala pana M. úplně všude, ale nenašla... Uplakaná si sedla na zem a nahlas si zoufala... 

Zrovna teď někdo zvoní... Nákup byl včera.. Aha doktor... Za Samantou jednou týdně dochází její psycholog a teď už skoro i kamarád... 

Dobrý den doktore... 

Dobrý den Samanto, ale ale co ty slzy ? 

Ráno byla klec prázdná a pan M. zmizel... Vůbec ho nemůžu najít... 

Samanto, sedni si, poručil doktor... 

Poslouchej a soustřeď se... 

Vzpomínáš jak si mě před časem, už to bude rok, dala krabičku ať jí zakopu u mě doma na zahradě? A vzpomínáš co v té krabičce bylo? 

Samanta se zamyslela.. Ne to si vůbec nepamatuji... A co v ní bylo doktore? 

Pan M. odpověděl doktor... 

Samanta se začala smát... Doktore to není pravda.. Vždyť ještě včera večer jsem zakrývala klec aby měl tmu na spaní a byl tam, přísahám... 

Samanto, bereš poctivě léky? 

Ano, beru, přesně jak mám... 

Samanta rychle padla na kolena a šátrala rukou pod křeslem.. 

Áá tady jste Vy zlobivý pane M. 

Stoupla si, ruce u sebe dlaněmi nahoru a se šťastným výrazem ukazuje doktorovi v dlaních pana M. 

Tak vidíte, že nebyl v žádné krabici... Koukněte... 

Doktor se na Samantu smutně podíval, neboť její dlaně byly zcela prázdné... 

Milá Samanto řekni mi zda mě důvěřuješ... Ano doktore, ale s panem M. nevím proč mě lžete.. 

Dobře, víš musíme teď spolu odjet do nemocnice, souhlasíš? Pojedeme samozřejmě autem.. 

A co Pan M.? Může s námi... 

Dobře tak ho dej do té klícky a vem ho sebou... 

Ne, to nepůjde... My nikam nepojedeme... 

Ale Samanto Tvůj stav se hodně zhoršil a musíš na léčení... Na pár měsíců, slibuji, déle to nebude... 

Tak dobře... V léčebně doktor povídá, tady si sedni a počkej, já vyřídím vše potřebné... Zavolám Tě zachvilku dovnitř... 

Po půl hodině vystrčil doktor hlavu ze dveří... Tak pojď dál... 

Samanto toto je psychiatr Johnson... Doktore tohle je Samanta... 

Dobrý den doktore Johnsone.. 

Dobrý den Samanto... 

Doktor se dlouze zadíval na klícku, kterou Samanta pevně držela.. 

Kolego můžete jít na minutku se mnou do vedlejší místnosti? 

Ale jistě... Počkej tady Samanto.. 

Kolego říkal jste, že to děvče má halucinace a vidí ňákého ptáčka v kleci, který tam, ale není... 

Ano, přesně tak... 

Moment, vše vysvětlím povídá doktor Johnson... 

Sestro, prosím Vás jděte do ordinace a koukněte se pozorně do té klece co drží to děvče a vraťte se... 

Ano pane doktore... Za minutu se sestra vrátila.. 

Tak co sestro co jste v té kleci viděla? 

Ptáčka pane doktore a to děvče mu dalo legrační jméno, prej pan M. 

To není možné doktore Johnsone, vždyť jsem toho pana M. sám zakopal u mě na zahradě... Víte tak si to přála Samanta... Už to je  rok... 

Tak dost doktore, vždyť před rokem jste Samantu ani neznal.. Jste jejím lékařem ani ne půl roku. Sám jste mě to před chvílí říkal .. Čekám od Vás vysvětlení... 

Já nevím doktore Johnsone, vůbec tomu nerozumím... Co je tohle za špinavou hru... 

To Vy tady děláte něco nekalého doktore tak se uklidněte zařval doktor Johnson... Necháme si Vás tady, nejste duševně zdráv... 

Doktor skončil na oddělení a vůbec nechápal co se děje... 

Tak Samanto teď budu já Váš lékař.... Ten bývalý vážně onemocněl tak si ho tady necháme... 

Rozumím doktore Johnsone a můžu už jít domů? 

Ale jistě, zvládnete to sama? 

Ano, zavolám si odvoz až před dům kde bydlím.... A tak Samanta odjela domů... 

Sestro, ano doktore Johnsone.. Zjistěte mě o tom doktůrkovi co nejvíce půjde... Já si s ním jdu zatím popovídat.... 

Doktor Johnson našel kolegu mrtvého, skrouceného na zemi...Zkušený lékař jako on hned poznal, že musel mít u sebe schovaný jed... Vedle těla ležel popsaný list papíru... 

Milá sestřičko, odpusť, ale mě už ta hra na Tvého lékaře unavuje a už mě nebaví...Zrovna jako tenkrát hra na Tvého přítele.. Jsi šílená a já kvůli Tobě strávil mnoho let na izolaci.. Už nemohu dál, Tvůj bratr Michael.... P. S. jen mě mrzí, že už se nedozvím kde se vzal ten ptáček v kleci když do ordinace doktora Johnsona si vcházela s prázdnou klecí...

Doktor Johnson chvilku přemýšlel a hned mu bylo jasné, že šlo o zvrácenou hru dvou těžce nemocných sourozenců... Chudáci rodiče, pomyslel si... Jak to asi skutečně tenkrát bylo s jejich úmrtím... 

No nic,skuteční pacienti čekají...