Jsem to já ?
Co se to se mnou děje?
Sára nemůže unést, že stárne. Každý den si před zrcadlem říká, Pane Bože kde je ta krásná dvacetiletá tvář ?
Za pár měsíců oslaví čtyřicáté narozeniny což by jí tak nevadilo kdyby se zub času nepodepisoval na její tváři. Má představu, že každý jí vidí jako stárnoucí a nehezkou ženu. Však opak byl pravdou. Muži se za ní otáčí a každý si v duchu říká jak je to krásná žena v nejlepším věku.
TRÁPÍ VÁS STÁRNOUCÍ PLEŤ, VADÍ VÁM VRÁSKY, PŘIPADÁTE SI STARÁ, TAK NEVÁHEJTE A OBJEDNEJTE SE DO MÉ ORDINACE... Po přečtení tohoto textu, který byl ve schránce na malém letáčku Sára neváhala ani minutu a hned se objednala na druhý den ráno.
Dobrý den Sáro, posaďte se... Vysoký, pohledný, černooký a velice přitažlivý, říkala si v duchu Sára.
Já se jmenuji Daniel a pokusím se vyřešit Váš problém... Daniel postavil na stůl před Sáru zrcadlo. Pozorně se koukejte vyzval jí muž o kterém věděla jen to, že se jmenuje Daniel.
Sára nevěřila vlastním očím... V zrcadle byla ona jako malé dítě, za moment na to jako slečna, pak dospívající dívka, mladá žena, žena ve středním věku, teď jako babička a nakonec jako úplná vráščitá stařena.
Sára na to koukala jako na zjevení... Daniel jí řekl... Tak teď se spustí obrazy znovu a Vy dáte prst na zrcadlo přesně v ten moment jak chcete vypadat. A zrcadlo začalo znovu promítat proces stárnutí. Sára se dotkla zrcadla v moment kdy tam byla ona jako mladá osmnáctiletá žena.
Daniel odnesl ze stolu zrcadlo a poprosil Sáru jestli má v kabelce zrcátko ať se do něj podívá.
Sára nemohla úžasem ani promluvit. V zrcátku viděla sebe, mladou a krásnou dívku, vidí sebe v osmnácti letech.
Na nic se neptala, ani jak je to možné nebo co je to za kouzla...
Chtěla zaplatit, ale Daniel odmítl cokoliv přijmout... Odešla šťastná a spokojená...
Doma si vzala do ruky malé zrcátko aby se ještě potěšila tou proměnou. Koukala se a užívala si to do chvíle kdy v zrcátku uviděla jak se její tvář mění do vráščité stařeny. Po chvilce se opět obraz změnil a pak zase a zase, tak jako to bylo v zrcadle u Daniela ... Sára si dala přes ústa šál, na oči větší brýle a takto maskovaná vyrazila zpět za Danielem...
Malý opuštěný prostor, tma a špinavá malinká výloha... To Sára našla když dorazila na místo kde dnes ráno byla krásná, nasvícená výloha a nad vchodem velká písmena - DANIEL - Z vedlejšího domu vyjela maminka s kočárkem...
Prosím Vás paní nevíte kam se přestěhovalo to studio u Daniela..
Nevím paní, já ho ani nepamatuji, bydlíme tady osm let a celou dobu je to prázdný... Děkuji, to bylo jediné na co se Sára zmohla než se rozplakala. Jediné co teď chtěla bylo být rychle doma.
Doma si sedla ke stolu a na něj postavila větší zrcadlo. Sledovala jak pořád dokola stárne a mládne a zase stárne... Začala opět plakat když v tom někdo zazvonil u dveří. Nasadila si velké tmavé brýle a přes ústa si omotala šálu aby mohla jít otevřít...
Ahoj mami, promiň jsem nastydlá proto ta šála.. A hrozně mě pálí oči, lhala vlastní mámě,které bude za týden šedesát let. Klidně si udělej čaj, já si sednu tady do křesla v rohu ať to ještě odemne nechytíš. A co se stalo, že si přišla tak nečekaně... Snažila se Sára působit klidně.
Sama nevím. Volal mi ňáký chlap, jmenoval se myslím Daniel, že mám za Tebou hned jít, že se Ti něco děje... Víc neřekl a zavěsil. Zkoušela jsem volat zpátky, ale prej číslo neexistuje... Tak jsem tady abych viděla jestli si v pořádku.
Nejsem v pořádku mami....
Sára pomalu odmotala šálu a sundala velké tmavé brýle... Sedla si ke stolu naproti své matce...
Tak co mami připadám Ti v pořádku řekla Sára a začala hrozně brečet...
Máš zarudlé oči od pláče, ale jinak nic nevidím... Tak mě nenervuj a řekni co Ti je....
Sára se vrhla po zrcátku a vidí babičku a hned na to stařenu a pak dívku... Mami copak to nevidíš jak se měním ? Vždyť já během minuty stárnu a mládnu snad o sto let...
Sáro, opravdu nic nevidím, nechovej se jak smyslů zbavená, vždyť si pořád stejná... Co to meleš holka... To si viděla v ňákým hororu nebo co.
A co ten hovor mami. Jak Ti mohlo volat číslo, které neexistuje. Já znám toho Daniela a proč chtěl abys za mnou šla ?
Máma Sáry musela uznat, že na tom něco je... A tak jí Sára začala vyprávět vše od nalezení inzerátu ve schránce na dopisy až po rozhovor se ženou s kočárkem u prázdného prostoru kde prve zářila cedule - Daniel -
No jo, uznávám, že je to celé divné až strašidelné, ale já Tě opravdu vidím Sáro pořád stejně. Vůbec žádná změna, přísahám.... Akorát vůbec nerozumím tomu proč mě volal ať hned jdu k Tobě...
To nevím, odpověděla Sára a po očku koukla do zrcátka kde se stále její tvář měnila jak na kolotoči....
Zazvonil zvonek, kdo to může být, nikoho nečekám...
Počkej dojdu tam řekla matka Sáře a pro jistotu se podívala kukátkem kdo je za dveřmi.. Tam stála Sára, stará a vráščitá se slzami v očích....
Proboha, vykřikla matka a úplně zbledla...
Mami, co je, kdo je tam...
Ty holčičko, Ty... zašeptala matka směrem k Sáře...
Matka se ještě jednou vrhla ke kukátku a tam dětská tvářička její dcery když jí bylo ňákých osm let... Sára viděla jak se její maminka rozklepala a jdou na ní mdloby... Rychle jí posadila do křesla a šla se také podívat do kukátka a tam ona sama ve věku tak patnáct let.... Sesunula se na zem a opřela se zády o dveře... Její matka stále jen opakovala... To není možné, co se to tady děje...
Opět se rozezvučel zvonek u dveří....
Sára se pomalu zvedla na nohy a opatrně se podívala kdo je teď za dveřmi. V kukátku ve dveřích uviděla Daniela...
Mami to je on... Daniel.. Co mám dělat.. Otevři řekla máma a jako lvice bránící svá lvíčata se vydala směrem k Sáře...
Dobrý den Sáro, mohu dál ?
Ačkoliv nerada ukázala mu rukou ať vejde...
Matka plná vzteku na něj hlasitě spustila... Tak a teď nám dlužíš vysvětlení hošánku... Tady si sedni a mluv... Plná vzteku a strachu o dceru mu klidně začala tykat...
On bezeslova sáhl do tašky, kterou si přinesl a vyndal zrcadlo... To zrcadlo, které už Sára viděla když byla za ním...
Sáro uděláme to samé co minule.. Dotknete se ho v momentě kde se budete sama sobě líbit nejvíce..
Sára spustila, že tuhle frašku ať si odpustí, že chce vysvětlení...
On však nijak nereagoval a čekal klidně až se Sára dotkne zrcadla..
Nic jiného jí nezbývalo než na tu podivnou hru přistoupit..
Koukala do zrcadla jak se tam mění od dítěte až po stařenu.. Obraz se změnil každou chvíli a šlo to pořád dokola jako nekonečný film...
Konečně se prstem dotkla zrcadla... Daniel se podíval, který si vybrala...
No konečně, tak tady už jsem skončil povídá Daniel a strčil zrcadlo zpět do tašky... Chtěl odejít když v tom mu matka Sáry zastoupila cestu.. Tak moment, nikam nepůjdete, chci vysvětlení a to teď hned...
Sára se mezitím koukala do svého zrcadla kde viděla sebe, krásnou čtyřiceti letou ženu... Obraz se nemění a Sára pochopila..
Mami nech ho jít... Děkuji Danieli řekla Sára a Daniel odešel...
Sáro proč si to udělala... Vždyť to byl ňáký podvodník nebo co já vím...
Nebyl mami... Naopak... Vůbec Ti Sáro nerozumím..
To nevadí, hlavně, že já už rozumím sobě a mám se ráda. Vždyť se podívej jak jsem na čtyřicet let pěkná...
