Hlas nad mraky část 7.
Dny plynuly.Každý z těch dnů přinášel svoje drobné radosti i starosti.Život na ulici je jiný.Náročný.Anna a Pavel si zvykli chodit na stejná místa.Jednoho dne šli do jednoho parku,kde byla blízko jedna restaurace.Tam v popelnici na ně čekala jejich večeře.Zbytky pizzy co nesnědli hosté.Museli se o sebe postarat.Ale to co je provázelo byli i malé zázraky,nebo jen lidská laskavost?Jednou v parku,bylo už k večeru na známém místě čekali obložené chlebíčky.Byli čerstvé a u nich lísteček,ať si pochutnají.Jindy na římse u lavičky co sedávali teplá večeře.Jednou celou noc hledali oblečení a na jedné římse byli upečené mafiny.Nejhorší bylo,když Anna měla ty svoje dny.Použila roztrhané hadry z popelnic.Cítíte neustálou únavu.Z nočních pochodů a hledání všeho,co potřebujete.Popelnice jsou vaše obchody.Na té cestě potkali podivné lidi.Dali jim jména,s některými se bavili a oni jim pomohli se na ulici orientovat.Jídlo bylo z části dostupné i na charitě,v některých kostelích,nikdy nežebrali.Pracovali jen jak to šlo.Jednoho dne potkali v parku u bronzových koní známého z ubytovny.Jmenoval se Pavel,ale na příjmení si nemohli vzpomenout.Říkali mu kozel,on se tak legračně smál a vždy tím způsobil,že je neskutečně rozesmál.Bydlel s maminkou..a Anna s Pavlem hned vedle nich na té ubytovně u Lainera.Ten Pavel Kozel,jim řekl o krámku jednoho Asiata,který měl svoji restauraci.Už dříve viděli na jeho krámku zavěšené igelitové pytlíky s jídlem.Ale neodvážili si je vzít.Řekl jim,že ten Asiat dává zdarma lidem jídlo na ulici,co ten den neprodá.Žádné zbytky z talíře.Nějaký čas chodili na toto místo a těšili se na chutné jídlo.Jednoho večera,bylo už dost chladno a zrovna po dešti se stalo něco zvláštního.Majitel restaurace vyšel ven a přinesl jim teplou polévku,tu každému nenabízel.S pokorou a vděčností jí přijali a slovy díků nešetřili.On se na ně usmál a zmizel v útrobách své malé restaurace.Někdy v noci našli peníze na místě,kde okolo chodilo moc lidí,někdy i za dne,ale jako by ty bankovky neviděli.Nebo celou krabičku cigaret.Za peníze si nic nekoupili,jen si zamluvili jeden,či dva noclehu na blízké ubytovně.Anna ten den vždy rozkvetla,protože se mohli umýt v teplé vodě a vyspat v čisté posteli a zase pocítit ten dar,mít střechu nad hlavou.A kdo jim tam ty peníze dal??Na to by vám odpověděl nebezský Otec,ten co bydlí v nekonečné dálce nad mraky.
