Hlas nad mraky část 1.
Nevěřím tomu,že svět nás lidí měl být takovým světem,jakým je.Svět co zabíjí lásku,přináší války, utrpení,nemoce a smrt.Náš svět měl být jiný,cítím to.Měla to být krásná nekonečná zahrada,plná šťastných, navzájem se milujících lidí.Ale zlo změnilo nás lidi i tu krásnou zahradu v poušt lidského sobectví a honbou za mocí a penězi.A proto věřím,že existuje čísi hlas nad mraky,on jediný zná a ví jaký měl být tento svět a jací jsme měli být my.Stále více si to uvědomuji,když se dívám tam za mraky,do blankytně modrého nebe.Není to jen nebe,nejsou to jen obyčejné mraky,je to brána do příbytku našeho Stvořitele.Nikdy nezahlédneme jeho tvář a ani neuslyšíme jeho majestátní hlas.Ale dokážeme ho vidět vnitřníma očima,zrakem našeho srdce.Dokážeme ho slyšet v úpěnlivé modlitbě naší duše.Nehledejte našeho otce v kostelích,či na určitých místech,on je totiž úplně všude.On ráno vstane a dívá se na ten náš smutný svět,Ale nezapomeňte vy nevěřící i každého z vás velmi miluje.
Anna Gabrielová si připadala jako někdo,kdo do takového světa nepatří.Zažila si už mnoho špatných věcí,viděla to,co jiní vidět nechtěli.A dlouhých 23 let žila jen tak na půl.Pozorovala jak ten pozemský čas neúprosně plyne.Jak jí vyrostli děti,jak se na její tváři objevili první hluboké vrásky.Jak hledala v životě lásku a našla jen povrchnost rodinných vztahů a pokrytectví těch nejbližších.Toho roku se už vedle svého muže dusila,měla pocit,že je pták,co mu spoutali jeho křídla,aby už nikdy nemohla vzlétnout.Nedokázala více milovat,protože sama nebyla svojí matkou milována.Věděla,že musí odejít s toho života lží a iluzí.Udělala rozhodnutí a nakonec se rozvedla,odešla bydlet do malého bytu,který si sotva mohla dovolit,ale odešla.První den,co spala sama v malinkém bytě cítila,že někdo jí rozvázal křídla a že může zase vzlétnout.Netušila,jak bude její cesta únavná a těžká.
