PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Když se narodíme na tento svět,jsme tak bezbranné malé bytosti. Ještě nevíme co nás v životě čeká a nemine.Někdo věří,že je pánem svého osudu,ale já věřím, že osudu člověk neuteče.Možná ho může někdo změnit,ale pak to není bytost z našeho světa.Je to někdo daleko mocnější. Myslím si,že každý z nás, když se narodí dostává nějaký dar, záleží jen na nás zda jsme schopni ho objevit a použít ke prospěchu ostatních.

Mendy Finliová byla mladá žena,která ve svém životě často vzpomínala na svoji babičku Valentinu Evansovou.Když byla ještě malá,tak jí babička vyprávěla,že dar může v podstatě dostat každý,jen záleží jak vnímáme samy sebe.Já jsem už od malá byla jiná než ostatní děti.Byla jsem ráda sama a nikdy jsem se nenudila.Babička se mi smála, když viděla a slyšela,jak si mluvím pro sebe a že v každé maličkosti vidím zázrak a kouzlo.Měla jsem prý schopnost dávat lásku těm,co si jí nezasloužili.Nakonec si mě babička oblíbila a já zase jí.Když zemřela,měla jsem pocit, že kousíček ze mě teď chybí.Často na ní vzpomínám.Toho rána jsem měla volno a nemusela jsem do práce.Rozhodla jsem se,že půjdu na místo,kde je klid od lidí a kde mohu být sama a přemýšlet.Nebála jsem se.Když jsem kráčela po mole, najednou jsem pomyslela na to,co kdyby molo povolilo a já spadla do proudící řeky.Neumím totiž plavat.Trochu mě to vyděsilo.Stála jsem uprostřed toho mola a zavřela jsem oči a oddávala se svým nejniternějším pocitům.Pak jsem se odvážně posadila na okraj toho mola a se zavřenými víčky nabrala vodu do své dlaně.Pocit klidu a ticha vystřídal divný pocit,jako by mě něco chtělo stáhnout dolů.Jak jsem se dotkla vody v podvědomí jsem uviděla ženu,co je na dně této poklidné, temné řeky.Najednou mě z myšlenek vytrhnul můj psí kamarád.Ahoj Bene ty chlupáči,kde máš svého pána?Viděla jsem jak Mark Doren na mě zdálky mává.Ahoj Mendy,jak je?Co ty tu sama?Jen jsem chtěla být chvilku sama.Ale už jdu domů mám tak divný pocit.Jaký?Vyzvídal Mark.To ti ani neumím popsat,jako by tato řeka ukrývala nějaké podivné tajemství.Mark byl pomocník našeho šerifa,Pítra Weikliho.Podíval se na mě a řekl:Nechoď jsem sama,docela mám o tebe strach.Já se nebojím.Řekla jsem.Najednou jeho pes Ben začal podivně stěkat.Bene k noze.Zatím ahoj Mendy.Šla jsem tedy domů.

Když otvírala domovní dveře,pozdravila svojí sousedku Marion Moriovou,postarší ženu,která žila ve svém bytě sama jen se svojí fenečkou Robinsonkou,černou střední fenkou,která byla z psího útulku.Bylo jí 6 let.Když otvírala dveře Robinka toho využila a hned běžela za Mendy,měla jí moc ráda,Mendy jí občas venčila, když Marion stonala.Ahoj Mari,tak sousedce říkala,nech jí já s ní dojdu ven,mohu?Robinka jako by tomu,co říká rozumněla.Začala radostně poskakovat a dělat legrační piruety.Pak se u sousedky stavila a většinou už byla na stole večeře a musela zůstat až do večera.A to ona zůstala moc ráda.Marion měla moc ráda,byla sice starší,ale určitě její nejlepší kamarádka.Marion za ní volala stav se pak na čaj a bábovku.Přijdu ráda.Pak se s Robinkou vydaly na průzkum lesa,co byl nedaleko.Cestou zpátky koupím noviny, pomyslela si.Robinka byla docela ostrý pejsek,pustila jí na volno a ona se poslušně vracela k noze,aniž by jí někdo něco učil.Někdy na ní Mendy volala Čukyno.Cestou zpátky se stavila v trafice,koupila si noviny a svůj oblíbený časopis Rituál.Četla ho už mnoho let.Ach jo, zítra zase do práce.Za chvilku už byla u Marion a pila Jasmínový čaj a vychutnávala její skvělou bábovku.Cítila se u nich tak krásně.Byla jako Marionina dcera.Její vlastní dcery se s ní nestýkaly.Vyndala noviny,co koupili na zpáteční cestě.Byla už doma, ještě si chtěla vychutnat nedělní odpoledne, otevřela noviny a jen tak zběžně četla.Byla tu kronika o pohřešovaných osobách.V okolí se hledaly dvě ženy.Jedna se ztratila před měsícem a druhá je pohřešovaná už delší dobu.Pod článkem byli jejich fota. První byla 23 léta Jane Mórová a druhá teprv 18-ti letá Kate Stewansová,studentka zdravotní školy v Galwestnu.Obě odešli za běžnými povinnostmi a už se domů nevrátili.Podívala se na jejich fota a nic.Večer si sbalila věci a natáhla budík,aby nezapsala do práce.Byla psycholožkou ve firmě svojí kamarádky Isabelly Doničeli.Pracovala tam už 8 rok.Bella byla původem Italka,ale v Galwestonu žila už 15 let a protože sama byla psycholog i psychiatr,tak pokud nebyla na klinice svého otce,pracovala ve své malé firmě.Chodili k nám pacienti z celého okolí i přilehlých měst.Chtělo se mi najednou ukrutně spát.I když bylo volno a já celý víkend odpočívala,cítila jsem se dost vyčerpaná.V noci mě probudil živý sen,je to už dávno,co jsem křičela ze spaní.Seděla jsem mokrá na své posteli a potůčky potu mi stékaly po celém těle.Šla jsem se omýt a rozsvítila malou lampičku.Na stolku byli noviny a já je otevřela na straně,kde byli fota pohřešovaných žen.Najednou mým tělem projel jakoby elektrický proud,nedá se to popsat,ještě nikdy jsem to nezažila.Bylo to mnohem silnější než ten zvláštní pocit u řeky.Uviděla jsem záblesk děje,mladá žena je v knihovně a pak jsem jejíma očima viděla jak jí někdo odváží v kufru černého auta neznámo kam.Pak jsem viděla řeku,na její dno někdo potápí něco v igelitu a na druhém konci je na řetězu těžký kámen.Vidím, sportovní kánoe,jak projíždí umělými peřejemi a pak někdo něco vytahuje z řeky.Najednou jsem se probrala.Podívala na hodiny 3 hodiny ráno,za pár hodin už vstávám.Musím jít spát.

Do práce přišla asi o 45 minut dříve,byla ráda dochvilná,nesnášela chodit pozdě.Uvařila si ranní kávu a přemýšlela o tom,co se jí stalo v noci.Co to s ní je?Z jejích myšlenek jí vytrhlo zaťukání její asistentky,co měli na recepci.Dobrý den Mendy,jste tu brzy,paní Fildingová přijde o něco později,teď volala a moc se omlouvá.Dobře.Děkuji.Yvet.Je tu dnes Betty? Ne,vzala si volno,celý víkend byla na klinice.Dobře, odpoledne mohu vzít její pacienty,budu tu déle.To bude ráda.Asi vám stejně zavolá.Tak to mám před sebou zase perný den.Pomyslela si.Za 15 minut první pacient.celý den se nezastavila.

Pítr Weikli seděl ve své kanceláři a uzavíral svůj poslední případ.Byl už dlouhá léta místním šerifem a dohlížel nad celým městem,vyšetřovatelem byl mnoho let.Jeho pomocník Mark Doren,byl nadějným kriminalistou,ale taky jeho přítelem.Dnes vyjímečně seděl za stolem a zdálo se,že snad zažije i trochu klidu,ale jen do chvíle,než zazvonil telefon.Prosím,Weikly.Chvilku poslouchal a pak řekl:rozumím,hned tam jedem.S Markem to trhlo.Máme případ?Ano,nález těla v Galwestonské řece.Když tam přijeli místo činu už zajišťoval tým specialistů.Soudní lékař i svědci hrůzného nálezu,už na ně netrpělivě čekali.Zdravím!Co tu máme? řekl šerif s ledovým klidem.Tady kluci z jachtařského klubu.David a Coul Bártnovi,při nácviku v peřejích našli tělo.Oba chlapci byli býlí jako stěna,neschopní skoro mluvit.Ujmětě se jich Jime,zavelel Pítr.Mark obhlížel místo činu.Ahoj Bárte,pozdravil Pítr soudního lékaře.Ahoj.Co ti mohu říct, zatím jen to,že obětí zjevně násilného činu je žena, už ve značném rozkladu.Pod vodou už musela být delší dobu.Více se dozvíš na pitevně po řádném ohledání,tedy snad díky vodě nebudou všechny stopy zničeny.Zatím díky,počkám na zprávu.Mark si hned vzpomněl na to,co o řece říkala Mendy,měl z toho husí kůži.Jak to mohla vycítit.Je to náhoda a nebo snad má nějaký podivný dar?Nešlo mu to z hlavy.Když byl v kanceláři sám a všichni na obědě vytočil její čislo.Po chvilce to zvedla.Ahoj,co je?že voláš.Rád bych s tebou mluvil,o samotě.Je to možné?Ano přijď za mnou.Ale mohu až večer,po směně.Dobře.

Bylo už hodně po 20 hodině.Mám ještě čekat?No v nejhorším případě tu přespím.Ještě,že je tu lékařský pokoj,ještě z dob,kdy tu byla jiná ordinace.Hodiny ukázali už 22 hodin.Najednou jí zavolal.Jsi v kanceláři,jdu nahoru odemkni mě.Odemkla a zase zamkla.Chceš čaj,kávu.Už jsem chtěla jít spát.Jsi moc unavená?no dost měla jsem klienty i za kolegyní.Tak já půjdu a necháme to na jindy.Ne,já zítra začínám později.Co jsi potřeboval?Jsem zvědavá.Marek se na ní podíval a řekl:Víš jak jsme se v neděli potkali u mola Galwestonské řeky Mary,ty jsi tam cítila něco divného.No ano,stále si myslím, že tam je něco...no a my to něco našli,ale na druhém konci,jak jsou umělé peřeje pro kajakáře.Ale nech si to opravdu pro sebe,jinak mě vyhodí z práce.To mi nemusíš říkat! Nejsem drbna.Vodaři našli mrtvolu.Byla zaklíněná u výpustě.To je hrůza!!!Řekni,jak jsi to věděla?To nevím!Já v noci měla o těch kajakářích vidění.To je síla!Prosím z nikým  o tom nemluv,pro svoje bezpečí.Pokud to nebyla náhoda,bude tam ještě jedna mrtvola,hned  v blízkosti mola,tedy spíše pod ním.Řekla vzrušeně.Jedeš domů?Ne, přespím tu v doktorském pokoji.Zůstaň tu.Jsou tam dvě postele.Tak tedy zůstanu.Máš strach????Jo mám,buď prosím se mnou.

Když ráno vstala už voněla z kuchyňky káva.Už musím,řekl.Sejdeme se ještě?Ano,později.Zavolám ti.Řekla.Ráno už to bylo v novinách,přinesla je Yvet.Nemohla tomu stále uvěřit.Proč to u vody cítila?Je to jenom shoda náhody a nebo opravdu má schopnosti jako jejich prateta Blanka.Babička jí o tom vyprávěla, když byla malá.Měli tento podivný dar jen některé ženy z jejich rodové linie.Hrůzný dar,cítit smrt.Pomyslela si.Musím o tom někomu říct,ale svěřit se mohu jen Mári.Padl na ní z těch myšlenek strach.Opravdový strach.