Na mostě -dětství
Dětství.
Teď procházím cestou svého dětství.I když si plně neuvědomuji,že moje sestra je mi od nejútlejšího dětství předkládána jako vzor,umí už ve čtyřech letech číst a počítat.Já ne já si užívám dětství a vím,že za tři roky půjdu taky do školy a pak se budu učit číst,psát a počítat.Stále mám v sobě tu dětskou radost a moc ráda zpívám,tak jako můj táta.Stále slyším podívej jak tvoje sestra umí to a to.Někdy je to v rodinách dvojí metr na děti.Jeden je chtěný,oblíbený a druhý už tolik ne.Na školní léta moc ráda vzpomínám,jak jsem byla svým způsobem jiná,bezprostřední spontánní,až jsem vybočovala z pomyslné řady,což se učitelkám nelíbilo.Jednou o hodině jsem na protější streše uviděla pokrývače.Byla hodina a já uprostřed ní vstala.Otevřela jsem okno a začala zpívat pokrývačům jednu lidovou písničku.Učitelka dostala amok,já dlouhou poznámku.Pak ve třetí třídě jeden nový učitel měl brýle a byl docela pohledný,protože jsem měla náhlou potřebu smát se uprostřed vyučování,mě vyhodil za dveře,až se slovy:až se vysměješ tak přijď. V klidu jsem šla za dveře a smála se dál,ale čemu,to už nevím.Asi za 10 minut jsem zaťukala na dveře a řekla.Dobrý den,milý pane učiteli,už jsem se úplně vysmála.Celá třída dostala záchvat smíchu a já opět poznámku.Byla jsem průměrnou žákyní.Ale podívej,tvoje sestra má samé jedničky.
