PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Nikdy nepodceňujte lidskou mysl,co dokáže stvořit snad i to nemožné.Může to být něco,co zpočátku nedokážeme vůbec pochopit.Něco neuvěřitelného, imaginárního.Lidská mysl je součástí každého z nás.Někdy samy nechápeme,co se to vlastně děje.Ale naše sny a náš život v nich nás nabádá,abychom si všímali zdánlivě nepodstatných maličkostí, které mohou poukazovat na to,co nás čeká,promlouvat k nám,snovou řečí v obrazech.A sdělovat nám tajemství ,které najdeme na pomyslné čáře mezi světy.Nevěříte???Pak se posaďte do naprostého klidu a nechte promlouvat svoje myšlenky,nechte je jen tak plynout.

Šla po ulici a kroky kolemjdoucích vytvářely zvuky jako kastaněty,co by doprovázeli hudbu.Snad je slyšela jenom ona.Nikam nepospíchala,jen se dívala do výloh obchodů,co míjela a u některé výlohy se zastavila.Pak přešla na druhou stranu a jako by její oči magický přitahoval obchod ze starožitnostmi.Přešla a zastavila se u té výlohy,kde jako by byli poklady,co vyprávěli svůj příběh z dob minulých.Prodavačka si jí všimla,jak u výlohy postává.Pokynula jí hlavou,ať jde dál.Debora jen malou chvilku zaváhala a pak už byla v obchodě,který spíše připomínal starožitníkův krám z jedné knihy kterou četla.Dobrý den,vítala jí majitelka obchodu.Dobrý den.Jsem Arua Fariaty.Co si budete přát?Nebo jen tak obhlížíte?Debora se pousmála a řekla:Víte ani nevím, proč jsem k vám do obchodu přišla,asi to bude znít bláznivě,ale jako by mi něco říkalo,abych vstoupila.Arua se pousmála a řekla:Myslím si,že tady na vás něco čeká.Hned si řekla,že majitelka je asi cizinka,ne jen podle jména,ale i orientálního zjevu.Byla moc krásná.Arua si všimla,co jí asi napadlo a řekla:Jsem ze Sýrie,tedy napůl po otci,maminka byla češka.Mám dva bratry Ajhama a Amdžada.Žijeme tu už léta.Moc mě těší jsem Debora Higinsová.Pokud chcete něco zvláštního máme další věci ještě vzadu,klidně se podívejte.Jak vstoupila,všimla si malého psacího stolku,byl vykládaný perletí a byl z cedrového dřeva.Měl po stranách a uprostřed malé zásuvky.Psací deska byla rozložitelná,pro více místa.Také pod ní velká zásuvka na klíč.Byl to krásný psací stolek.Byl neobvyklý.Když viděla jeho cenu zbledla.Tolik peněz neměla.Majitelka se za ní objevila jako zjevení a řekla:On je moc vzácný,nemohu ho prodat za méně.Chápu,řekla Debora a s povzdechem odcházela.Ale mohu Vám ho tady rezervovat,na nějakou dobu.Debora pak řekla:to budete hodná,budu si shánět brigádu,moc si ho přeji.A nechcete mi pomáhat v krámku?Ano mohla bych po práci,jsem překladatelka,pracuji z domova a odpoledne mám už čas.Dobře,domluveno.Tak zítra!Po cestě domů o tom přemýšlela.Ten psací stolek jí tak magický přitahoval.Sotva otevřela dveře:No, ahoj kde jsi?Co bude k večeři?Viktor neskrýval v hlase nedočkavost,byl rád obletovaný.Nesnesl,že mu neřekla,kam jde.No, ty si s takovým problémem neporadíš?Je plná lednice.Uraženě otevřel lednici a řekl:To jsem dopad,teď abych si snad chystal vše sám.No od zítra budu mít v obchodě ještě brigádu.No peníze se hodí,řekl se zájmem.Ale to se pleteš,to co vydělám bude na moje sny.Cože????Jsi nedoslýchavý?Ne, slyším dobře,odsekl.Co je tedy takový sen,řekl s posměchem v hlase????No, něco,co si chci koupit.A co tedy?Starožitný psací stolek vykládaný perletí z cedrového dřeva.Podíval se na ní a pronesl:Ty nemáš kde psát?Stůl snad máme ne?Ale ne tak krásný,vydělám si na něj.Takže budu bez večeří asi dlouho?Ne řekla,vždy ti něco připravím,abys mi neumřel hlady řekla.Tak to jo.Stejně budu dlouho ve firmě,máme toho moc.

Debora celý den překládala písemnosti.Pak musela uvařit a uklidit.Za necelou hodinu jí Arua čeká v krámku.Jaký asi bude můj první den na brigádě?Pomyslela si.Pomalu se chystala,že se oblékne.Ještě napsala na lednici vzkaz pro Viktora.Lásko tady máš jídlo v boxu v lednici,stačí si ho jen ohřát.Přijdu asi hodně pozdě.Pusu.Deb.Pak se oblékla a odešla do setmělých ulic jejich města.Jak vešla do obchodu,hned jí vítala Arua.Dobrý večer Aruo, dobrý Deboro.Co mám tedy dělat?Arua se na ní pousmála.Tak především bychom si mohli tykat,jsme možná i stejně staré:řekla Arua.Budu moc ráda,pronesla nesměle Debora.Prosím,postarej se o prach,na některých věcech ulpívá,nestačím to utírat z ulice se dost práší.Dobře.Vzala prachovku a šla utírat prach z polic a přerovnávat ty poklady.Byli mezi nimi úplné skvosty .Na jedné polici byly starodávné truhly,malé vykládané šperkovnice.Na další zase vzácné knihy,vázy,starožitné poháry na víno.Moc jí bavilo vše moci vzít do ruky.Jen se bála,aby něco nerozbila.Když se právě chystala sundat z poslední police míšenský servis,prudce se otevřeli dveře a nějaký pohledný muž zavolal:Aruo!!!Pak si teprve všiml,že v obchodě je jiná žena.Omluvným tónem hlasu řekl: Promiňte,asi jsem Vás polekal.Hledám svojí sestru.Vaše sestra je asi nejspíš vzadu ve skladu.Mám jí zavolat?Ne,počkám až přijde.Za chvilku byli slyšet kroky Aruiných podpadků.Ajhame!!!!Co ty tu,myslela jsem,že přijedeš až později.Obejmul jí a políbil na tvář.Ne, stihl jsem dřívější let.Tak klidně jdi nahoru  a já pak přijdu.Najednou Debora prohlásila: klidně se věnuj bratrovi,mohu klidně i prodávat.Zvládneš to?zapochybovala Arua.Ano zvládnu, klidně jdi.Tak kdyby něco,jsme nahoře.Do zavření zbývaly ještě tři hodiny.Debora se suverénně postavila k pultu.Cinknutí u dveří a je tu zákazník Dobrý večer.Dobrý:řekl starší pán.Mohu s něčím poradit???Ano,moje žena bude mít narozeniny.Chtěl bych něco vybrat.Nosí vaše žena šperky?To ano,ale nenosí žádné náhrdelníky,ani prsteny.Pak bych doporučila některou z těchto broží.Muž si je prohlížel a pak řekl:A která se líbí vám?Tahle menší kamej.Tak si ji vezmu.Zaplatil a spokojený odcházel.Arua zatím nahoře chystala jídlo.Ajham po chvilce řekl:máš zajímavou pomocníci.Jak je u tebe dlouho?Začala mi vypomáhat dneska.Ajham se zamračil a pak řekl:myslíš,že je moudré,nechat ji na krámě samotnou???Neboj se řekla Arua.Amdžad mi ji prověřil,mohu ji důvěřovat.Je to překladatelka.28 let ze slušné rodiny.A pro tvoji informací vdaná za realitního makléře Viktora Higinse.Jsou spolu 5 let.No jasně náš bratr policajt.Ajhame nech toho už,oba jste mojí milovaní bratři.Tak za půl hodiny končíme,půjdu dolů.V obchodě se všechno jen lesklo,Debora všechno vkusně přerovnala a uklidila.Když si všimla toho,že oba přichází trochu znejistěla.Arua jí chválila.To mám ale zástupkyni!Tohle není obyčejná brigádnice.Ajham si vše prohlížel a konstatoval:No je to moc hezký předělané.Za chvilku jděte domů,mohu Vás doprovodit,je už moc pozdě a žena by neměla do noci chodit sama.Arua se nadechla a pak na něj nenápadně zahrozila.Vyšli do tmavých koutů města.Děkuji,za doprovod tady v tom domě s mužem bydlíme.Není zač,být vaším mužem, vždy bych Vám přišel naproti.Děkuji.Dobrou noc.Vyběhla těch pár schodů k jejich bytu.Než stačila otevřít,dveře se rozlétli a Viktor s přísným výrazem hlaholil:Tak pojď ty brigádnice!!!Lekla se.Co to bylo za chlapa před barákem?Ty mě špehuješ?No dovol!:řekl Viktor,náhodou jsem se díval z okna.Byl to majitelky bratr,řekla.Už jsi jedl?Ano byl jsem dnes brzo doma.Když se umyla,povzdechla si.Ani pusu mi nedal.Vzpomínala,jaký byl před 5-ti lety.Když si šla lehnout už spal.

Jaký byl Viktor před 5-ti lety????Zdálo by se,že to byli dva rozdílní lidé.Ten Viktor,dříve byl milý muž,co se choval tak okouzlujícím způsobem,byl společenský,dalo se s ním mluvit o všem.První roky byli šťastné.Já jsem nepochybovala,když mě toho podzimního dne požádal o ruku.Byla jsem moc ráda,že necelý rok na to jsme se vzali.Ale s každým novým rokem se najednou začal měnit v jiného muže.A dnes i když ho stále miluji,tak ho už někdy ani nepoznávám.Teď je docela jiný,nevšímavý,podezíravý,stále nespokojený.Vždy jsme mluvili o dětech a velké rodině.A když jsem před dvěma lety otěhotněla,najednou podle něj,nebyl ten vhodný čas.Byla jsem připravená dítě vychovávat sama.Ale osud měl poslední slovo.V pátém měsíci jsem samovolně potratila a lékař řekl,že pokud otěhotním znova,nejspíš to dopadne stejně,kvůli zdravotnímu problému.Ale ustáli jsme to,tedy hlavně já,on si viditelně oddechl.Nebyl prý ten správný čas.Nějak jsme se odcizili.Debora si povzdechla.Dívala se jak spí a měla takový zvláštní pocit.Ještě než vstal udělala snídani a chtěla ho probudit polibkem.Co je?řekl nevrle.Proč mě budíš, když je ještě čas.Chtěla jsem se s tebou nasnídat,kdy jsme měli naposledy společnou snídani.Nech mi spát najím se až v práci.Tak jak chceš,řekla smutně.Za chvilku vstal a řekl mezi dveřmi ahoj.Vlastně jako každé ráno.Pak jí začal všední den a pomalu stejné povinnosti.Těšila se zase k Arue do krámku.Hodiny přímo pádili,ještě uvařit a za chvilku půjde.Dnes uvařila roštěnou s rýží,tu má moc rád.Dala si záležet.Když zase procházela městem,těšila se na tu vůni v krámku.Byla to vůně orientálního dřeva,vanilky a kadidla.V obchůdku bylo hodně orientálního zboží.Taky tam prodávali parfémy v takových zajímavých flakonech.Ahoj Aruo!Ahoj Deboro.Dnes zase bude úklid pokračovat,nevadí?Ne,řekla Debora.Já s tím počítám.Hned se dala do práce.S pečlivostí rovnala rostodivné předměty.Dnes tu ale nakupuje dost lidí?To ano, řekla Arua.Co Ajham?Nebyl dotěrný.Debora odpověděla:Ne,jsem ráda,jen mi doprovodil a hezky jsme si popovídali.Víš,dnes se mi tu stávají tak zvláštní věci.Jaké?zeptala se Arua.Když se dotknu nějakého předmětu,mám pocit,jako by mi něco říkal.Vážně?Zapochybovala Arua.Nade dveřmi cinknul zvonek a vešel Ajham.Ahojte dámy!Jaký máte den???No náročný,Debora pracuje dnes vzadu.Aha,tak jí půjdu pozdravit.Jen jí nech,přijde jistě sama.Debora utírala prach ze starožitného nábytku a měla pocit,jako by jí ty nádherné předměty chtěli vyprávět svůj příběh.Deboro!Přijď prosím!Zaslechla,jak ji Arua volá.Potřebuješ něco?Prosím tě,dnes skončíme o hodinu dříve.Dobře.Dobrý den Deboro.Dobrý Ajhame.Oblékla se a odešla.Vyběhl za ní.Dnes Vás nemohu doprovodit,promiňte! Usmála se a řekla:To není nutné,ráda se projdu.Když odemykala dveře,překvapilo jí ,že Viktor ještě není doma.Jídlo nedotčené.Kde asi je???Zkoušela mu volat,nic.Bylo asi po jedenácté hodině večerní.Ještě nebyl doma.Počkám na něj,snad se mu něco nestalo.Asi za hodinu slyšela,jak odmyká dveře.Ahoj lásko,čekám na tebe.To vidím! řekl nevrle.Tys byl tak dlouho v práci???Jo byl. Musel jsem dodělat nějaké resty a vůbec měli jsme po práci poradu.Chtěla mu dát pusu.Ne! jdu hned do sprchy a spát,jsem utahaný. Ne,že by mu nevěřila,ale měla pocit, že cítí ženský parfém.Jsme jako dva vzdálené ostrovy: pomyslela si.Na mnoho mil vzdálené,jeden od druhého.

Bylo jí tak nějak smutno.Vzpomněla si na svojí sestru Helen,dávno s ní nemluvila.Trochu se odcizili.Neviděli se 5 let.Ani jednou neměla tak silnou potřebu s ní mluvit,jako právě dnes.Ten parfém,co z něj cítila,ta jeho vůně se najednou změnila v odporný zápach.Cítila v sobě tu nepřekonatelnou hořkost.Zvedla telefon a vytočila číslo.Na druhém konci bylo hrobové ticho,ticho propasti těch promlčených let.Vzpomínala na Helen i její poslední slova v její svatební den.Co když měla pravdu????Sice měla plný stůl překladů,ale dnes se nějak nemohla soustředit na  svoji práci.Prudce vstala od stolu a rovnou ke koši na špinavé prádlo.Tam do menšího si dával svoje košile,nic jiného se s nimi nesmělo prát.Potrpěl si na jejich zářivě sněhobílou barvu.Až na úplném dně byla ta ze včera.Opět cítila tu orientální vůni.Helen ty jsi měla pravdu,jen já to asi nechtěla vidět: pomyslela si.Vzteky dala košile do pračky,přidala prášek a aviváž a zapnula jí.Nechtěla už na to myslet.Šla do kuchyně a dala vařit vodu na svůj oblíbený orientální čaj.Rozhodla se,že až bude mít volněji pokusí se navázat znovu vztah s Helen.Tolik jí to mrzelo.Ale tajně,Viktor by běsnil.On jí nemusel.Tvrdil,že to mezi nimi bylo naopak,že ona flirtovala s ním a dělala mu návrhy.Upíjela svojí Dátu massalu a začala pilně pracovat.Vařit dnes nebudu!!!Ať si ohřeje to od včera.Po hodině konečně pračka doprala.Pověsila ty jeho košile, nejraději by mu je obarvila na růžovo!Pak se oblékla a vyrazila na brigádu.Když se blížila ke krámku, uviděla na druhé straně Ajhama jak se širokým úsměvem na ní mává.Zamávala mu také.Dobrý den Deboro.Dobrý Ajhame.Jdete za sestrou?Ano na chvilku,chci jí poděkovat za včerejší rodinnou večeři.Moc dobře vaří.Vešli oba najednou a Arua je vítala s úsměvem.Deboro,ráda tě vidím.Pak jí Ajham vylákal do skladu a řekl dost tlumeným hlasem:Viděla jsi,jak má zarudlé oči?No, vždyť mrzne,oponovala Arua.Ty se nějak zajímáš,je vdaná!!!Ale to je jedno,já jí beru jako fain holku se kterou se mi dobře povídá.Ty jsi si nevšimla,jak je skleslá.No nevím,Ajhame.Nech to být,je to její věc.No dobře,ale vsaď se,že za to může ten její panák,odporný,slizký typ.No najednou jsi odborník na lidi?No tohodle mám přečtenýho,to mi věř.Za chvilku odešel.Arua mu řekla mezi dveřmi,nějak dnes pospícháš?Ne zase přijdu,ale musím si odběhnout na chvilku,něco zařídit.Tak pa.Těsně než zavírali,přišel.Je tu ještě Debora?Jo vzadu zamyká zadní vchod.Dnes je tu už skoro měsíc,dala jsem jí klíče i kódy od alarmu.Má mojí plnou důvěru.To je dobře,řekl.Rád jí doprovodím.Vyšli z krámku a bavili se o stolku.Takže jsi u Arui viděla ten stolek a proto jsi tam začala prodávat a pomáhat jí?Ano.Ten stolek se mi moc líbí.Je fakt dost drahý.Víš,je to originál,druhý takový nekoupíš.:řekl a pak přidal jedovatou poznámku:To by ten tvůj neměl na to,aby ti ho koupil???Celá z toho zčervenala a pak řekla:No, on Viktor na takové věci není, co je mimo rozpočet,to si musím koupit a vydělat si na to mimo svůj příjem.No,já tedy nemám slov:řekl.Podle něho je to zbytečnost!:řekla.Byla si dnes nějak smutná?To se ti jen zdá,moc jsem nespala.Více se už raději neptal.Jsem s tebou moc rád,jsi fain holka.Ty taky Ajhame,jsi moc milý muž.Odemkla a Viktor zase nenápadně koukal z okna.Ahoj,ty se honíš za hlouposti a  svými sny ,já si musím ohřívat jídlo od včera:řekl dotčeným,vyčítavým hlasem .Ještě než stačila zareagovat,hned dodal.No,jo zase ten, doprovází tě až ke dveřím.Docela jí těmi výčitkami naštval.Hele Viktorie,mám toho právě dost!Jdu si dát sprchu a jdu si lehnout!Dobrou!Šel bych s tebou,umyl bych ti záda.Ne,to ani náhodou,já si umyju záda sama.Ty košile od toho smradu jsem ti vyprala!!!Ale jestli z tebe příště ucítím ten smrad,tak ať ti je vypere ta,co se voní jako kur..! Vyvalil na ní oči!Takovou jí nezná!Došlo mu hned o čem mluví!Musím si dát větší pozor.Ta Leona to s tím parfémem už přehání.Budu si brát i náhradní košili do práce i do hotelu.Pozítří má Debora 29. narozeniny,musím si to vyžehlit!!!!No co, koupím jí tu drahou kabelku,co chtěla v loni z toho butiku.To se spraví,neztrácej hlavu Viktorie!:mumlal si pro sebe.

Viktor hned na druhý den po ránu šel do práce a koupil v butiku Luna  krásnou kabelku z pravé kůže ve vínové barvě,byla tedy dost drahá,ale musí na rozzlobenou Deboru zapůsobit.Objednal stůl u Seviliánů,drahá mexicko-španělská restaurace.Vzhledem k cenám dost drahá,pro některé lidi.Ke kabelce dokoupil ve stejné barvě i novou peněženku.No krvácel velice,ale jistě tím vyžehlí ten malérek s parfémem na své košili.Stokrát Leoně říkal,aby se okolo něj neochomítala tak silně navoněná,ale marně.Pak běžel honem do své kanceláře.Leona tam už na něj čekala.Co tu děláš ???řekl nevrle, když jí uviděl.No čekám na svého Vikiho.Řekla s roztomilým úsměvem.Já jsem ti jasně řekl,že si to nepřeji,aby o nás někdo věděl a doma mám kvůli tobě dost velký malér.Prosím tě jaký?No ten tvůj parfém byl cítit na mé košili a Debora má podezření.Já nechci,aby se o nás dověděla,jinak s tebou končím a myslím to vážně.Musel jsem jí k zítřejším narozeninám koupit dost drahý dárek,abych si to vyžehlil.Tak to není pro mě????Ne!nech být a nesahej na ty tašky.Teď se nějakou dobu neuvidíme.To nemyslíš vážně????Ale myslím,mám toho už dost,nedodržuješ dohodu mezi náma.Jdi už ,než se vrátí a uvidí tě tu kolegové.Vstala a pláč už měla na krajíčku.Jak dlouho?minimálně měsíc!!!!Nebo i víc.Nevolej mi!!!!!Porušíš to a je mezi náma konec.Dobře,jak chceš!!!!Pak začal studovat podklady k další nemovitosti na prodej...Debora byla dost zamlklá.Seděla u stolu a přeložila už celou hromadu písemností z desek.Stále přemýšlela,co to mělo být s tím parfémem.Podvádí mě????Tak to byla otázka na tělo.Najednou zazvonil telefon.Prosím!!!!Neznámé čislo.Ahoj tady Helen.Mám už úplně jiný telefon a taky číslo.Ahoj Helen ráda tě slyším.Mám radost,že jsi se mi ozvala.Stýská se mi.Mě taky.Dlouhá lekce života,viď?To ano.Chci tě vidět,dnes.Ale já ještě musím do krámku,chodím teď na brigádu.Tak klidně až později,mohu ti tam přijít naproti?Pošli mi adresu a přijdu tam.Budu končit v 10 večer.Je víkend,tak se zdržíme déle.Zatím ahoj.Debora byla moc ráda,že ji zase slyšela.5 ztracených let.Moc se těšila.Hodiny utíkaly.Uvařila a napsala na lednici vzkaz.Ahoj Viky,dnes přijdu hodně pozdě, protože jdu oslavit shledání s jednou ztracenou přítelkyní.Tak na mě nečekej.Pa Debi.Ahoj Deboro!Ahoj Aruo!Tak skoro jsem přišla pozdě.Ne, nemusíš si snad vyčítat 5 minut.Tady máš výplatu za první měsíc.Děkuji!Tolik????No jsi tu do noci a hlavně dost jsi toho prodala .Ale na stolek ještě nemám,ještě mi něco chybí.Neboj!On tu na tebe počká.Moc děkuji.Debora řekla:A nevadilo by,kdybych dneska odešla už v 22h?Ne klidně jdi.Máš zítra narozeniny.Jak to víš?No to nebylo tak těžké zjistit.Jdeš dnes slavit? Ne uvidím se po 5 letech se sestrou,přijde sem pro mě.Dobře,moc ráda jí poznám.Přijde taky Ajham v 9.:řekla Arua s tajemným úsměvem.

Najednou do obchodu vstoupila starší paní.Dobrý Dobrý den,co si přejete?No ráda bych nějaký dárek pro vnučku.Debora se usmála a řekla:Mohu se zeptat,kolik let je vaší vnučce?Bude jí15,má moc ráda starožitné věci.Má ráda brože ale už jich má tolik,že se jí nikam nevejdou.Má velkou sbírku.Dobře,pojďte si vybrat doporučuji nějakou orientální skříňku,šperkovnici nebo truhličku.Děkuji za radu,řekla ta postarší dáma vyberu si.Debora byla na zákazníky vždy moc milá a ochotná jim poradit pomoci.Arua jí z dálky tajně pozorovala.Pak si pomyslela:Ta by se mi do obchodu hodila i na stálo.Pak přišla ta paní k pultu a bezradně řekla:nemohu si vybrat,všechny jsou krásné....Debora ihned reagovala.Pojďte prosím se mnou do další části v obchodu.Nabídnu vám něco výjimečného.Vnučka bude mít na svoji babičku dokonalou památku.Podívejte tady máme takové větší šperkové skříňky,jsou sice,co se financí týče dražší,ale jsou ručně malované a mají několik pater a vejde se do nich více,než do malé šperkovnice.Jsou z Indie.Paní se zadívala do regálu.Pak řekla:Jsou nádherné,to je ono,vykládané perletí.Ano,řekla Debora.Každá z nich je originál,nikde jinde nekoupíte stejnou.Ale jsou větších rozměrů,máte odvoz?Ano,řekla paní.Syn čeká v autě.Vezmu si tuhle.A k tomu ještě tyto tři filigránové brože.Ale není to bižuterie jsou zlaté a jsou na nich pravé perly,namítla kulantně Debora.Paní se usmála a řekla:No právě,pro vnučku to nejlepší,mohu si to dovolit.Moc děkujeme za Váš nákup,odnesou Vám to do vozu.Ne ne,Omar je v autě zavolám ho.Přeci se s tím nebudete nosit.Když paní odešla,přišla za ní Arua a řekla:Ty jsi Deboro rodilá obchodnice.Škoda,že jsi tu jenom na brigádě,brala bych tě nastálo.Debora zvedla hlavu od práce a řekla:Třeba bych mohla.To bych byla ráda,řekla Árua.Promyslím to..bylo akorát 9 večer a Arua šla ke dveřím a dala tam cedulku zavřeno.Debora najednou nechápala, vždyť je teprv 9.Arua si všimla jak se asi diví,proč už zavírá.Dnes zavřeme o hodinu dříve,za chvilku přijde Ajham,musíme něco dokončit ve skladu,pomůžeš nám?No samozřejmě řekla Debora,půjdu do skladu a udělám čaj,než přijdete.To je dobrý nápad.A chvilku na to cinkli dveře a Ajham se plížil do obchodu s pugétem růží.Arua se zasmála,klidně pojď Deb je vzadu chystá čaj.Deboro buď vzadu,jdeme za tebou,slyšela jejich zavolání.Když uviděla Ajhama trochu znejistěla,tak neobratně schovával něco za zády.Tak Deboro,máš narozeniny sice až zítra,ale my ti přejeme právě teď!Byla mile překvapena.Jak víte,že miluju růže??No někdo nám to prozradil.Kdo?? Najednou se za ní objevila její sestra Helen.Ahoj,ty Aruu znáš a Ajhama?Ano, my se známe už léta.To ti pak všechno povyprávíme.Pokud ti to nevadí,vzadu je přichystaná malá oslava.Ajham jí podal tu krásnou kytici růží.Moc děkuju.A tady je malý dárek pro štěstí.Otevřela malou saténovou krabičku a v ní přívěsek se slonem z nefritu.Ten je krásný,moc děkuji.A já mám dárek taky řekla Arua,ale ten budeme muset k tobě nějak dopravit.A co to je?No přeci tvůj sen.Nechápala.No,ten stolek.Úplně stuhla.To nemohu přijmout,je velmi drahý.Arua se zamračila a řekla:Dárky se neodmítají.Ty jsi ho chtěla a já ti ho chci dát.Moc děkuji.Helen řekla:já ti přivezla dárek až z daleké Indie,parfém jmenuje se:Černá orchidej.Nedá se koupit jinde,než tam.Byla jsem tam na kongresu už loni,tam jsem si uvědomila, že je čas něco v sobě změnit.Přivoň si! Až doma řekla Debora.Jsem ráda, že jsi tu.Kde budeš spát?Nebo se vracíš? Ne spím u Arui,domluvili jsme se.Nemohla zažít větší překvapení.Helen jí obejmula se slovy:Válečná sekyra je zakopána.

Blíží se víkend,doklidím všude a navařím.Chci už začít pracovat v obchodě naplno.Oloupala mango a dala na stůl.Čerstvá káva už voněla celou kuchyní.Za chvilku přišel do kuchyně.Ahoj,co tak brzy?Chci odnést zbytek překladů do práce.Už jsou poslední.Další si už nevezmu.Podíval se na ní a řekl:Jak to????Už překládat nebudu,zabírá mi to moc času a já budu pracovat jinde.A to mi říkáš až teď utrhnul se na ní.A proč bych ti to měla hlásit?Je to moje rozhodnutí.Ale,proč jsi se neporadila?Není o čem překlady dělat už nechci.Aha,tak to jo!řekl uraženě.A kde tedy budeš pracovat????U Árui v obchodě,na plný úvazek.Měl vztek,i když nechtěl,aby to bylo znát.No to je tedy terno!!!!Debora už to nevydržela:Viktore nech si ty své poznámky.Je to jen moje rozhodnutí.Stěhuju se do pracovny,tam budu i spát.A to proč???křikl na ní.Protože je jedno,ve které posteli a kde spím,pochopila jsem,že ti to vadit nebude.Celá léta spíme spolu a najednou taková změna!?!?Ano,máš pravdu,jen vedle sebe spíme,ale ne spolu.No,dělej si co chceš!!!Mluvit se mnou nechceš,řekla klidně.Podle tebe je naše manželství v pořádku,ale já se v něm tak necítím.Chtěla jsem si o víkendu promluvit.Podíval se na ní a řekl:No to máš smůlu!Nebudu doma.Jedu za matkou.Budu tam celý víkend.Mohu jet s tebou???řekla.Ne, chci jet sám.Jak chceš.Tak jí pozdravuj.Krátce na to bouchnul dveřmi a odešel do práce.Konečně si po těch letech sundala růžové brýle,viděla realitu svého života a manželství.Najednou někdo zazvonil.Šla otevřít.Ve dveřích stál Ajham.Ahoj,nezlob se,že jsem přišel.Chci ti něco vysvětlit,než odjedu.Pojď dál,kam jedeš?zeptala se se zájmem.Odlétám do Sýrie.Stalo se něco?Ano,musím kvůli jedné obchodní věci.Nedáš si čaj?No,pokud tě nezdržuji.Ne,je pátek a u vás začínám až v pondělí.Překlady odnesou a bude klid.Kdy odlítáš?Asi v pondělí,ale chtěl jsem s tebou mluvit,pak se déle neuvidíme.Tak povídej.Čaj provoněl celou místnost.Víš,chci ti říct,že mi na tobě moc záleží.Nic s toho,co jsem udělal,jsem nedělal kvůli vlastnímu prospěchu.Ty víš,co k tobě cítím,ale jsi vdaná a pro mě je to důvod abych doufal, že z nás budou alespoň přátelé.Musel jsem to udělat,odpusť mi to,jestli můžeš.Co jsi udělal?ptala se Debora.To zjistíš,pokud otevřeš tuhle obálku.Pokud to nechceš vědět znič jí a neotevírej.Ty jsi tajemný.Vím asi,co v ní je.Jak to???řekl nejistě.Celý můj život s ním,mě to ukazoval,ale já raději měla růžové brýle.Ale teď jsem je odhodila,už nemůžu.Rozplakala se,to nečekal.Můžu ti nabídnout svojí náruč?neodpověděla,jen se mu vrhla kolem krku a ještě víc se rozplakala.Když odlétáš tak se opatruj.Budu se těšit,až zase přijedeš.Pak odešel.Seděla naproti obálce,nevěděla jestli jí bude mít sílu otevřít.Zvedla telefon a vytočila Helenino číslo.Nikdo to nebral.Ale za chvilku volala Helen zpět.Ahoj,stalo se něco???Stalo.Jedu k tobě!