Kdysi jsem tu žila část 30.
Houp byla moc šťastná,stále na Gioma myslela.Ale stále si lámala hlavu,jak je možné,že se jí v kufru objevil medailon,co patřil Beatriči,přeci ho zahrabala k ní do hrobu.Patřil jí.Její kniha měla veliký úspěch.Kirk nechápal,kde vzala takový námět.Asi by se moc divil,kdyby věděl,že ze snů a vizí,co měla v Grenstonu u jezera Long.Z myšlenek jí vytrhl telefon.Ahoj,dnes zůstanu u Kirka.Nevadí??? Ne Keit,proč by mělo.Nejsi smutná? zeptala se Keit.Ne nejsem,to se ti zdá.Odpověděla Houp.Myslím na Gioma.Už odjel?Ano Keit musel do Grenstonu.Aha.Keit ještě dodala:Mám radost z tvé nové knihy,je tajemná.Čtu jí.Vážně se ti povedla.Už jsi mluvila s Kirkem o tom stěhování?Co bude s tvým bytem?Ne Keit,nemluvila.Nějak se to na mě hrne.Ale řeknu mu to.Byt bych si nechala a můžeš v něm bydlet.No,víš já se budu stěhovat ke Kirkovi do jeho domu,je velký.Chci být v jeho blízkosti.Čas je moc drahý.To máš pravdu,řekla Houp.Když zavěsila,stále jí ta slova zněla v myšlenkách.Čas je drahý...
Giom už nějaký čas chystal pro Houp velké překvapení.
Giom jel na ostrov za Gérardem Wilsonem.Ten ho přivítal v jeho domě.Gérald byl z návštěvy nadšený,Giom se ho přijel také zeptat ohledně toho medailonu.Gérard se zamyslel a řekl.Já pocházím z Irska z města Limerick.My irové věříme v tyto nadpřirozené jevy a nebereme je na lehkou váhu.Ať ho Houp nosí,ten medailon,je to přání samotné Beatriče.A co vás sem přivádí,Giome? jen to,že jste se chtěl zeptat?,co si o tom myslím a nebo je v tom více???Více,já jsem zdědil po svém otci velký majetek,dlouho jsem ho nechal takzvaně ležet a teď jsem ho investoval.Hm,řekl Gérard,to je rozumné.Tady se dějou věci Giome.Někdo koupil dům tady na ostrově.Ten,kde žila samotná Beatriče Falkenbražská.Já to vím,to je ta investice.Gérard skoro zkameňel.To vy to tam opravujete, vždyť to už byla málem ruina.Ano,opravují to muži z přilehlého okolí,chci aby se na tento ostrov vrátil život.K čemu jinému by byli peníze?A mám ještě jednu novinku.Budeme se s Houp brát a ten dům je můj dar pro ni.Tady v ten večer u vás jsem se do ní zamiloval.Já to věděl,řekl Gérard.Chceme se vzít tady na ostrově.Jen musíme vše zařídit.Pozvat kněze,udělat hostinu.Co kdyby jste svatební hostinu udělali u mě?Řekl Gérard.Houp je jako moje dcera.Kéž by byla.Tak proč ne,myslím,že Houp bude souhlasit a já budu mít pro ni překvapení.O domu neví,ale já viděl,že si to tu od počátku zamilovala.
Houp nemohla dlouho usnout,pak už spala.Ale zdál se jí podivný sen.Beatriče jí ve snu podávala klíče od svého sídla.Ráno si pomyslela:To byl ale krásný sen.Ano ten polozbořený dům si zamilovala,ostrov na kterém byl.Ale bylo jí líto,že chátrá.Měla pocit,že tam je doma a že tam byla i kdysi dávno.Je snad možné žít jiné životy?Na toto nezná nikdo z lidí odpověď.Konečně po nějaké době vyřešila otázku svého bydliště.S Keit se domluvili,že se odstěhuje na její chatu,dočasně a bude psát v Grenstonu.Kirk to nakonec uvítal,do redakce nastoupila mladá posila Žanet Duliová,bylo jí 25,neměla nic.Houp a Žanet se brzy spřátelili.Žanet měla moc tvrdý život,rozchod po dlouholetém vztahu a proto jednoho dne sebrala jen to co měla a odjela do Nortwilu.Bydlela v motelu.Houp se už o víkendu chystala do Grenstonu, v Beringtonu tam bude i svadební obřad.A hostina na Loringroňském ostrově.Byla ze všeho nervózní.Hned druhý den přijedou Janis se svojí ženou a Keit s Kirkem.Tyhle dva se brát nebudou a pokud někdy ano,tak jen na úřadě se svědky,tak to chtějí.
Houp už od rána v redakci dokončovala vše potřebné.Pak se zeptala Žanet.Nechceš bydlet jinde než v tom motelu?Na nic lepšího zatím nemám,odpověděla.Ale já se stěhuju na Keitinu chatu,občas budu do Nortwilu dojíždět.Nechávám si svůj byt,tak tady máš klíče,přeci nebude prázdný.Užij si ho.To myslíš vážně???Žanet to nechápala.Děkuji,to je pro mě moc,mám jen pár věcí,co se mi vejdou do batohu,přijela jsem sem k vám jen proto,že jsem sehnala práci.Ale s bydlením jsem takové štěstí neměla.Tak ode dneška máš byt,občas přijedu,ale jinak je ti k dispozici.Radostí Houp obejmula.Nevěřím tomu!!!!!??????Řekla radostně Žanet.Nezapomeň v neděli je svatební hostina.Jsi zvaná.Ale jak se dostanu na ostrov?Máme to zařízené neboj.Ten den jsem se stala paní Houp Floránsovou.Celý ostrov zaplnili svatební hosté, Gérard zářil,vše bylo krásně vyzdobené.Stoly se prohýbali různými druhy jídel,pečenými pstruhy,masem,ovocem a dobrotami.Naše svatební noc byla v rybářské chatě Gérarda Wilsona.Toho staříka jsem si zamilovala,jako by byl můj otec.Veselí bylo až skoro do samého rána.Hosté zaplnili dům Gérardův i V zahradních domkách,co byli nachystané pro tuto příležitost.Ráno odplouvali postupně lodě ze zátoky,kde kotvili.Stela byla od rána tajemná.Usmívala se a řekla:Odplujeme za hodinu i s Johnem.Užívejte si spolu čas.Pojedeme s vámi,ne to ne řekla Stela tajemně, Gérard vás hned tak nepustí.Giom mi pak v pokoji pošeptal:Tady jsi doma,já to vím.Pojď půjdeme na výlet k domu Beatriče,než odjedeme.Chceš???To bych chtěla,rozloučit se.To místo je pro mě magickým koutem tohoto ostrůvku.Pak jsme si vzali batoh a pluli jsme do zátoky , pak šli pěšky,stejnou cestou jako tenkrát s Gérardem Wilsonem.Když jsme se blížili k domu,uviděla jsem,že dům je skoro opravený,zahrada už skoro upravená.Všude ticho,ale přeci bylo poznat,že dům ožívá pod rukami zručných zedníků,zahrada zase rozkvétá,křoví už nezakrývalo tu krásnou stavbu.Giome,tady to asi někdo koupil a dům ožívá.Divila se Houp.Ano lásko.Koupil to tu jeden chlápek,bude tu bydlet i se svojí ženou.Tak to už nás dovnitř nepustí.Je to tu kouzelné.No,pojď nikdo v domě teď není.Stále pokračují jeho opravy.Už skoro dva roky.Ne tam nemůžeme,Giome.Tak si odemkneme.Odemkneme?Řekla udiveně Houp.Ano.Protože tím mužem jsem já a ty moje žena.Stále nechápala,byla zaskočená.Koupil jsem dům pro Tebe lásko.Radostí se jí podlomila kolena.Pro nás?Ano.Nemohla tomu uvěřit.Já tomu nevěřím,jak jsi věděl,že to tu od počátku miluji? Protože já se do tebe tady zamiloval Houp.Vstoupili do domu,místnosti v přízemí už byli obyvatelné.Budeme tu dnes spát?Ano řekl a objal jí.Nevím jak ti poděkovat?Neděkuj mi lásko,jen buď se mnou.......Houp seděla ve svojí pracovně,psala svojí další knihu.Najednou jí ovanul chladný vzduch a uslyšela na chodbě kroky.Giom už spal a tak vyšla na chodbu a podívala se do šera.Na konci chodby uviděla siluetu postavy ženy v krásných šatech.Když se za ní podívala,byla jí tak povědomá,usmála se na ní a po chvilce zmizela.Od toho dne jí už nikdy neviděla.Pak Houp zavřela dveře a zašeptala do ticha:Kdysi jsem tu žila.
