Kouzelná kniha
V starém viktoriánském domě, hluboko v lesích, kde stíny tančily s měsíčním svitem, žil osamělý spisovatel jménem Elias. Hledal inspiraci pro svou další knihu a doufal, že mu opuštěné sídlo nabídne klid a náměty. Ale klid nebyl to jediné, co našel. Každou noc, přesně v čtvrt na tři ráno, slyšel jemné klapání na starém klavíru v přízemí. Zpočátku si myslel, že je to vítr nebo zvyk starého domu, ale brzy si uvědomil, že melodie byly pokaždé jiné, vždy smutné a melancholické. Jednoho večera, vyzbrojen svíčkou a odvahou, se Elias vydal dolů. Melodie zesílila, plná bolesti a touhy. Když nahlédl do hudebního salonu, klavír hrál sám od sebe. Stíny prstů se pohybovaly po klávesách, ale nikoho tam nebylo. Elias se nezalekl. Cítil s tímto neviditelným hudebníkem hluboké spojení. Každou noc poslouchal, jak se melodie vyvíjejí, a začal je zapisovat. Příběh ducha, uvězněného v domě, který se snažil vyjádřit svůj žal skrze hudbu, se stal jádrem jeho nové knihy. A když kniha vyšla, ti, kdo ji četli, slyšeli v jejích slovech ozvěnu oné smutné melodie, i když nikdy neslyšeli klavír. Eliasův dům už nebyl jen opuštěné sídlo, ale místo, kde se hudba duše setkala s perem spisovatele.
