PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Příběh na přání :

SESTŘIČKA KLÁRA ZAČALA NOČNÍ SLUŽBU JAKO VŽDY PŘESNĚ V ŠEST HODIN VEČER. OD ŠESTI DO DESETI BYLO VŽDY PLNO PRÁCE, ALE PO DESÁTÉ UŽ BYLO KLIDNĚJI A V JEDENÁCT POKUD SE NIC MIMOŘÁDNÉHO NEDĚLO BYL UŽ KLID..

KLÁRA SI ODDECHLA.. UF, KONEČNĚ TROCHU KLIDU. KOUKLA NA HODINKY.. 23.14 

DALA VODU NA KÁVU A LISTOVALA V MÓDNÍM ČASOPISE... 

KDYŽ MĚLA KÁVU SKORO VYPITOU KOUKLA SE OPĚT NA HODINKY... 23.55

TEDA, TO VŮBEC NEUTÍKÁ...ŠLA OBEJÍT SVŮJ ÚSEK, ALE VŠUDE KLID A VŠE V POŘÁDKU... 

VRÁTILA SE NA SESTERNU A MĚLA CO DĚLAT ABY NEUSNULA.. ALE JE TO ZKUŠENÁ SESTRA A VÍ JAK PROTI USÍNÁNÍ BOJOVAT... Z HODINEK SE OZVALO PÍPNUTÍ COŽ ZNAMENALO, ŽE JE PŘESNĚ PŮLNOC.... 

HNED PO PÍPNUTÍ HODINEK SE SESTERNA PONOŘILA DO TMY... VYŠLA NA CHODBU A TAKÉ TMA.. DOPRČIC TO SE MUSÍ STÁT ZROVNA MĚ, NADÁVALA KLÁRA.. V TOM ZAHLÉDLA PACIENTA V DLOUHÉ BÍLÉ KOŠILY.. V TÉ TMĚ NEŠLO POZNAT O KTERÉHO PACIENTA JDE A TAK ZAVOLALA... 

PROSÍM VÁS VRAŤTE SE NA POKOJ... V TÉ TMĚ JE TO NEBEZPEČNÉ... ROZEŠLA SE SMĚREM K TÉ POSTAVĚ KDYŽ V TOM SE CHODBA ROZSVÍTILA.. KDE JE? TEĎ TADY STÁL A NAJEDNOU JE PRYČ... MUSÍM OBEJÍT POKOJE JESTLI JSOU VŠICHNI TAM KDE MAJÍ BÝT...

NA POKOJI ČÍSLO 6 VIDÍ, ŽE LŮŽKO PANA KMOCHA JE PRÁZDNÉ... OBĚHALA WC, SPRCHU KOUKLA I VEN ZDA NEŠEL TAJNĚ NA CIGÁRKO... 

ALE PO PANU KMOCHOVI SE SLEHLA ZEM.. 

VŽDYŤ SOTVA CHODÍ A BYL KOUSEK PŘEDEMNOU TAK KAM TAK RYCHLE ZMIZEL, PŘEMÝŠLELA KLÁRA... 

JEŠTĚ NEŽ ROZPOUTÁM POPLACH KOUKNU SE DOLU, ALE CO BY DĚLAL U MÁRNICE... ALE PRO JISTOTU TAM ŠLA. 

PROCHÁZELA CHODBOU OKOLO DVEŘÍ DO MÁRNICE KDYŽ V TOM SLYŠÍ KLAPNUTÍ A OCITLA SE OPĚT VE TMĚ... TO NENÍ PRAVDA... CO TEN PROUD DNESKA BLBNE... JAK TAK NADÁVÁ VIDÍ NA KONCI CHODBY POSTAVU V BÍLÉM...

HALÓ PANE KMOCH, POČKEJTE, VŠUDE VÁS HLEDÁM...

ROZBĚHLA SE ZA NÍM A SVÍTILA SI JEN DISPLEJEM TELEFONU.. 

KDE JE? 

KLÁRA MĚLA UŽ VZTEK, ŽE ZASE ZMIZEL... MEZI ZUBY PROCEDILA - DĚDEK JEDEN... 

CO SE DÁ DĚLAT.. VRÁTÍM SE NA SESTERNU A MUSÍM TO NAHLÁSIT.. NEŽ DOŠLA NA SESTERNU SVĚTLA UŽ ZASE SVÍTILA.. 

OTEVŘELA DVEŘE A HROZNĚ SE LEKLA... CO TADY DĚLÁTE PANE KMOCH? JÁ NA VÁS TEĎ DOLE VOLALA A VY JSTE ZMIZEL... TAK TO MĚ UŽ NEDĚLEJTE... 

SESTŘI CO TO POVÍDÁTE.. JÁ JSEM TADY UŽ PĚKNĚ DLOUHO.. ŠEL JSEM SI PRO PRÁŠEK PROTOŽE MĚ BOLÍ HLAVA A VIDÍM, ŽE JSTE ZAPOMNĚLA ODEMČENOU SESTERNU TAK TADY RADĚJI ČEKÁM ABY VÁM TADY NĚKDO NĚCO NEVZAL... 

KLÁRA SE ROZTŘÁSLA.. 

PANE KMOCH A JAK JSTE SEM DOŠEL V TÉ TMĚ.. 

V JAKÉ TMĚ, VŽDYŤ SE VŠUDE SVÍTILO ZROVNA JAKO TEĎ... 

KLÁŘE SE Z TOHO VŠEHO UDĚLALO ŠPATNĚ A CÍTILA JAK SE JÍ ZVEDÁ ŽALUDEK... 

JO A ZAPOMNĚL JSEM SESTŘI.. TEN CHLAP CO MÁ POSTEL VEDLE MĚ ZŘEJMĚ UMŘEL... TŘÁSL JSEM S NÍM, ALE VŮBEC NEREAGUJE... VYSVĚTLOVAL PAN KMOCH JAKOBY TO BYLO ZCELA BĚŽNÉ.. 

VÍTE TEN JAK NEMÁ VLASTNÍ PYŽAMO, JAK CHODÍ V TÉ BÍLÉ KOŠILY OD VÁS.. 

KLÁRA OMDLELA... 

JÁ MYSLEL, ŽE SESTRY JSOU NA SMRT ZVYKLÉ MUMLAL SI PAN KMOCH PRO SEBE...