Malíř pokojů
Byl to nejlepší malíř široko daleko.. Uměl malovat nejen zdi, ale i obrazy na stěny. Když na bílou zeď namaloval například vlčí mák tak vypadal jako živý. Zval ho každý ze širokého okolí ať mu vymaluje pokoj a do bílé barvy ať vsadí ten a nebo tamhleten obraz... A vždy po sobě zanechal precizní práci... Dnes maluje čtyři místnosti u váženého občana a má dostat za práci více než slušně zaplaceno. Každá místnost jiná barva a jiný obraz... První bleděmodrá s červenou růží. Ta uznal majitel, že je dokonalá. Malíř se dal do druhé, která má mít bílé zdi s obrazem západu slunce. Udělal první bílou stěnu a šel si dát svačinu. Po návratu nevěřil vlastním očím. Uprostřed bílé stěny velký tmavý flek, který připomínal lebku.. Přemaloval to místo, ale po pár minutách totéž. Nechal tuto stěnu na později a začal malovat další. Opět za chvilku velký tmavý flek... Další a další stěna také.. Malíř byl z toho zoufalí. Nechám to tu do zítra vyschnout a půjdu zatím na třetí místnost. Opakovalo se to i tam a pak i ve čtvrté místnosti... Poprvé si malíř nevěděl rady... Vše dělá správně a zdi jsou suché a krásně připravené tak kde je problém ? Nevěděl to a propadal panice... Majitel už měl řeči proč to tak dlouho trvá a co ty fleky... On však nevěděl.. Nakonec ho majitel vyhodil a najal si jiného malíře pokojů... Takto se to opakovalo u dalších tří zákazníků... Malíř byl nešťastný a trápilo ho nejvíce to, že nevěděl proč se to děje.. Za celou svou kariéru se s tímto nesetkal a když tak si vždy poradil... Ale teď nefungovalo nic z toho co znal... Okolí si rychle zvyklo, že jim maluje někdo jiný a dokonce mnohem levněji... Nový malíř na otázku jak to, že je tak levný odpovídal - Protože nešidím zákazníky... Zanedlouho už každý věděl, že tamten malíř své zákazníky bral jak se říká, na hůl.. Kvůli flekům na stěnách a šizení dostal přezdívku - Flekatý šejdíř... Od té doby už maloval jen méně důležité místa jako půdy, sklepy a jiná místa kde to znělo převážně prázdnotou. Ale i tak si nechal pan "Flekatý" slušně zaplatit... Babka co bydlela nedaleko byla hodně dobrý člověk a bylo jí líto jak ten věhlasný malíř dopadnul a rozhodla se, že mu dá příležitost.. Pět místností plus chodba, řekla malíři a ten ani vteřinu neváhal a na zakázku kývnul... Dobře pane a teď kolik za to budete asi tak chtít, zeptala se babka... Nó, paninko to bude dost drahé takových metrů na bílo... A kolik tedy ? Malíř se na babku zadíval a strašně mu připomněla jeho babičku, která už dávno nežije... Vzpomněl si jak ho měla ráda a on jí. Na prázdniny, které mu vždy udělala tak krásné, že se mu ani nechtělo domů k rodičům... Jak mu četla a hladila ho po vlasech... Prostě cítil v tu chvíli něco co ho přimělo říci této babičce cenu za práci.. Tak tedy jak jsem říkal, bude to hodně drahé a přesněji řečeno - Pekáč povidlových buchet a kafíčko.. Souhlasíte paní s tou cenou ? Babce radostí ukápla slza.. Jakby né, móóóc děkuju a jdu hned zadělat na buchty... A barvy jsou támhle v komoře, měl malovat syn, ale ňáko se mu do toho nechce... Však to znáte, děti... Flekatý šejdíř nelitoval, že to prakticky bude dělat zadarmo, ale bál se... Bál se fleků,,, toho prokletí, že každá stěna nakonec je flekatá a on neví proč.. No v nejhorším té babičce koupím nové barvy a vypadnu řekl si a dal se do práce... Za tři dny bylo hotovo. Tři pekáče buchet a šest kafíček to babičku stálo... Fleky nikde, nádhera pane, Vy jste prostě machr... Móóóc děkuju... Nechápal, že se dílo povedlo a bez těch proklatých fleků... Druhý den mu to nedalo a šel se podívat k té babičce zda se přes noc přeci jen ňáký ten flek neobjevil.. Ťuká, bouchá, volá, ale babička nikde... Vylezla sousedka z vedlejšího domku... Co tady mlátíte pane na ty dveře... Co potřebujete ? Dobrý den, prosím Vás já tady včera u té starší dámy maloval a chtěl jsem se zeptat zda je vše v pohodě, ale neotvírá.. Nevíte kdy se vrátí ? Pane, nevím kdo jste, ale paní Bětka je už víc jak rok po smrti a domek je prázdný. Jen občas přijede její syn vyvětrat... Nespletl jste si domky ? Asi ano, nashledanou.... Malíř se brzy stal opět oblíbeným a k tomu i levným malířem... Vždy když je dotázán na cenu vzpomene si na tu záhadnou babičku, která mu otevřela oči a srdce...
