PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Karel - Můj příběh je krátký a ani nevím zda šlo jen o výplod mé fantazie nebo o něco nadpřirozeného. Moje babička ráda sedala do křesla v rohu pokoje a vedle křesla stála velká stojací lampa. Křeslo už něco pamatovalo a tak občas když se v něm zavrtěla tak zapraskalo nebo jemně zavrzalo. Babička v něm ráda četla a nebo štrikovala. Když zemřela bylo mě 14 let a protože mě vychovávala byla to moc velká ztráta pro mě i pro dědu. Pár dní po jejím pohřbu mě v noci probudilo zavrzání toho křesla a tu vteřinu než mě to došlo jsem nic necítil zvláštního, ale jak mě to došlo, že to není možné úplně jsem zkameněl a zblednul. Děda v tom křesle nikdy nesedával a šel jsem se raději přesvědčit. Děda spal a v křesle nikdo. Říkal jsem si, že jen smutek vyvolal takovou halicinaci. Ano mohla by to být halucinace z toho jak moc nám chyběla a člověk si přál aby byla zpátky, ale během půl roku se mě to samé ještě párkrát stalo. Možná jen výplod mé fantazie a nebo ne ??? 

Blanka Praha.Tenhle podivný zážitek se mi stal v době kdy jsem ještě chodila do ZŠ.Byla neděle a já pospíchala na autobus.Moje cesta do školy trvala asi hodinu.Na dojíždění jsem si rychle zvykla.Nebylo by na mé cestě do školy nic divného,kdyby nebyla neděle.Nějaká tajemná síla mi nutila jít a odjet.Když jsem přestoupila na druhý autobus,mimochodem byla jsem v autobusu sama,zažívala jsem divný pocit.Na další zastávce přistoupil podivný muž.Jako by byl z jiného světa.Dlouhý obnošený kabát,na hlavě něco,co se podobalo buřince,nebo pomačkanému klobouku.Jeho pohled,jako by bez očí mi naháněl hrůzu.Nespouštěl že mě své podivné oči.I když jsem to nikdy neudělala,zběsile jsem dala skoro na poslední chvíli řidiči znamení k zastavení.Pak jsem se asi o tři zastávky dříve,než jsem měla původně rozběhla ke škole a tak rychle jsem nikdy neběžela.Ohlížela jsem se za sebe.Stále mi byl ten muž v patách.Měl v ruce starý deštník s kovovou špičkou a jak se o něj opíral,při chůzi vytvářel rytmickou melodii.Už jsem byla skoro u školy,on stále za mnou.Bála jsem se,jak se ke mě blížil.Nenapadlo mě nic jiného,než v tuto ranní hodinu zazvonit na zvonek školníka.Ten se spíše než zlobil divil,proč jsem v neděli ve škole.Postava muže se zastavila na konci ulice a já jsem vše panu školníkovi řekla.On však na konci ulice tu tajemnou postavu muže neviděl.Vzal mě k nim domů na čaj a pak mi poslal domů.....Za pár dní našli nedaleko tělo školačky.A po tajemném muži se slehla zem.

Patricie Postoloprty - Když jsem byla ještě dítě školou povinné,moc ráda jsem byla u své babičky.Ona byla asi jiná než jiné babičky.Byla přísná,ale milující.Často mi místo pohádek,vyprávěla strašidelné příběhy.Ale také takové příběhy,co sama zažila.O jeden bych se s vámi chtěla podělit.Moje babička tehdy bydlela v pavlačovém domě se svojí sestrou a svými dětmi.Jednou večer,její mladší dcerka začala uprostřed noci plakat,tak vstala z postele a šla se do vedlejší místnosti na ní podívat.Po chvilce malá Milada přestala plakat,tak když už byla vzhůru,přeci jen ji šla zkontrolovat.V pokoji byla tma a ticho,ale to co u Miladiny postýlky uviděla ji vyrazilo dech.Nemohla se pohnout,uviděla u hlavičky své dcery průsvitnou postavu,ale rozeznala,že to byla shrbená stařena s dlouhými šedivými vlasy,co se nad ní skláněla a kostnatou rukou se jí dotýkala hlavy.Babička potichu opustila pokoj a šla plná strachu vzbudit Blanku svojí sestru.Potichu obě vešli do pokoje k malé a Blanka ji zase uviděla u jejích nohou...zlým pohledem a jako by něco mumlala.Strachy vykřikla a postava zmizela jako závoj z kouře.Ale druhý den ráno měla její dcerka velmi vysokou teplotu.Nakonec ji odvezli do nemocnice a řekly,že má silný zánět mozkových blan a že bude zázrak,když to přežije.Z nemoci se sice dostala,ale následkem toho přestala chodit a ochrnula.Babička věřila,že to má na svědomí právě ta podivná stařena.

Vlasta Praha... Tenhle příběh se odehrává v době,kdy jsem čekala svoji první dceru.Byla jsem asi v pátém měsíci těhotenství.Zcela zdravá, léky jsem žádné nebrala.Tehdy můj muž pracoval na dráze a chodil na noční směny.Někdy se ale stávalo,že přišel dříve než ráno,to podle práce.Ten večer jsem si šla lehnout dříve,než jindy.Ale jak to tak u těhotných žen bývá,probudila mě kolem třetí hodiny ranní potřeba na záchod.Šla jsem tedy,na záchod.Vnašem malém domku,kde tehdy byli jen dvě místnosti jsem byla sama,staré domy vydávají někdy tajemné zvuky.Když jsem si myla ruce slyšela jsem:Vlastičko???Přišlo mi to divné,že by přišel dříve domů.Ale nikdo nepřišel.Pak jsem si vzpomněla,že jsem zamkla dveře na dva západy, nejdříve by musel odemknout.Tak jsem si řekla,že se mi asi něco zdálo a šla jsem zpět do pokoje.Bylo teplo a v místnosti kde jsem spala,najednou ukrutná zima,jako kdyby jste otevřeli okno.Zachumlala jsem se do postele a lehla si,zhasla a pomalu usínala.Asi po chvíli,kdy jsem už skoro spala zase:Vlastičko!!!!To mě vzbudilo a ten hlas nebyl mého muže.Rychle jsem rozsvítila a prošla náš malý baráček,kde byli tehdy jen dvě malé místnosti.Docela jsem se bála,toho úlisného,neznámého hlasu.Pak jsem si řekla,asi blázním.Usnula jsem,ale jako bych vnímala dění kolem sebe.Pak jsem se viděla na vlastní posteli,ale ze stropu.Trvalobto jen chvilku,ale věřte že mě to už dost vyděsilo.A když jsem slyšela ten hlas potřetí,už jsem spát nešla,všude jsem rozsvítila a v ušich mi zněl ten děsivý smích a oslovení tak podivným hlasem:Vlastičko.A na závěr dutá rána do stolu,až se jedná jeho část odloupla.Ráno,přišel muž,divil se proč všude svítím a nevěřil mi ani slovo.