V osidlech strachu část 4.
Francua Didiér se probudil do dalšího rána.Vzbudit se znamená zase přijmout tu krutou realitu,že jeho milovaná žena už nikdy nepřijde.Neměl ani chuť vstát.Musím dojet za rodičema,asi už to ví od policie.Žanet Fajénová,musela přijmout fakt,že její jediná dcera už nežije.A že zemřela za tak hrozných okolností.Fernán její muž se s té zprávy zhroutil,vždyť někdo sebral život jeho holčičky.Jediné dcery.Francua seděl na posteli jako opařený.Díval se do prázdna, když v tom zazvonil telefon.Pevná linka.Francua???Ano.U telefonu.Poznal Fernánův hlas.Tati,řekl ztěžka.Kdy nám vydají tělo Alice?To ještě nevím,dám vám vědět.A zavěsil.Neměl sílu na zbytečná slova.Její věci zabalím hned,po pohřbu už nebudu mít sílu.Pomalu šel do jejich ložnice,ucítil závan jejího parfému.Vzal první krabici a pomalu rovnal její věci.Když byla skoro plná zhroutil se s pláčem na postel.Do toho všeho někdo zazvonil.Pomalu došel otevřít.Byl překvapený,když uviděl Helen mezi dveřmi.Pojď dál,řekl jen a zavřel dveře.Helen byla jeho sestra.Posaď se.Jsi rád,že mě vidíš?řekla.Ano, vždyť jsme se neviděli celý rok.Jen kdyby to bylo za jiných okolností.Vím,řekla.Budu v hotelu Springs,až do pohřbu.Mohu teď pro Tebe něco udělat??? zeptala se opatrně.Ano,můžeš.Zruš hotel a zůstaň tu u mě.Nechci být sám.Dobře,přitakala.Kdy jsi přiletěla? zeptal se.Včera v noci.Pomůžeš mi zabalit Aliciny věci?řekl zoufale.Ano.Neboj,vše spolu zvládneme.
