Prokletá část 8.
V Hempširském hrabství to vřelo,Alfréd Waleský káral svého syna.Antuane jsi už dost starý,aby ses konečně oženil a zplodil nám vnuka. Elizabeth, Antuanova matka jen tiše pozorovala jejich hlasitý hovor.Tak odpověz mi!!!řekl mu otec.Milý otče,jestli dovolíš,tak si vyberu nevěstu sám.No, na plese jsi tančil s tou Viktorií Voltérovou je z hraběcího rodu a je prý velmi bohatá.Ta by byla k tobě vhodná,vedl si otec svoji.Tak si jí vezmi sám!!!!Ještě se nechci ženit,až pokud se zamiluji a Viktorie je dost pyšná,takovou ženu nechci,co se ke služebnictvu chová jako k hadru.Jednou potkám tu pravou,teď jedu na lov do Arlington Row pozval mě můj přítel Fabien Monnor.No, zase utíkáš,když já se starám o naši budoucnost.Neboj otče postarám se o ní sám.Co ty na to drahá? Elizabeth jen mlčky stála,nic neříkala.Pak pronesla:Náš syn je dost chytrý,on si poradí,je přeci po tobě drahý.Alfréd se zamyslel a řekl jen: Hezký lov synu a odešel do zahrady.Sedl si do zahradního altánu a vyndal svojí oblíbenou dýmku.Vzdy,když jí kouřil,hluboce přemýšlel.Ta Viktorie je krásná,bohatá.Pozvu jí k nám a bude to na dobré cestě,pomyslel si.V Arlington Row se rozednívalo,Valerie každé ráno seděla u malého Timotea a konečně toho rána mu klesla teplota.Anabella každý den chodila prát na Viktoriino panství.Ruce měla rozrdřené do krve,samý bolák,ale pracovat musela.Nikomu neřekla kde jsou,jen švagrovi poslala vzkaz,ať nemají strach,že jsou u dávné přítelkyně z dětství na krátké návštěvě.A za pár dní se vrátí.Když Anabella toho večera přišla do lesního domku Valerie měla pro ni překvapení,její synek se posadil a jeho první slova byla:Já mám hlad! Anabella se zaradovala.Valerie jí připravila bylinkovou koupel na bolavé ruce.Pak jí dala mast,co namíchala podle receptu staré Irmy.Byla to hojivá mast z měsíčku lékařského,heřmánku a příměsí hojivých bylin.Byl večer a venku se ozývali podivné zvuky,vytí vlků,co jí stále hlídali.Vlk Wolfi k ní chodil každý den.Anabella se tomu ani nedivila, protože viděla jak je Valerie v souladu s přírodou.Najedla se.Jídlo bylo tak dobré.Chlapec Timothy se pomalu uzdravoval a za pár dní se úplně uzdravil.Valerie si už jistý čas ukládala peníze,na horší časy.Když Anabella s Timothym odcházeli domů,dala jí malý váček peněz se slovy:To je pro chlapce na přilepšenou, není to moc,ale je to od srdce.Anabella se na ní vděčně podívala,pak dojatě řekla:Moc ti děkuji,nikdy nezapomenu,co jsi pro mě udělala a hlavně pro mého syna.Vyprovodila je tedy na konec lesa a pak se pomalu vracela ke svému domku.Cestou do svého vaku z pytloviny ještě nasbírala popadané suché větvičky a úlomky větví na otop.Když přišla k domku,uviděla v dálce na opačné straně jezdce na koni,měl pušku a blížil se pomalu k jejímu domku.Okolo něj běhali jeho lovečtí psy.Když přijel blíže pozdravil a Valerii poprosil o trochu vody do své čutory.Nalila vodu do čutory a podala jí neznámému jezdci.Pousmál se na ní a poděkoval.Jsem Antuan,někdy tady lovím,děkuji za to,že jste mi dala vodu.A já jsem Valerie,žiji tady v lese.A kde máte ulovenou zvěř? zeptala se.Nelovím zvěř,mám rád,když zvířata jsou živá.Lov je vždy záminkou pro delší pobyt v lese,je tu klid a mám to tu rád.Je zvláštní,řekl že žena bydlí na tak osamělém místě,nebojíte se?Podívala se mu zpříma do očí a odpověděla:Ne nebojím se,cítím se tu bezpečně,umím se o sebe postarat a daleko větší strach mi nahání zlý lidé,od kterých se držím raději dál.Všiml si,jak modré a hluboké má oči,byla moc krásná,její dlouhé spletené vlasy jí sahali až do pasu.Jak se lišila od těch nafintěných žen na plese i v jeho společenských kruzích.Blížil se cestou k domu svého přítele Fabiena,ten se mu smál.No, ty jsi mi ale lovec,nic si neulovil.Podíval se na svého přítele a řekl:Já nemám lov rád,proč by měla zvířata umírat,jen z rozmaru krvechtivých lovců???V lese jsou možno uvidět krásy i bez lovu.Při těch slovech si vzpomněl na její krásné oči,upřímný pohled a vlídný hlas....
