Prokletá část 17.
Hajný John se vrátil z Hempširu.Cesta byla dlouhá a únavná.Valerie měla radost,že Antuan dostal její dopis.Hajný jí předal dopis od vévody ve kterém bylo pozvání ke dvoru.Antuan si přečetl dopis od Valerie a ukázal ho rodičům.Na konci dopisu bylo jméno Valerie Voltérová.Nebylo tedy pochyb,že děvče z lesa je vlastně markýza,dcera markýze Edmunda Voltéra.Už za dva dny jí očekávali v Hempšíru v sídle vévody Alfréda Walesků a jeho ženy vévodkyně Elizabeth.Antuan se už nemohl dočkat,až přijede.Pojedeme tedy,bude mi ctí vás Valerie doprovodit.Řekl hajný John.Dobře,budu připravená.Jen zítra brzy ráno zajdu na statek a rozloučím se s nimi.Brzy ráno tedy vstala a netušila,že zvěd Mergan je jí v patách.Sledoval jí skoro nepřetržitě,jak mu paní nakázala.Vikrorie si byla jistá,že jí už dnes přinese zprávy o její smrti.Ale když se dozvěděla,že Valerie žije,vzteky omdlela.A její věrný sluha rychle utekl.Nikdo už o něm neslyšel.Ve vévodství Valerii mile přijaly.Byla tak šťastná,že je zase u Antuana.Vévoda Alfréd večer před spaním říkal svojí Elizabeth:Drahá,všimla sis toho medailónu,co měla Valerie na krku?Není pochyb,že je urozeného původu,vše dáme ověřit,soudce a jeho dvorní kníže už zbírají potřebné dokumenty.Snad u nás Valerie už zůstane.Ne drahý,zítra odjíždí sama ti řekne proč.Valerie spala tu noc v krásném pokoji.Nemohla se už dočkat,až bude Antuanovou nevěstou a ženou.Ale musí ještě odejít pro dokumenty,svého koně a rozloučit se s Volfim a jeho vlčí smečkou.Ale bude do Arlington Row často jezdit.Co udělá s domem po otci,to netušila,je to dům jejího otce a vzpomínek.Usnula a měla pocit,že noc trvala jen malou chvíli.
Druhý den se zase s Johnem chystali na cestu.Antuan se s ní jen těžko loučil,ale musel odjet i s otcem do Valmontu k hlavnímu soudci,kvůli dokumentům a ohledně svatby.Valérie se tedy se všemi rozloučila a vévoda pochopil důvody jejího odjezdu.Ale za dva,tři dny pojede zase zpět do Hempšíru a to už napořád.Cesta pomalu ubíhala,byla úmorná a opět museli v hostinci u Páva,přepřahat koně.Ale pak už cesta ubíhala a v pozdním večeru byla zase ve svém domku.Chtěla se rozloučit...s vlky.Chodila po lese a přemýšlela.
Mezi tím její sestra Viktorie chystala tu nejkrutější pomstu.Vytáhla dýku a řekla své služce:Tu dýku jí zasadím přímo do srdce,půjdeme tam v noci,až bude spát.Zítra v noci.
Nastal ten den,kdy Viktorie chystala svůj zrůdný plán.Gréta měla strach,vražda člověka už byla nad její síly.Ale neměla na výběr,musela jít se svou paní.Večer půjdou do temného lesa a pod rouškou tmy uskuteční svoje plány.Viktorie se už nemohla dočkat večera.Zprávy o zasnoubení vévody z Hempširu se šířili velmi rychle.Jen myšlenka na to,že její sestra bude vévodkyní jí drásala její zlé srdce.Nenáviděla jí takovou silou,že myšlenka,že jí sprovodí ze světa jí přinášela nekonečnou úlevu.
Valerie zatím chystala svoje věci do cestovní truhly,zítra pojedou s Johnem v podvečer do Hempširu,přenocují v hostinci u Páva a pak zase uvidí svého vévodu.
Setmělo se,den uplynul,jako by nic a nastal večer.Valerie se rozloučila se svými věrnými vlky z celou vlčí smečkou.Ale ne navždy,budou s Antuane často jezdit do lesů v Arlington Row.Oheň ještě hořel v krbu,přiložila poslední polena,noci v lese byli chladné.Světnici osvětlovalo už jen světlo z krbu.Ulehla do svého lože a těšila se na ráno.Pomalu usínala a vcházela do snění.
Kočí Henk dostal od Viktorie jasný příkaz.Bylo mu podezřelé,že paní po něm chce,aby jel na kraj lesa a tam čekal dokud se s Grétou nevrátí.Ale ptát se,by byla chyba.Byl jen pouhý sluha,nic víc.Oblékli si černé pláště.Viktorie skryla velký nůž,co měla s sebou.Gréta byla strachy bez sebe.Kočí pobídl koně k jízdě.Jeli pomalu až dojeli na kraj lesa.Zastavili,Gréta vzala lucernu a Viktorie vykročila nebojácně po cestě.Šli do hloubi temného lesa,všude bylo hrobové ticho.Nepozorovaně došli k kamennému domku,Viktorie poručila Grétě,ať hlídá venku,že vše provede sama.Ze zadu za stájí byli jedny dveře,co byli jen málo kdy zamčené.Veděl o nich jen ten,kdo to tady znal.Gréta se strachy nemohla ani pohnout.Uslyšela nějaký divný šramot.Zvuky z lesa zesilovali.Viktorie se plýžila okolo domu.Najednou uslyšela ten šramot ve své blízkosti,uviděla obrovského vlka,v křoví byli ostatní vlci ze smečky,hned jí obklíčili a ona se musela dát na útěk,Gréta uviděla,jak její paní ženou do lesa a ona zběsile utíká.Dala se tedy i ona na útěk,protože jeden z vlků na ní cenil svoje velké zuby,začala utíkat...ten vlk jí dohnal a jak byla v lese tma klopýtla a on jí výstražně kousl do nohy,vykřikla bolestí a s posledních sil se dobelhala ke kočaru u cesty.Kočí si všimnul,že je sama.Napadli nás vlci!!!křikla na kočího.Viktorie prchala lesem,ale vlčí ochránci jí už doháněli.Už jí docházeli síli.Stále měla v ruce velký nůž,začala se s ním ohánět,ze strachu o svůj život.Ale vlčí smečka jí obklíčila.Cítila,že její život je už na vlásku.Podařilo se jí utéct,běžela po cestě,ale její zoufalá snaha byla zbytečná.Henk v dálce viděl jak lesem někdo utíká.Ale vlcí jí už ze všech stran obklíčili a neměla šanci uniknout.Synalá strachy volala marně do temné noci o pomoc.Vlci jí už z lesa nepustili.Jejich silné zuby jí nemilosrdně roztrhali na kusy.Henk a Gréta marně čekali,že se na cestu vrátí.Do ticha noci se ozval její poslední výkřik.Henk prásknul do koní,koně neklidně přešlapovali na místě.Kočar s ním i služkou se rozjel k sídlu Voltérů.Služka se klepala v pokoji strachem,tušila že její zlá paní se už nikdy nevrátí.Musím uprchnout,pomyslela si.Co bude se mnou dál???Vyčerpaná událostmi dne pak usnula.
