V osidlech zla část 7.
Ráno se Alexandre probudil,bolest hlavy byla pryč.Podíval se na láhev koňaku,to jsem vypil já?Pomyslel si.Hahaha kdo jiný,jsem tu sám.Vstal a šel do sprchy:ty ale smrdíš,řekl nahlas a zachechtal se.Pak mechanicky sáhl po lécích od doktora Viligena.Opakoval stále dokola:mám plán,tak teď je zase budu brát.Neboj,udělám co chceš,ale až přijde ten správný čas.Rozumíš!!!!Netlač mě do toho!Už jsem řekl jak to provedu.Můj plán je totiž geniální.Pak se šel nasnídat.Charlotta ráno vstala a spěchala do práce.Už týden pracovala na neurologii u doktorky Evansové,která ze začátku byla docela komisní,ale teď jsme nakonec sladili způsob jakým budeme spolu pracovat.Jdu raději o dost dříve,nesnáší pozdní příchody.Chtěla zabouchnout za sebou dveře,když uslyšela drnčící telefon.Prosím,této!Už se vracíš domů?To ne,naopak musím tu zůstat s dětmi ještě týden.Postsráš se mi o Mici?Neboj!A prosím tě mám divné sny,jako by tě někdo sledoval.Muž v masce,teto musím už do práce,večer si zavoláme.Pak rychle odešla,aby jí neujel autobus.Stihla ho jen tak,tak.Pak další jede až za dvě hodiny.Inett Evansová by můj pozdní příchod asi nevydýchala.Vše připravila a za půl hodiny potom byla ordinace plná pacientů.Teď chodila domů dříve a noční už měla jen velmi zřídka.Tak jí zbylo dost času na studium psychologie i na přípravu na zkoušky.
Alexandre,umytý a navoněný si umanul,že dnes vyrazí na večeři do ulic,chodil do bistra blízko nemocnice.Kupodivu po lécích se cítil trochu jinak.Zase se všechno srovnalo.Chci se najíst,už mi nebaví stále jen sendviče.Vzal klíče od bytu a šel pomalu do města.Charlotta měla hrozný hlad a tak z nemocnice šla do toho večerního bistra najíst se pořádného jídla.U tety byla sice plná lednice,ale na vaření jí nezbyla ani energie ani čas.Měla spoustu učení a zkoušek.Tak si dnes dopřeji pořádné jídlo.Bistro bylo jen kousek od nemocnice.Za chvilku už seděla u stolu a jedla hovězí po Burgundsku.To milovala,tu plnou chuť masa.Ještě nějaký desert si dám.Do bistra v tu chvíli vstoupil právě ON,všude už bylo skoro plno. Zadíval se směrem co seděla Charlotta a šel k jejímu stolu.Dobrý večer,nevadilo by,kdybych se posadil vedle vás.Podívalala se na něj a řekla:Prosím,posaďte se,je tu místo.Přisedl si tedy k ní,dobře vypadající mladý muž,s hnědýma očima a pěknou tváří.Za chvilku u něj byla mladinká servírka a hned se ptala:Budete jíst pane?Ano,prosím řekl okouzlujícím hlasem.Budu večeřet.Podala mu jídelní lístek a odběhla k vedlejšímu stolu se slovy:Hned přijdu.Už jste si vybral:Ano,dejte mi to kuře na víně,prosím.A slečno vy?máte ještě nějaké přání?Ano,dám si ještě dezert.Usmál se na ní a oba čekali,až jim objednané donesou.Nechápal to, pomyslel si.Kde já ji už viděl? Charlotta musela uznat,že je fešák.Konečně se blížila servírka s jídlem i desertem.Tak se pustili do jídla.Pak si dali ještě kávu a bavili se o běžných věcech.Představil se jí jako Andreas Maners.Těší mě řekla:Jsem Charlotta Dualiérová.Moc mě těší.Právě dojídal poslední sousto dezertu a ona už zaplatila a loučila se.Někdy nashledanou.Třeba se tu potkáme.Nashledanou Charlotto.
