V osidlech strachu čast 3.
Posaďte se pane Didiére.Řekla komisařka Patricie Lambertová vlídným hlasem.Musím vás požádat ještě jednou o vaši výpověď.Musíme jí řádně sepsat.Měl oteklé oči,plné slz.Vždyť spolu byli teprve rok.Měla vaše žena Alice nějaké nepřátele?Těžce polkl a pak řekl:Nepřátele????Mojí ženu měl každý rád,víte ona byla velice přátelská,hodná a obětavá.Kdo by jí chtěl něco takového udělat!Proč!!!Ten večer se do divadla moc těšila.Než jsme odešli z domu,řekla mi:Lásko,mám pro Tebe malé překvapení,ale řeknu ti ho pak doma,až se vrátíme z divadla domů.Patricie se letmo podívala na Gioma Noára a tím pohledem bylo hned jasné,že ohledně smrti své ženy se musí pan Didiér dozvědět ještě něco moc smutného.Ale bude to z úst zkušeného psychologa,psychiatra.Sepsali výpověď a když odešel vrátil se do prázdného bytu.Všude cítil její oblíbený parfém.A to nejhorší ho ještě čekalo,říci to Aliciným rodičům.A musím zavolat i našim.Neměl sílu na nic.Lehl si do postele,pak usnul.Vyčerpáním.V práci si vzal dovolenou,jeho šéf mu to doporučil,byl to uznalý člověk.Stejně by se teď po té hrozné události nemohl na práci vůbec soustředit.Připadal si tak prázdný,co si jen bez Alice počne???Ráno se probudil, vlastně bylo už skoro poledne.Po pohřbu musí odnést její věci,ale zatím mu jí nevydají až po pitvě.Měl pocit,jakoby se propadl do hluboké jámy.
