Podivné dědictví část 3.
Klíč v těžkých dřevěných dveřích zavrzal.Dům byl sice starý,ale rozhodně to není barabizna.Pomyslela si Rianna.Postupně ho opravím a tady chci bydlet.Po chvilce si vzpomněla na dopis od své tety Haside.Sedla si hned do chodby,nešla dál.Měla pocit,že její teta je stále v domě a že jí každou chvíli zavolá.V pohodlném křesle si pomalu otvírala svůj dopis.Teta v něm napsala:Milá Rianno,ve chvíli kdy budeš číst tento dopis,už nebudu na tomto světě.Odcházím s vědomím, že tento starý dům máš ráda a třeba ho časem opravíš a díky tomu i časem odhalíš různá tajemství,co skrývá.Je to starý,ale krásný dům.Nikdo jiný ho neocení, právě jako ty.Najdeš v něm mnohé odpovědi na otázky týkající se naší rodiny.Vytvoř si v něm domov a udělej z něho místo,pro svoje sny a pro svůj život.V hluboké noci se ti bude zdát,že v domě straší,ale to jen tento dům vypráví můj příběh.S láskou teta Haside.Když dočetla její tvář zalily slzy smutku a vzpomínek.Pak odešla z chodby do prvního pokoje.Zvenku byl dům částečně zchátralý,ale uvnitř,to byla krása.Starožitný nábytek z masivního dřeva a staré porcelánové vázy, vkusně zařízená kuchyň.Dům měl několik pater.Z toho všeho jí vyrušil zvuk telefonu.Kdo mi to tak pozdě volá?Na displeji se zobrazilo jméno Tuan.Ahoj,řekla Rianna.Proč mi tak pozdě voláš?Ty nepřijdeš domů?Ne,říkala jsem ti,že tady v Mersinu přespím.Mohl jsem jet s tebou!Řekl dotčeně Tuan.Ne,chci být chvíli sama.Až přijedu promluvíme si.Dobře Rianno,jak chceš,řekl a pak položil.
