Ochránkyně ztracených duší část 10.
Ariel procitla do nového rána.Nikdy nezapomněla v duchu poděkovat za každé své probuzení.Stále myslela na ty utrápené duše a jak by jim mohla pomoci.Dnes půjde za maminkou Jeffreyho Deana.Hned po práci,snad jí zastihne doma.Evelyn Deanová bydlela nedaleko.Život po smrti jejího synka Jeffreyho nebyl vůbec snadný.Prodávala ve Wilou v obchodě .Vždy po práci šla okolo hřbitova a dívala se směrem k Jeffreymu hrobu,někdy se tam i zastavila a poplakala si,tolik jí chyběl.Ariela dnes v obchodě rozmístila nové poklady z blešího trhu,Gabriela se nemohla s Melánií vynadívat na ty všechny věci.Pak Ariela spěchala splnit svůj slib,co dala Jeffreymu.Vešla do ulice,kde bydlela Deanova maminka,nesměle zazvonila u vchodu.Chvilku nikdo nepřicházel.Ale za chvíli uslyšela kroky,co se přibližovali ke dveřím.Dveře se otevřeli a v nich stála žena.Dobrý den řekla mile,přišla jste za mnou?Ariel na ní nechápavě zírala.Pojďte dál,posaďte se.Jsem Ariel Stenliová,znala jsem vašeho synka Jeffreyho.Oči se jí zalily slzami.Prosím,věřte mi,že to,co vám teď řeknu,je pravda a myslím to vážně.Jsem trochu jiná než ostatní lidé,vnímám svět duší,co lidé nemohou jinak vidět.Evelyn seděla a klidně poslouchala.Po chvilce ticha mezi nimi odpověděla:po jeho smrti ho často vídám,sice jen jako letmý stín,co se po chvilce rozplyne.Ale je to jen obraz mého smutku.Ariel se na ní soucitně podívala a řekla:K mému daru patří,že mohu se zemřelými mluvit,ale jen s těmi,co mi požádají o pomoc.A můj synek vás taky o něco požádal???Ano,požádal.Teď je tu s námi,vidíte ho Evelyn?Ne nevidím nic.Řekla smutně.Stojí u vás.Nechal mi pro vás dárek,než se utopil vylovil pro vás tuhle mušli,věřil že v ní bude perla.Vzkazuje vám,ať nesmutníte,že se jednou spolu potkáte,ale nemůže odejít,když si vyčítáte jeho smrt,jako by to byla vaše vina.Evelyn se mírně zachvěla,měla pocit,jako by jí někdo chytil za ruku.Chce,abyste byla šťastná a vzpomínala na něj tak,jako on myslí na vás,chce v klidu odejít k světlu a teď se s vámi rozloučit.Nechte ho odejít,prosím.Ať jde v pokoji,řekla uplakaná Evelyn.Ariel opět viděla tu krásnou uklidňující zář,do které vstoupil malý Jeffrey.Pak si s Evelyn ještě dlouho povídali.Nakonec spolu otevřeli tu mušli a v ní byla opravdu perla.Když Ariel odcházela domů,měla hezký pocit,že může ty volající duše doprovodit na tak krásné místo.
