PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

1. část z rubriky - Dopište a napište. Tam nejdu !!! Bojím se !!! 

Jana Louny.Bylo pozdě večer a parta kamarádů se rozhodla prozkoumat jeden strašidelný dům.Ten dům patřil k jejich městu už odedávna,byl na kraji lesa.K domů vedla velká železná vrata a dům byl v rozlehlé lesní zahradě.O tomto domě se vyprávěli legendy.Stál tu už mnoho let a postupem časů vyprchala jeho skutečná krása.Když parta kamarádů přišla blíže,uviděla železná vrata,poznamenaná zubem času.Nešla otevřít.Kudy se tam dostaneme?řekl:Marián.To bych taky rád věděl,obejdeme to tu kolem a uvidíme:řekl:Ondra.Honza souhlasil.Ale holky Ivana a Žaneta se jen ustrašeně dívaly před sebe a nechtěli se ani hnout.Prý tu straší:špitla Žanda.Ivana se na ní významě podívala.Bojím se!Ach jo dámy,já říkal hned ať je nebereme, jen budou na obtíž,řekl jízlivě Pavel.Nebuď tak hnusný na holky patří k partě:řekl najednou Tomáš.Ondra na ně zavolal:Je to paráda,ve zdi je díra,prolezeme snadno.Díra byla ukrytá v hustém porostu,málem si toho nevšiml.Žaneta a Iva se konečně hnuly.Prodírat se houštinou to nebylo zrovna jejich snem,ale za žádnou cenu nechtěli zůstat na cestě uprostřed lesa samy.Už se smrákalo,skoro nebylo vidět na cestu.Konečně byly uvnitř rozsáhlého pozemku.Držme se pohromadě zavelel Pavel,ať se nám nic nestane,už je skoro tma mohli byste se ztratit.Pomalu prozkoumávali okolí.K domů vedla trnitá cesta,kdysy asi růžová alej,vonících růží.Už se k domu pomalu blížili s baterkami v ruce.Všude hrobové ticho.Holky ani nedutaly.Ten dům sám o sobě naháněl hrůzu.Co budeme dělat?No coby,jdeme dovnitř.Nejprve prozkoumáme přízemí,pak uvidíme.Snadno otevřeli polorozpadlé dveře.Když vešli dovnitř,dýchl na ně hnilobný odér starých domů.V přízemí domu byl skoro zachovalý nábytek,starožitné lampy a omšelé koberce.Podlaha mírně vrzala a to dodávalo na strašidelnosti.Na zdi visely staré hodiny,už dávno nešli.Ale když se na ně Žanda zadívala,jejich zrezavělé ručičky se daly do pohybu a to proti směru.Obě dívky skoro současně vykřikly.Holky neřvete,co se s váma děje?Pavel tomu co o hodinách říkaly nevěřil.Marián se najednou otočil a řekl:Ta židle se hýbe! Ostatní se podívali tím směrem a nic neviděli.To není možné,asi si s námi něco pohrává.Žaneta a Iva spolu s Mariánem vešli do malé místnosti hned vedle.Byla ponurá a všude plno věcí,jako by je právě někdo odložil.Najednou zápach z plísně úplně zmizel.Hodiny začali tikat,jako kdyby šli odjakživa.Dům začal ožívat.Všichni koukali jak opaření,staré dveře se snad zázrakem proměnili,zašlé koberce byli cítit čistotou.Když se všichni vrátili do hlavní místnosti užasli, protože z nefunkčních světel a polorozbitých lampiček vycházelo světlo.Potahy na rohové pohovce se také změnili,barva zašlého potahu byla jako nová.Nechápali co se děje.V krbu se rozpálil sám od sebe oheň.Všichni se jen pohledy shodli,že je čas odejít.Ale dveře,jako by byli zamčené.Cítíte to? vůně čaje a právě napečeného cukroví.Co se to děje? vykřikla Ivana.Proč nemůžeme ven?Najednou se na schodech objevila mlhavá postava.Pomalu scházela po schodech dolů,vypadalo to,jako by plula.Podívala se na všechny v místnosti a mlčky ukázala na stěnu vedlejšího pokoje.Vůbec nenaháněla strach.Najednou se odkudsi začala ozývat hudba.Starý gramofon se dal do pohybu.To všechno,co viděli bylo jako čarovná iluze.Najednou se místností něco zlověstného prohnalo.Byl to obraz staršího muže,co pozvedl na tu paní ruku a ona krátce zasténala.Pak vše zmizelo,jako by to nikdy neviděli.Hodiny odbíjeli 5 hodin ráno.Ze dveří byli zase jen polorozpadlé dveře.Nikdo z nich ani minutu neváhal a celá parta se dala na zběsilý útěk.Bylo už skoro ráno,když všichni z party ulehli do svých postelí.Jen tak tak a Pavel by se prozradil,že nespal doma.Do rána nikdo z nich strachy nespal.Stále přemýšleli,co viděli a zažili,jestli to nakonec nebyl jen nepodařený sen.Na druhý den si babička,která vychovávala Mariána všimla,že je neobvyklé tichý a zamyšlený.Stalo se ti něco?Nic babi,řekl nevrle jen jsem nemohl spát.Jeho rodiče byli kvůli svojí práci neustále na cestách,jen tři měsíce v roce byli doma.Kluci se scházeli u starého mlýna,tam bylo pusto,už léta tam nikdo nežil.Holky Žaneta a Iva se dohodli,že na další strašidelnou výpravu nepůjdou,ale budou pátrat v knihovně.Třeba o tom tajemném domě něco zjistí.Když šli do knihovny,obratně se stavili v malé prodejně potravin,pro čokoládu.Ne pro ně,ale pro paní Pourovou,co v knihovně už léta pracovala.Dobrý den,řekli korpulentní dámě,když otevřeli dveře knihovny.Dobrý den děvčata.Jdete vrátit knihy?Ano už jsme je dočetli.Špitali si mezi regály plných knížek,jak se jí zeptají na ten dům.Nech to na mě,vyhrkla ze sebe Iva.

Brzy se můžete těšit na druhou část. 

2.část z rubriky - Dopište a napište.. Já tam nejdu !!! Bojím se!!! 

Iva přistoupila k pultu.Paní Pourová se divila,že si dnes děvčata nic nevybrali.Copak nic se vám nelíbí,jste takové čtenářky,řekla.Víte,máme školní úkol.Napsat o místě,které je zajímavé a tajemné,ale nic nás kromě starého mlýna nenapadá.Navíc nikde se nedá o historii těchto zapomenutých budov nic najít.Taky nás zajímá historie starého domu v lesním pozemku,ale když se tady někoho zeptáme,nikdo nám nechce nic říct.Jsme s toho smutné.Paní Božena se na dívky podívala a po chvilce řekla.Když jsem byla asi ve vašem věku,toho domu jsem se bála.Tehdy jsem jela se svým otcem okolo a otec na chvilku zastavil u cesty,co s domem sousedí.Asi půl hodiny nato jel okolo sedlák s povozem a ptal se otce,zda u domu nikoho neviděl.Otec řekl,ne ničeho jsem si nevšiml.Zastavil,abychom si po dlouhé cestě trochu odpočinuli a zapálil si svou oblíbenou dýmku.Já vystoupila s ním a ....najednou je přerušil příchod jednoho pána,co také přišel vrátit knihy.Stavte se po zavření,nechci aby nás někdo poslouchal,řekla tlumeným hlasem.Děvčata se otočila ke dveřím a byla pryč.Když odešli,vzpomněla si paní Pourová na starou kroniku,co našla po svém předchůdci,našla ji úplně náhodou, když vyklízeli po starém pánovi věci.Ten den nastoupila do knihovny jako mladá, nezkušená knihovnice a kronika ležela zaprášená na jedné horní polici,jako by opomenutá.Tehdy neváhala a nenápadně ji strčila do tašky.Doma pak po nocích četla,co starý knihovník do kroniky jejich města napsal.Nikdo se po kronice ne sháněl,tak o ní také pomlčela.Ve svých myšlenkách se vrátila do doby,kdy se jí právě u toho tehdy krásného a honosného domu,stala velmi podivná věc.Otec jí řekl,ať se trochu proběhne,ale nechodí moc daleko.Pobíhala tedy po cestě a pak se docela vzdálila a otce už neměla na dohled.Skrčila se do křoví a pozorovala okolí domu.Najednou slyšela jak někdo řekl:To bylo naposled:Eleonoro.Nikdy nezapomene na ten zlověstný hlas.Pak se podívala do okna toho domu a uviděla plačící ženu,jak stojí u okna a ruce tiskne na sklo.Tak jí to vyděsilo,že rychle běžela zpátky,sedla do otcova vozu a celou cestu domů ani nepromluvila.Nikdy o tom otci neřekla, protože on by jí to asi nevěřil.Pak se během let dozvěděla další věci,co se o domu povídalo.Z myšlenek jí vytrhlo nesmělé zaťukání na dveře.Pojďte dál děvčata.Žaneta a Iva nesměle vstoupili do knihovny a na stůl před paní Boženu položili čokoládu,co odpoledne koupili.To je pro Vás.Děkuji,ale tu si sníme spolu:řekla.Vždy, jsem se chtěla do toho domu podívat,tak nějak mě přitahoval,ale nenašla jsem k tomu nikdy odvahu.Můj otec byl velice přísný.Mám něco,co by vám děvčata mohlo pomoci.Odemkla zásuvku u stolu a vyndala na stůl těžkou,velkou knihu ve zdobených kožených deskách.Holky vykulily oči.Co to je za knihu?:řekli skoro současně.To je kronika našeho města,ale nikdo o ní neví.Přísahejte,že to zůstane jen mezi námi.Přísaháme!!!Žaneta a Iva pozvedli na přísahu dva prsty.Knihovnice Božena povídala:Já jí čtu, když mám chvilku,je v ní moc zajímavých informací.Psal jí jeden knihovník,který tu pracoval přede mnou.Jsou v ní i novinové ústřižky,co se psalo, když se ve městě něco stalo.Půjčíte nám ji???No,řekla váhavě,to nemohu.Ale,tady můžete do ní nahlédnout a nebo u mě doma,přinesu jí tam.Dobře.Pak ještě dodala: Nejzajímavější je výstřižek  z novin,kde se píše:Statkářova jediná dcera a žena známého,zámožného podnikatele zmizela beze stopy.Holky se na sebe významně podívali a pak řekli:To je ale záhadné,nikdy ji nenašli???Kdepak nikdy.Ale,já myslím,že ji zabil.Hrůza vykřikla Iva.Žaneta zbledla.Myslíte???To je hodin řekla Božena.Už musím domů.Nakrmit Mupíka.Holky se sebraly a měli se k odchodu.Přijďte ke mě domů v sobotu na čaj.Přijdeme rádi.

3. část z rubriky Dopište a napište - Já tam nejdu !!! Bojím se !!! 

Holky se už nemohly dočkat,až bude sobota.Ještě váhaly,jestli mají klukům povědět,co zjistili,nebo o tom raději pomlčet.Celý týden se čas tak nějak loudal a sobota v nedohlednu.Cestou domů vymýšlely jakou výmluvu najít,aby mohli nenápadně odejít z domova.Iva a Žaneta to vymysleli dokonale.Řekneme,že je v knihovně čtenářský večer a budeme tam paní Boženě pomáhat.Ale,co když na to někdo přijde?Lhát se nemá.Tak řekneme pravdu,že jdeme na návštěvu.Když se zeptají kam,řekneme že k paní Boženě,podívat se na jejího pejska Mupíka .To ještě promyslíme.Jak šli k domovu někdo na ně zavolal.Holky počkejte na nás.Byl to Pavel a Marián.Zastavili se,než je kluci došli.Ahoj,kde máte ostatní?Ondra je nemocný a Tomáš má zaracha.Půjdeme zase někdy na průzkum toho domu?Holky se na sebe podívali a kluci hned na to:Dámičky se bojí.No a?: řekla Iva.V noci už teda ne, ještě teď mám husí kůži.My si budeme vyšetřovat po svém:řekla nafrněně Žanda.Marián se podíval na Pavla a řekl:Pak kdo tu trhá partu!Holky uraženě odbočili do jiné ulice.Kam jdete zavolal Pavel.Jinudy!!!:řekla Iva.A v tu chvíli měli holky jasno,že k Boženě Pourové jdou samy.Než se nadály byl pátek a sobota za dveřmi.Moc se k paní Boženě těšili.Cestou potkali drbnu Muhrovou.Hned se starala.Kam pak jděte děvčata?Na návštěvu a rychle přidali do kroku,aby unikli dalšímu výslechu.Ta bába měla oči i uši všude.Konečně přišli do Bramborové ulice 7,kde Božena knihovnice bydlela.V malém roztomilém domečku,malý Mupík je už z dálky vítal a veselé pobíhal okolo plotu.Zazvonili a čekali u branky.Rozlétli se dveře a paní Božka je zvala dál.Mupík na sebe upozorňoval a dožadoval se nekonečného hlazení od obou dívek.Posaďte se děvčata ke stolu dáme si čaj?Moc rádi děkujeme.Za chvilku místností voněl mátový čaj a vůně pečené bábovky.Klidně děvčata jezte a pijte.Já vám k tomu něco přečtu.Otevřela kroniku a nalistovala stránku.Po chvilce začala číst. Toho dne byla v našem městě významná událost svadba.Tak honosnou svadbu jsem ještě nikdy neviděl.Všude jezdila nazdobená auta,povozy ozdobené i s koňmi,co přiváželi hosty z širokého okolí i přilehlých vesnic a malých měst.Na nejvíce nazdobeném povozu seděla nevěsta.Byla moc krásná.Jediná dcera statkáře,co vlastnil i celý mlýn a pozemky,kam nedohlédneš.Jeho dcera Eleonora Budínová byla snad nejkrásnější nevěstou,co jsem kdy viděl.Její krásné havraní vlasy z pola zakrýval hedvábný závoj.Měla dlouhé paličkované šaty a v ruce kytici rudých růží.Ale jen já,vnímavý pozorovatel,jsem poznal,že pod letmým úsměvem se skrývaly oči plné slz.Všichni se sjíždějí k honosnému domu,co patří tomu nejbohatšímu muži u nás.Otomar Kalivoda byl velmi zámožný podnikatel,vlastnil kde co,továrny v okolí a dokonce i některé statky,automobilku,pilu,lesy,rozlehlá pole.Emil Budín mu nemohl v majetku konkurovat i když byl v okolí nejbohatším statkářem.Upila z šálku čaje.Holky seděli,ani nedutali.Teda to je příběh.A co je tam psáno dál.No to je na mnoho dalších stránek,jsou tu i novinové ústřižky z toho dne,byla to svatba roku.Čtěte ještě..... Děvčata přečtu vám ten novinový ústřižek.Tady se píše:Že žena známého zámožného podnikatele zmizela beze stopy.Bylo to jen tři roky od jejich svadby.Nikdy nenašli její tělo.Všechno vyšetřování nikam nevedlo.Nikdo jí neviděl z domu odcházet ani do domu přicházet.Její otec marně jezdil okolo a stále se na ní ptal.Lidi říkali,že po svadbě už u svých rodičů nikdy nebyla.Smutný příběh.Statkářův zeť prý hodně cestoval a bral Eleonoru sebou.Nebo tvrdil,že ho dcera nechce vidět. Škoda,že jsem už dospělá,tak ráda bych se do domu podívala.Stále vidím ty její uplakané oči v tom horním okně.Žando,Ivo znám jednu paní je to sousedka,její babička se s Eleonoru, když byla ještě svobodná dost kamarádila.Je to paní Marie Englová.Teď je u dcery na návštěvě,ale chodí do knihovny a ráda čte.Mohla bych jí nenápadně vyzpovídat.Holky vyhrkly:to by bylo fain.Třeba ví něco zajímavého.Iva najednou povídá:Šla byste s námi na tajnou výpravu?Jen my holky.Božena se zasmála.Vždyť bych mohla být vaše babička.To nevadí,není to o věku,povídá najednou Žaneta.Bude to naše tajná výprava.Paní Božena se usmála.Dobře,naše tajná výprava.

Paní Božena jako by o pár let omládla.Už se nemohla dočkat až se s děvčaty vypraví do tajemného domu, který ji už jako malou holku tolik fascinoval.Ale musí vše důkladně promyslet.Rozletli se dveře a do knihovny vstoupila paní Muhrová a na pult položila knížku,co už přečetla.Dobrý den,řekla a hned jako správná drbna spustila.Koho pak jste měla u sebe na návštěvě v sobotu,viděla jsem jak k vám do ulice šli Žaneta Bajerová a Iva Elznicová?Nevím ke komu šli.Asi někam na návštěvu.Hm...kam by tam ke komu šli?Budete si něco půjčovat? řekla rychle Božena.No, ještě nevím.Podívám se tu.Knihovnice si pomyslela:bába jak je zvědavá,celý den jen každého pozoruje,běda tomu,kdo se dostane do jejího hledáčku.Z děvčaty se domluvili,že půjdou do domu každá zvlášť, protože by bylo moc nápadné,kdyby šli všechny tři spolu.Průzkum vypukne příští sobotu navečer.Muhrová položila na pult dvě knihy,jednu detektivku a druhá byla historický román.Božena vzala knihy do ruky,zapsala do průkazu čísla a řekla: dobře jste si vybrala.Vrzli dveře a přišla paní Novotná a řekla.Ve městě se stala asi nějaká nehoda,všude jezdí sanitky.Do Muhrové jako by střelilo!!!Tak nashledanou už musím.Konečně byla pryč:pomyslela si knihovnice.Paní Novotná se škodolibě ušklíbla:Ta měla ale na spěch,aby zase o nic  nepřišla.Božena se trochu pousmála,paní Novotná jí poprosila,o nějaký hezký román.Čtete ráda Vlastu Javořickou?Jak by ne odpověděla Anna Novotná.Už jsem od ní něco četla.Den rychle skončil,Božka vše skontrolovala a spěchala domů za Mupíkem,který ji už vyhlížel a nervózně pobíhal po jejich zahradě.Konečně byla doma.Mupík se jí uvelebil na klíně a nechtěl dolů.Vychutnával si přítomnost své paničky.Božena byla už 10 let vdovou,její zesnulý manžel učil na tamní škole dějepis a literaturu.Byl to moc hodný muž.Ale děti neměli.Vstala a vzala z police kroniku.Nalistovala kde minulé skončila a četla.Nakonec usnula v houpacím křesle.Podívala se na hodiny a právě odbyla půlnoc.No to jsem si ale zdřímla.Pak uslyšela takový podivný šramot.Šla se podívat,jestli se Mupík nedobývá ven.Ale ten byl uvnitř pokoje ve svém pelíšku a nevěděl o světě.Skontrolovala dveře,zda jsou zamčené a najednou si všimla,že kronika je zpátky na stole.Přitom, když vstala ,dala jí zpět na místo do police.Asi jsem se spletla, pomyslela si,tak ji uklidím.Chtěla jí zavřít,ale hrůzou uskočila.Přez celou stránku bylo napsáno:POMOC!!!Nevěřila svým očím.Něco takového nikdy nezažila.Šla si lehnout,zhasla a bála se usnout,připadala si,jak malá ustrašená holka.Ale únava jí přemohla a po chvíli usnula.Holky,Iva s Žanetou byli druhý den jak na trní.Ve škole je to nebavilo,stále si něco šeptali,až je paní učitelka Gruntová napomenula,že je asi rozsadí,pokud budou vyrušovat.Konečně zazvonilo.Byla velká přestávka.Děti korzovali po chodbách a všude byl šum,jak ve včelím úle.Kluci chodili o stupeň víc a byli v jiném patře, většinou se potkávali ráno a nebo po škole.Marián a Ondra nerozluční kamarádi,všude chodili spolu.Tomáš s Pavlem za nimi hned v závěsu.Domlouvali se,že ještě podniknou jednu výpravu do domu.Ale rodiče jim jejich plány poněkud překazili.Mariánovi přijeli po dlouhé době rodiče,tak bude muset být s nimi,buhví kdy je zase uvidí.Ondra má zase pro změnu zaracha,dostal 5 z písemky z matematiky.Tomáš jede k babičce,bude slavit narozeniny.No a Pavel musí pohlídat svojí zlobivou sestru, protože rodiče jdou v pátek večer do kina.To zase bude,prohlásili všichni.Nikam se nedostaneme.Musíme naše plány odložit.Za chvilku bude zvonit,musíme dát vědět holkám,že po škole dáme sraz na našem místě.Pavel seběhl patro a našel holky,jak si povídají u nástěnky.Holky bude zvonit,po škole  sraz na našem místě.Jasně,přikyvovaly obě.Po škole všichni šli na jejich oblíbené místo,byl to malinký parčík uprostřed jejich města,bylo v něm pár laviček.V tuhle odpolední dobu tam nikdo nechodil.Obsadili první dvě lavičky,byli hezky schované za hustým porostem břečťanu,co pokrýval starou zíďku.Tomáš se ujal slova:Tak parto,chtěli jsme v sobotu jít na druhý průzkum tajemného domu,ale naši rodičové nám jaksi překazili naše plány.Tak musíme průzkum domu o týden odložit.Co vy na to?No tak to odložíme,nedá se nic dělat.Žaneta se významně podívala na Ivu.Nenápadně na ní mrkla.Cestou domů,se holky od kluků odpojili,bydleli obě na opačné straně města.A když byly v bezpečné vzdálenosti,zaradovali se.Tak může v sobotu naše supertajná výprava začít.

Byl páteční večer.Božka knihovnice se s děvčaty dohodla na zítra v podvečer,ale když si šla lehnout do postele začala o svém rozhodnutí pochybovat.Co když se děvčatům něco stane,přeci jenom je to starý dům,tedy spíše ruina.Bude s toho pěkný malér,pokud někdo zjistí,co tam jdeme dělat.Asi tam nepůjdu,není to ode mne zodpovědné, vždyť jsem už postarší paní.Ve svém podvědomí hledala důvody,proč tam nakonec nejít.Za chvilku s toho přemýšlení usnula.Venku už byla zima,chladný listopadový vítr varoval před nadcházející zimou.Asi ve tři hodiny ranního času začal Mupík kňučet a štěkat.Boženu to vzbudilo,už tak měla lehké spaní.Co je Muppy???Chceš jít ven?Pomalu vstala a chtěla ho pustit na zahradu.Ale on se ani nepohnul a zalezl zpět do svého pelíšku.Tak ty lumpíku,ani mě nenecháš vyspat.Cestou ode dveří jí ovanul studený chlad.Myslela si,že je to tím,jak otevřela dveře.Ale v ložnici bylo teplo,lehla si do postele a pomalu usínala, když najednou uslyšela dost velkou ránu z malého obývacího pokoje,co byl na druhé straně,přez malou chodbu.Nedalo jí to,šla se podívat,co to bylo za ránu.V pokoji jako by se tlumeně svítilo,možná jsem zapomněla zhasnout: pomyslela si.Ale ke svému úžasu zjistila,že spadla kronika z poličky.To je divné.Žárovka u lampičky začala blikat.Lekla se.Ale občas se to stalo.Zhasla lampu a zamířila zase do ložnice.Uslyšela tlumený hlas:Neboj se já vás ochráním.Hrůzou vběhla do ložnice a zachumlala se pod peřinu.Nemohla usnout.Dnes poprvé dovolila Mupíkovi,skočit k ní do postele.Noc utekla a jako by to byl jen okamžik,nastalo sobotní ráno.Ráno děvčata vstala a místností voněla čerstvá káva.Mamko můžu tedy o víkendu spát u Ivy?:žadonila Žaneta.Mamko prosím!Jedeme dnes večer k její babičce do Vraňan a mezi tím tu uklidím.Zavolej jejím rodičům,oni s tím souhlasí.No dobře tedy,řekla.Ale ať jsi v pořádku.Mohu se spolehnout?Víš,že jedeme s tátou do Rokytnice a vrátíme se až hodně pozdě.V neděli večer,spíš v noci.Já budu zodpovědná mamko,nikdy jsem tě nesklamala.No dobře,to je pravda,kdyby se něco stalo,zavolej nám.Neboj!!!:řekla s radostí v hlase Žanda.To u Ivi doma to bylo podobné.Teto Mílo,mohu jet do Vraňan?Za babičkou,ale až v neděli v sobotu bude u nás spát Žaneta, vždyť jsi mi to dovolila.No to ano,ale já pojedu dnes do Vyškova a zdržím se do pozdních hodin.Už jsem to slíbila.Nebudu sama přijede Pavel,on mě pohlídá.No dobře.Pavel byl její starší brácha,někdy přijel na víkend.Rodiče už neměli,zemřeli při autonehodě.Teta se o ně starala sama.Do Vyškova jezdila jednou za čas za dcerou a vnoučaty.Snad nám to vyjde, pomyslela si Iva.Brácha jí nezradí a tetě nic neřekne.Asi za hodinu přijel Pavel,teta se s ním přivítala a hned pospíchala na nádraží.Pavle?řekla Iva,já na večer nebudu doma,ale neboj budu s Žanetou u nich,teta mi to dovolila.No jak jde o Žanetu,mám pochybnosti,co zase budete vyvádět???Nic,prosím budeš mít klid a můžeš pozvat Milenu,co ty na to?Ty jsi ale hádě,ty víš jak na mě.Dobře a pak odjedeš kam?no do těch Vraňan za babičkou a dědou.Tak jo,ale jestli něco provedeš zvalchuji ti záda.Ale jdi Pavlíčku,to bys svojí roztomilé sestřičce neudělal.Iva zvedla telefon a volala Žandě.Ahoj,vše je domluveno.To je fain řekla Žanda.To Božka si chystala malý batůžek,sebou na cestu.Něco k snědku,láhev s pitím,baterku,pláštěnku.Oblékla se do teplejších kalhot a obula pevné kotníkové boty.To jsem ale stará skautka, pomyslela si.Za chvilku vyrazí.Holky přijdou o něco později.Vzala si teplou bundu a vyrazila na cestu.Naštěstí bába Muhrovka jí nepotkala,to by se zase vyptávala kam jde.Zamířila na polní cestu,zřídka kdy po ní někdo chodil.Polnička vedla přímo k lesu,tam kde stál dům,ale věděli to jen pamětníci,co tuto zkratku používali.Tak se člověk dostal co nejblíže k lesu a dům byl v lesní zahradě,ukrytý za hustím porostem trávy, protože už tu nikdo nebydlel celá léta a o lesní zahradu se nikdo nestaral.Kdysy bývala moc krásná.Cesta k domu byla lemována červenými růžemi,byly hustě posázeny snad všude okolo.Už byla v polovině cesty a polorozpadlá zíďka naznačovala vchod do blízkosti domu,vše člověka skrývalo,před zraky náhodných pozorujících.Z postarší dámy se najednou stala ta malá holka,co toužila vstoupit do domu.Šla opatrně,tiše našlapovala.Už jen kousek a bude v domě.Staré polorozpadlé dveře hrozivě zavrzali.Trochu se setmělo.Proklouzla dovnitř,jako by byla zase tou hubenou holkou.Zase dveře přivřela,procházela se po domě a zkoumala každý kout.Něco zavázalo.Božka se lekla.Dveře se pomalu otvíraly za mocného skřípání.Rychle se schovala za starou pohovku.Po chvilce ale rozeznala dívčí hlasy a oddychla si.Paní Boženko to jsme my,řekli holky.Už jsem myslela,že nepřijdete.Šli jste tou zkratkou,co jsem vám poradila?Ano.Šli,nebojte nikdo nás neviděl.Rozhlíželi se po pokojích.Venku už bylo docela chladno,ale uvnitř jako by někdo právě zatopil v krbu.Divný pocit,všem jim naháněl hrůzu.Domem se začal rozléhat tichý pláč.Všechny tři se na sebe podívali a chtěli zjistit odkud přichází.

Ten tichý pláč je vedl a to do zadní místnosti.Našlapovali velmi opatrně,staré domy někdy skrývají utajené nástrahy,o které se postaral zub času, který v takových domech vládne.Boženka už musela použít velkou baterku,aby viděli,co je uvnitř místnosti.Ale najednou uslyšely takové podivné prasknutí a docela je vylekalo náhlé rozsvícení lampičky na malém stolku,co byl v místnosti.Všechny tři se k smrti vylekaly,ale opět se ozval srdceryvný,tichý pláč, který postupně zesiloval.Odkud to jde?špitla Žaneta.Asi ze shora řekli skoro současně Iva a knihovnice Božka.Kdo tam půjde?Podívali se na sebe.Najednou zřetelně uslyšely:Hledejte okenní výklenek a tajnou skrýš.Najdete můj tajný deník.Číslo 19!!!Pak hlas úplně utichl.Božena rozhodla,že se nahoru vydá sama.Sice dost riskovala,její korpulentní postava musela vyzkoušet pevnost starého schodiště.Holky ohrozit nechtěla.Pak řekla:holky,kdyby mě to zavalilo,postarejte se o Muppiho.Holky hrůzou bledé sledovali opatrný výstup Boženčin.Tu a tam upadlo kousek zdiva,nebo zapraskal pod její váhou trám.No konečně!Už byla skoro nahoře.Pak zmizela v místnosti.Holky si sedly na staré kanape a  nervózně čekaly,až se zase objeví.Místností se rozléhaly kroky.Božka si vzpomněla,že právě toto byl pokoj, ze kterého vedla tři klenutá okna a jako  by to bylo dnes,viděla v jednom z nich,uplakanou tvář,tehdy mladé Eleonory.Hledala všude tajnou skrýš,ale nemohla nic najít,pak došla opatrně k poslednímu oknu a všimla si vnitřního prostoru pod dřeveným parapetem,co sloužil na kytky za vnitřním oknem.Ale nevěděla,jak má skrýš otevřít.Pak se dotkla malé vystouplé plošky pod ním a schránka se otevřela.V ní ležel malý kožený deník,zabalený v hedvábném šátku,skoro vypadal jako nový.Vzala ho a rychle se vydala zpět ke schodišti.Když už byla skoro dole jeden schod se zřítil a ona si zvrkla nohu.Ale nic tak vážného.Boženka se nervózně zadívala na hodinky.Zastavili se!!! Když se ale podívali oknem ven,teprve se smrákalo.Divné?!Holky musíme tu výpravu ukončit.Je už asi dost pozdě.Rychle si vzaly věci a zamířily ke dveřím.Ale nešli otevřít.Hrůza vyjekla Ivana dům nás nepustí.Asi máme něco najít:řekla rázně Iva.Božka svítila do koženého sešitu.Vzpomněla si,strana 19!!!Prázdná stránka v popsaném sešitě???Najednou stránku začali plnit slova.Prosím jsem vzadu pomozte mi!Pak slovo tapety a zeď mé tělo ukrývají.Božka si připadala jako náčelnice a bez váhání šla až do zadní místnosti.Holky šli váhavě za ní.Skutečně v zadní místnosti byla zeď a na ní kdysy asi krásné brokátové tapety.Božka začala bez váhání trhat staré tapety z důmyslně ukrytého výklenku.Ani se nemusela namáhat,šlo to dobře dolů.Se starými tapetami šli i menší úlomky zdiva,čím bychom to tady narušili?Něco mám řekla do ticha Iva.Našla starý pohrabáč,co reznul u krbu,ještě byl dost zachovalý.To je ono!Prohlásila Božka fortelně se opřela o zeď a začala odkrývat polorozpadlé cihly,co už moc ve zdi nedrželi.Po chvilce se začal ve zdi objevovat otvor,velký asi jako malá truhlička.Takhle to nepůjde.Mám nápad!Holky,vidíte pod oknem tu starou komodu?Jo.Tak jí použijeme jako beranidlo.Tak jo.Boženka sama odtáhla komodu proti zdi a pak zavelela:Teď se holky pořádně opřeme všechny tři a silou narazíme do zdi.Připravit,pozor teď!Co největší silou.Zeď povolila a kus se jen tak zřítilo.Vznikl otvor jako malé okno.Už tak malým otvorem bylo vidět,že Eleonořin muž byl stvůta v lidském těle.Holky vyjekly hrůzou,otvorem byli vidět ostatky,v místnosti byla jedna židle,postel,na které ležela.Hrůza vykřikla Božena.Zazdil jí za živa!!!Pomalu začaly rozebírat pobořenou zeď.Šlo to celkem dobře a snadno.Co budeme dělat???Zasténaly obě děvčata.Dnes už nic.Půjdeme domů.Ale co ona???Teď už je volná,řekla knihovnice.Tím,že jsme ji našli,je volná.Ale ona by si zasloužila pohřbít,někde kde to měla ráda.Na nic nesahejte!!!Já mám rukavice,vezmu jí k sobě domů.Ale nebojíte se?Mrtví neublíží,to je výsada nás živých.Vysypala obsah svého batohu,kosti naskládala opatrně do plátěného pytle,moc z ní chuděry nezbylo, pomyslela si.Její hodinky začali zas tikat.A teď holky rychle domů,pryč z tohoto smutného místa.Čím více se vzdalovaly od domu,tím se cítily lépe.Půjdeme k nám,řekla Božena.Domů vás samotné nepustím.Šli postranní uličkou k Boženčinu domku,co stál na konci ulice.Když za nimi zaklaply dveře,zhluboka si oddechly.Důkladně se umyly a v půjčených košilích šli spát do pohodlné postele v patře.Mupík kňučel a chtěl jít s nimi.Božka řekla:no jdi dnes můžeš,ty lumpíku.Sama pak než usnula,položila Eleonořin deník na malý toaletní stolek.Na město padla tma.Noc byla chladná a na nebi snad na tisíce překrásných hvězd.

Ráno všichni vstali.Po krátké snídani se dohodli,že o své výpravě řeknou i klukům.Boženka souhlasila,že přijdou všichni z party do knihovny,v pátek.A bude čtení z Eleonořina deníku.Musí se dohodnout,co bude dál.Vše musí být tajné.Pak se rozešli domů.Pavel strávil hezký večer s Milenou,ale zlobil se na Ivu,že nebyla doma.Teta volala a on jí řekl,že je vše v pořádku a Iva už spí.Iva se ráno vplížila do svého pokoje.Ale když chtěla ještě rozsvítit, protože bylo šero,lekla se stínu na své posteli.Nazlobený Pavel už na ní čekal!Kdes byla celou noc?!Máš zatraceně štěstí,že teta Míla nakonec ve Vyškově zůstala spát,jinak by vše prasklo a měli bychom oba pěkný malér.Kdes byla?No u Žanety přece.Nelži!!!Pavle nezlob se!Nic špatného jsme nedělali.Opravdu.Je to naposled!!!!Příště už kvůli tobě tetě lhát nebudu,je ti to jasný???Iva už měla oči plné slz.Věděla,že lhát se nemá,ale jinak by na jejich výpravu nemohla.Za hodinu ti jede vlak do Vraňan a buď na nádraží včas,teta se tam s tebou sejde.Já vím.Špitla.Převlékla se a rychle vyrazila na nádraží.Z dálky už na ní mávala Žaneta.Ahoj,co doma?Všimla si jak má červené, uplakané oči.No Pavel je naštvaný,pohádali jsme se.Hele u nás dobrý,ani si nikdo nevšiml,že nejsem celou noc doma.Proklouzla jsem do pokoje a jako bych se právě probudila.To máš dobrý.Brácha se fakt zlobí.Je to prý naposledy,co mi pomohl z maléru.No já vím,že mě nemá rád:řekla s úsměškem Žaneta.Vlak pomalu vjížděl do stanice.Cestou se bavili,jak to řeknou klukům.To knihovnice Boženka se po snídani posadila k nočnímu stolku a váhavě otevřela Eleonořin deník.Už první slova na zažloutlých stránkách jí vehnala slzy do očí.Psala o svém dětství na statku svého otce,vzpomínala na vše,co jako malá zažila, popisuje svojí milující maminku.Při čtení těch slov,si vzpomněla na její ostatky,co právě teď odpočívali ve staré truhle na její půdě.Jak smutný osud.A zemřít tak strašným způsobem a tak mladá.Božence s toho bylo moc smutno.Ale měla radost ze včerejšího večera,z toho,že mohla být součástí holčičí výpravy i ve svém už dost odrostlém věku.Přemýšlela,co udělají s těmi ostatky.Nechtělo se jí ještě z postele.Je neděle,tak proč jen tak nelenošit.Vzala do ruky Eleonořin deník,byl zachovalý,desky z červené,jelenicové kůže.Otevřela ho a hned z první stránky na ní dýchla nostalgie.Představa,že ho Eleonora psala před mnoha lety.Dětské písmo se měnilo v krasopisně napsaná slova. Chtěla se začíst do těch řádků,ale Mupík trval na procházce.Položila ho tedy zpět a oblékla se ven.Cestou nikoho nepotkali,bylo ještě dost brzy.Mupík veselé poskakoval a značkoval kdejaký roh.Zkoumal napsanou korespondenci od ostatních pejsků.Když přicházeli na malé náměstí,bylo po klidu.Přímo na proti nim se šinula pohroma:Drbna Muhrová!!!Už z dálky na ně mávala.Dobrý den!!!Boženko.Dobrý.Už jste to slyšela?A co?No u Vavrušků včera hořelo.Jenom domek na nářadí naštěstí,jinak by jim mohl chytnout celý dům,Kalinovi zase mají tichou domácnost,on starej se tak opil,že ho nepustila Kalinka celou noc domů,spal prý na schodech.A nakonec ten barák v lesní zahradě se bude bourat,je už stejně na spadnutí a prý se tam scházejí divné existence.A kdo?No,to se neví,asi omladina,kdo jiný.Někdo ho prý koupil.Božena si oddychla, ještě že je tam nikdo neviděl.Když se vrátila z procházky bylo už skoro odpoledne.Neděle tak rychle uběhla,sotva se rozkoukala,byl zase večer.Seděla v ložnici u malého stolku a nemohla přestat myslet na Eleonoru,to co o ní četla v jejím deníku jí nahánělo husí kůži.Psala ho dlouhé roky,byl jí jedinou útěchou,důvěrnou přítelkyní,které si mohla postěžovat ve svém nelehkém životě.Už aby byl pátek, pomyslela si.Musíme se rozhodnout,co bude dál.Není zrovna příjemné mít zesnulou,tedy to,co z ní zbylo na půdě.Žaneta s Ivou si užili krásnou neděli u babičky a dědy.Kluci zase vše přežili i špatnou náladu z nevydařeného víkendu.Večer se chýlil ke konci a ráno zase do školy.Iva v pondělí ráno byla k neprobuzení.Teta na ní volala:Vstávej!Přijdeš pozdě do školy.Ještě chvilku,této.Já ti dám chvilku, koukej vstávat!!!Iva sešla po schodech dolů a na hlavě měla účes, takzvané havraní hnízdo.V kuchyni už voněla snídaně.Jak to vypadáš?Jdi se nejdříve umýt a učesat.Pak si vem něco k jídlu,musím dnes odejít dříve,tak ať nepřijdeš pozdě do školy.Neboj teto.Neznělo to moc přesvědčivě.Klaply dveře a Ivka snídala.Cestou do školy potkala Žanetu,která na ní jako každý den čekala v ulici.Ahoj,zase do školy,píšeme asi písemku z češtiny.Učila ses?Žaneta se na ní podívala a řekla:No určitě víc než ty.Pak obě popoběhly,jů...za 10 minut už zvoní.Nezapomeň po škole sraz na našem místě.Kluci už o tom vědí.Konečně je odpoledne.Děti radostně vybíhají před školu.Holky už míří na jejich místo.Jsme tu první,kluci se courají.Už jdou:řekla Žaneta.Jak jim to řekneme ?Nech to na mě!řekla Žaneta sebejistě.Čau holky.Co o víkendu????Nenudili jste se bez nás?No to určitě ne.Byli jsme na holčičí výpravě a máme i zajímavé novinky,to budete koukat.Tak povídej!Ne,stačí když v pátek dorazíte do knihovny.Tak nezapomeňte kluci v18 hodin.

Tak jo!Čau! řekli kluci a znělo to dost uraženě.Pavel začal po cestě domů říkat:Co jsem říkal!Holky nebrat.Holky jsou stejný jako byl Honza,než odešel z naší party.Ne,vy jste je hned vzali do party.A co ti na tom vadí ? řekl:Marián.My bychom taky šli bez holek,kdyby nemohli.Nedělej s toho vědu a jdeme do tý knihovny.Pak se uvidí.Co asi holky našli?Tak jo.Půjdeme tam.Za to nic nedáme,prohodil Ondra.Tak před šestou u knihovny.Tak jo.Čau.Bylo něco kolem páté, Božena uklidila do polic všechny vrácené knihy.Porovnala židle od stolků,kde si mohli čtenáři číst.Vzala Eleonořin deník a položila ho na čalouněnou pohovku u které byl malý stolek.Trochu uklidila a zamkla dveře.Asi za půl hodiny,se ozvalo zaklepání na dveře.To jsou asi holky, pomyslela si.Opravdu,byly to holky.Dobrý večer,řekli.Pojďte dál a kde máte kluci?Přijdou za chvíli.Za chvilku další klepání.Tak kde máte tu svoji kamarádku,co byla s vámi na výpravě?vyhrknul ze sebe Pavel.To je naše kamarádka Boženka knihovnice.Kluci se začali smát,ale to je stará bá... když uviděli Boženku,zmlkli a nevěděli co říct.Boženka se ujala slova:Ano jsem proti vám stará bába,ale taky jsem byla malou holkou.S děvčaty jsme šli znovu do toho domu a našli Eleonoru,i její denník.Jako tu ztracenou paní?Ano právě tu.Ty voga!prohlásil Marián.A kde?No v domě přece zazděnou za živa:řekla Iva.Pavel vykulily oči!To je síla!řekl zase Ondra.A co vy jako máte mrtvolu?No mrtvolu ne,usmála se Božka,ale její ostatky.Kosti.A kde?Jsou schované na bezpečném místě.Přečtu vám něco z jejího deníku.Seděli ani nehlesli.Kluci hned chtěli vidět její deník.A co budeme dělat?No chci aby odpočívala v pokoji!Teď zase spí zatím na mojí půdě ve starodávné truhle.Mohli bychom jí tajně pohřbít,co vy na to kluci pomůžete nám????Ty jó! prohlásil Pavel.A můžeme jí vidět????řekli kluci skoro současně.To můžete!Naplánujeme co dál u nás.Tak zase příští týden.Ale já to nevydržím!!!!! Prohlásil Pavel.To budeš muset,smáli se holky.Jsi horší než drbna Muhrová.Zítra teprv neděle.Mupík veselé poskakoval na zahradě.Boženka plela záhonek s růžemi.Sousedka od vedle jí na dálku pozdravila, zrovna někam šla.Božena se rozběhla k plotu.Maruško mohla bych se vás pak na něco zeptat?Tak na večer se stavím,stavte na čaj.Tak zatím.Marie Englová,sousedka Boženky šla do města na nákup.Božka doplela záhon a šla dovnitř trochu poklidit,než Maruška přijde.V deníku se dočetla o místě,které měla Eleonora nejraději.Psala o tom místě,jmenovalo se:U křišťálové skály.Ale nikde zmínka,jak k němu dojít,asi proto,že to bylo tajné místo.Žiju tu už mnoho let,ale o takovém místě jsem nikdy neslyšela.Chvilku si lehnu.Za chvilku usnula.Z jejího snění jí probudil Mupík, protože sousedka se objevila u dveří.Rychle vstala a než stačila Maruška zazvonit otevřela jí dveře.Pojďte dál,jsem ráda, že jste přišla.Dám vařit na čaj.Posaďte se.Jak jste se měla u sestry?:řekla Božena.No to víte, že dobře.Sice trochu marodí,ale nic vážného.Jen jsme vzpomínali ,povídali o všem možném.Jak ty roky letí.Chtěla jsem se vás zeptat,neznáte kde se říká,u křišťálové skály???Je to prý někde v lese.No,jak bych nevěděla:řekla Marie.Když jsme byly se sestrou malé, babička nám o tom místě vyprávěla,říkalo se,že ke křišťálové skále si chodili víly prát své šaty a mýt svoje dlouhé vlasy.Jako děti,jsme to chtěli stále vyprávět, babička vždy do příběhu něco přidala.To je zajímavé,ale kde to je???To vím taky.Jen mi to zajímá, historie naší obce.Popíšu vám cestu,kdo o tom neslyšel,tak to nenajde.Je to na konci Závišova lesa.Záviš byl moc bohatý sedlák.Ale protože zneuctil dceru hajného Brycha a nechtěl si ji vzít,hajný ho pozval na hon a tam ho zastřelil.To jsou ale věci,divila se Božena.

Začal nový týden.Holky a kluci se už nemohli dočkat soboty.Hodiny ve škole se zdáli nekonečné.Žaneta a Iva seděli znuděně ve třídě a poslouchali monotónní hlas učitele,co mluvil o dějinách Říma.Ten hlas je uspával.Obě byly myšlenkami někde  jinde.Konečně zazvonilo a byl konec hodiny.Jdeš na oběd?Dnes ne půjdu si koupit něco do sámošky.:řekla Iva.Ty jdeš?No musím,řekla Žaneta naši by měli zase řeči.Tak se sejdeme na odpoledce.Tak pa.Iva šla pomalu k samoobsluze, když jí z dálky pozorovali ostříží oči paní Muhrové.Všimla si toho,pokynula hlavou na pozdrav a zase pokračovala v cestě.Boženka tou dobou měla v knihovně tolik lidí,že nestačila všechny vrácené knihy uklízet a tak se jí vršili na malém odkládacím stolku.Ivu napadlo,že by se za ní mohla zastavit,ale pak se raději vrátila ke škole,odpoledka už za půl hodiny začíná.Zrovna mají zeměpis a hudebku.Ty předměty měla moc ráda.Odpolední vyučování rychle uteklo.Cestou domů si holky povídali o tom,co zažili za poslední dobu.Boženka se už chystala zamknout, když do dveří se nahrnula Muhrová a hned spustila: Dobrý den Boženko,ještě jsem to stihla,ať ty knihy nevláčím všude sebou.No za chvilku odcházím.Dejte je sem na stůl,odepíšu je až zítra.Už zamykám,zachrastila klíčema a Muhrová musela jít ven na chodbu.Když Božena zamkla,vyšla na malou chodbu a řekla:Obě se sem nevejdeme! Muhrová neochotně vyšla ven.Vyšly obě na ulici.Půjdu kousek s vámi:řekla pohotově Muhrová.Božena nebyla vůbec nadšená jejím doprovodem.Všimla jsem si poslední dobou k vám hodně chodí omladina?To jste si všimla dobře!Jsou to mojí příbuzní a máme založený čtenářský klub.Ještě něco musíte vědět?!No jen jsem chtěla.No, zkrátka musíte o všem vědět!Jako správná drbna.No dovolte!:ohradila se Muhrovka.Pak zčervenala jako zamlada a odešla.Konečně je pryč: pomyslela si Božka.Když přišla domů,Mupík jí vítal,kňučel radostí a vesele poskakoval.U čaje přemýšlela,co udělá s Eleonořiním deníkem.Zkoumala plánek od Marušky,který ukazoval,jak dojít ke Křišťálové skále.Je to tam asi hodina cesty,leží na konci Závišova lesa.Už aby byla sobota,musím ještě na půdu.Mupík šel hned za ní.Vešla do prostorného půdního prostoru.I když by to mohlo vypadat bláznivě na jednou řekla:Ahoj Eleonoro,neboj brzy už budeš odpočívat v pokoji.To ti slibuji.Podívala se směrem k starodávné truhle a povzdechla si.Do čeho tě jen holka uložíme?V rohu u zdi byla truhla trochu větších rozměrů,byla stará,ale moc krásná.Vykládaná perletí.A už to mám.Tam tě uložím,zasloužíš si spát v něčem krásném.Prožila jsi si svoje.Najednou měla pocit,jako by jí ovanul jemný vánek.Podívala se,okna zavřená.Asi trochu táhne že škvír ze střechy a pak zase šla dolů do svého útulně zařízeného přízemí.Mupík jí byl opět v patách.Vzala ho na klín a pomazlila se s ním.Nechtěl ani dolů když vstala.Páteční ráno bylo jako každé jiné,den utekl jako plynoucí voda.Děti vyběhli po škole radostně ven.Hurá bude volno,pokřikovali některé děti radostně.To kluci a holky z party plánovali sobotní akci ke Křišťálové skále.Co řeknem doma?Jdeme na skauta jako a budeme mít celodenní výlet.To naši mají půl dne klid uchychtla se Iva.Pavel řek:A v kolik máme sraz u Boženky?Marián se zasmál:Hele najednou je to Boženka.Předtím to byla stará bába.Pavel se na Mariána utrhnul:nech toho!!!!Ona je fakt fain,jen trochu starší.Tak čau a ráno v 10 u Božky a svačinu s sebou.A pořádný boty holky.Prohlásil Tomáš.No neboj!Je to prý pěkně daleko.Tak musíme jít brzy spát,Mupíku jdu na jeden moc důležitý výlet.Šla do své ložnice a dovolila Mupovi spát s ní v posteli,byl v sedmém nebi.Oba usnuli skoro okamžitě.Vyspala jsem se do růžova.Do krásného sobotního rána, pomyslela si Boženka.Vyvenčila Mupiho a obstarala.Mupík chtěl jít taky:Muppy musíš hlídat domeček!Jako by tomu rozuměl zalehl na svůj pelíšek.Pak se pomalu holky a kluci z party scházeli.Víte co?řekla:říkejte mi teto a tykejte mi!Tak jo to bude lepší.Tady je plánek,je to poměrně dost daleko,ale jsme vybavení na dlouhý pochod.A co kosti?Pavle,já je uložila už včera do krásné vykládané truhly,neboj ukážu vám je.Truhlu ponesu já a musíme co nejdříve vyrazit,je to daleko.Přinesla tu truhlu a otevřela.Pavel vykulil oči.Počkej nikdo tam nesahejte je v jutovém pytli a já ho otevřu v rukavicích.Ty voga fakt tu je!!!!!Tak mládeži půjdeme.Takhle brzy ráno ještě jejich městečko spalo.Oni vyšli a divili se jaké má Božka vybavení.No co,za mlada jsem byla sportovní typ.Kluci se uculovali,konečně opustili obydlené části a pomalu vcházeli do Bažantnice,do lesa,jde bylo hodně bažantů a místní myslivci tu pořádali hony,šli do lesa stále hlouběji.Občas se zastavili,aby se zorientovali v malé mapce,co nakreslila sousedka Marie.Jdeme dobře teto?Myslím,že ano.Tady za mostem musíme směrem k Závišovu lesu,je skoro na úplném konci naší cesty.I když byla Boženka při těle v lese byla zdatnou průvodkyní.Celé dětství tu prožila do Bažantnice si chodili hrát.Ještě asi půl hodiny a jsme na místě.Slyším vodu halekal Pavel,Marián hrdě nesl batoh s truhlou.Asi jsme zabloudili řekl Ondra.Ne,řekla Božka.Je to už jen kousek.Když už byli skoro na konci Závišova lesa všimli si,že v zarostlém porostu je ještě cesta.Prodrali se skrz něj a uviděli to kouzelné místo a hned pochopili,že to právě tam Eleonora milovala.Před sebou uviděli zelenou louku na níž se tyčil skalnatý převys a z jeho nitra vytékal malý, křišálově čistý vodopádek.To je krása volaly holky,to místo je překrásné.Kluci máte lopatky?Jasně!!!!Co kdybychom jí dali sem?Myslíš,do prostoru za vodopádem?Proč ne řekl Tomáš je to tu ukrytý,nikdo ji nenajde.Dobře.Vykopali o něco větší a hlubší díru.Vložili do ní ostatky i s truhlou a důkladně zahrabali.Holky zase nasbírali ty nejhezčí oblázky a ozdobili malý hrob tak,aby z něj bylo důstojné místo odpočinku.Boženka objevila kousek dál fialky a tak z nich udělala malou kytičku a položila.Děkuju vám,řekla s dojetím v hlase.Je fain,není tam vidět:řekl Marián.Pak řekli všichni skoro najednou:Odpočívej v pokoji Eleonoro! Chvilku tam ještě stáli a pak vyrazili zpět k domovu.Cestou zpátky řekl obřadně Pavel:teto Boženko, už taky patříš do party!!!To mě těší,ale já už jsem na takové dobrodružství trochu stará,ale budu vaší tetou a vždy vás ráda uvidím.Vždycky věřte svým snům.Poté se rozešli.Byl skoro večer a únava z výšlapu se začala projevovat.To mě bolí nohy,jdeme spát Mupíku.Po malé chvilce usnula.V noci jí probudil šramot.Mupíku,ty mě nenecháš ani vyspat!Ale Mupík spal ve svém pelíšku.Najednou před ní vplula průsvitná postava ženy a zřetelně slyšela jak říká:Děkuji ti Boženko, už jsem volná a mohu klidně spát.Nemohla se s pamatovat.Jen tiše pronesla: Odpočívej v pokoji!!!!!