PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Pýthia (latinsky Pythia) byla věštkyně v Apollónově chrámu v Delfách, známé z mýtů i z historie. Pýthia byla Apollónovou věštící kněžkou, v delfské věštírně byla nejproslulejší a nejžádanější, a to nejen v dobách mytických, ale i historických. Věštírna ležela na úbočí hory Parnasu, v její blízkosti přebývaly Múzy.

Bohouš, Sedlčany - Měl jsem sen o tom jak se mě zdá sen. 

Co jsou to aforismy??? Aforismy jsou literátní útvary,uměle vytvořené,na pomezí prózy a poezie v běžné lidové slovesnosti.Pro mě osobně byl velkým vzorem světoznámý spisovatel Paulo Coelho.Jeho knihy a aforismy mě učarovali.Je v nich nekonečné moudro jeho osobnosti a myšlenek.Jednoho dne jsem jen tak seděla a přemýšlela o slovech a v mých myšlenkách se začali rodit moje vlastní aforismy.Není to těžké nějaký napsat,stačí jen ticho a poslouchat tok myšlenek.

Jak odpovědět hlupákům?mlčením moudrých.

Štěstí nehledejte u druhého,ale v sobě samém.

Hlupák hledá důvod,proč něco nejde,moudrý zase způsob,jak by to mohlo jít.

Když si rozum neví rady,poslouchej svoje srdce.

Dej pozor na roztomilé lháře,jejich slova jsou jak libá melodie.Dokážou pro vše najít na tisíce slov,ale nemají se k činům.

Jsou dvě sestry,co se nikdy neshodnou.Pravda a lež.

Nepodceňujte své myšlenky,jsou mocnější,než si myslíte.Mohou tvořit,ale také ničit.

Láska nejsou sladce znějící slova,jsou to naše skutky.

Masky tohoto světa jsou jen strachy z odhalení pravdy v tomto prolhaném světě.

Pravda vždy vyjde najevo,i když hlupáci si myslí,jak důmyslně jde skrýt.

Když chceš někoho nejvíce milovat,miluj sebe.Jedině tak pochopíš,jak je těžké milovat druhé.

Zlo je morem tohoto světa.Má mnoho příbuzných:lež,závist,nenávist,nepřejícnost.Jak se dostaneš do jeho spárů zahyneš.

Odpouštím,ale nezapomínám.Protože skoro vždy,kdo ti ublížil,to nebude váhat udělat znovu.

Rozdávej lásku plnými doušky,ale neplýtvej!

Buď sám sebou.Nechtěj se podobat druhým.Proč být kopií, když můžeš být originál!

Smát se z celého srdce je jiné než se vysmívat.Pozor,někdy rozdíl se zdá být nepatrný.

Víra nesmí být slepá,aby si mohl věřit.Nehledej v ní nějaký smysl.Je spousta toho,co člověk nikdy nepochopí,přesto bez ní nedokážeš nic.

Tornádo je prudce rotující sloupec vzduchu, vyskytující se pod spodní základnou konvekčních bouří, který je v kontaktu jak s povrchem Země, tak s oblakem cumulonimbus nebo ve vzácných případech se základnou oblaku cumulus a je dostatečně silný, aby mohl na povrchu Země způsobit škody. Tornáda mají mnoho tvarů a velikostí a často jsou viditelná v podobě kondenzačního trychtýře vycházejícího ze základny oblaku cumulonimbus, pod nímž se nachází oblak rotujících úlomků a prachu. Většina tornád má rychlost větru menší než 180 km/h, jejich průměr se pohybuje kolem 80 m a než se rozptýlí, urazí několik kilometrů. Nejextrémnější tornáda mohou dosahovat rychlosti větru více než 480 km/h, mít průměr více než 5 km a zůstávají na zemi po délce až 100 km.

Případ starého křesla aneb v něm straší. Taková stará relikvie. 

Tento film má opravdu šťávu a krásné finále.  Film zde :  HOST 

Neskutečný obraz naší fantazie. 

Byl páteční večer.Božka knihovnice se s děvčaty dohodla na zítra v podvečer,ale když si šla lehnout do postele začala o svém rozhodnutí pochybovat.Co když se děvčatům něco stane,přeci jenom je to starý dům,tedy spíše ruina.Bude s toho pěkný malér,pokud někdo zjistí,co tam jdeme dělat.Asi tam nepůjdu,není to ode mne zodpovědné, vždyť jsem už postarší paní.Ve svém podvědomí hledala důvody,proč tam nakonec nejít.Za chvilku s toho přemýšlení usnula.Venku už byla zima,chladný listopadový vítr varoval před nadcházející zimou.Asi ve tři hodiny ranního času začal Mupík kňučet a štěkat.Boženu to vzbudilo,už tak měla lehké spaní.Co je Muppy???Chceš jít ven?Pomalu vstala a chtěla ho pustit na zahradu.Ale on se ani nepohnul a zalezl zpět do svého pelíšku.Tak ty lumpíku,ani mě nenecháš vyspat.Cestou ode dveří jí ovanul studený chlad.Myslela si,že je to tím,jak otevřela dveře.Ale v ložnici bylo teplo,lehla si do postele a pomalu usínala, když najednou uslyšela dost velkou ránu z malého obývacího pokoje,co byl na druhé straně,přez malou chodbu.Nedalo jí to,šla se podívat,co to bylo za ránu.V pokoji jako by se tlumeně svítilo,možná jsem zapomněla zhasnout: pomyslela si.Ale ke svému úžasu zjistila,že spadla kronika z poličky.To je divné.Žárovka u lampičky začala blikat.Lekla se.Ale občas se to stalo.Zhasla lampu a zamířila zase do ložnice.Uslyšela tlumený hlas:Neboj se já vás ochráním.Hrůzou vběhla do ložnice a zachumlala se pod peřinu.Nemohla usnout.Dnes poprvé dovolila Mupíkovi,skočit k ní do postele.Noc utekla a jako by to byl jen okamžik,nastalo sobotní ráno.Ráno děvčata vstala a místností voněla čerstvá káva.Mamko můžu tedy o víkendu spát u Ivy?:žadonila Žaneta.Mamko prosím!Jedeme dnes večer k její babičce do Vraňan a mezi tím tu uklidím.Zavolej jejím rodičům,oni s tím souhlasí.No dobře tedy,řekla.Ale ať jsi v pořádku.Mohu se spolehnout?Víš,že jedeme s tátou do Rokytnice a vrátíme se až hodně pozdě.V neděli večer,spíš v noci.Já budu zodpovědná mamko,nikdy jsem tě nesklamala.No dobře,to je pravda,kdyby se něco stalo,zavolej nám.Neboj!!!:řekla s radostí v hlase Žanda.To u Ivi doma to bylo podobné.Teto Mílo,mohu jet do Vraňan?Za babičkou,ale až v neděli v sobotu bude u nás spát Žaneta, vždyť jsi mi to dovolila.No to ano,ale já pojedu dnes do Vyškova a zdržím se do pozdních hodin.Už jsem to slíbila.Nebudu sama přijede Pavel,on mě pohlídá.No dobře.Pavel byl její starší brácha,někdy přijel na víkend.Rodiče už neměli,zemřeli při autonehodě.Teta se o ně starala sama.Do Vyškova jezdila jednou za čas za dcerou a vnoučaty.Snad nám to vyjde, pomyslela si Iva.Brácha jí nezradí a tetě nic neřekne.Asi za hodinu přijel Pavel,teta se s ním přivítala a hned pospíchala na nádraží.Pavle?řekla Iva,já na večer nebudu doma,ale neboj budu s Žanetou u nich,teta mi to dovolila.No jak jde o Žanetu,mám pochybnosti,co zase budete vyvádět???Nic,prosím budeš mít klid a můžeš pozvat Milenu,co ty na to?Ty jsi ale hádě,ty víš jak na mě.Dobře a pak odjedeš kam?no do těch Vraňan za babičkou a dědou.Tak jo,ale jestli něco provedeš zvalchuji ti záda.Ale jdi Pavlíčku,to bys svojí roztomilé sestřičce neudělal.Iva zvedla telefon a volala Žandě.Ahoj,vše je domluveno.To je fain řekla Žanda.To Božka si chystala malý batůžek,sebou na cestu.Něco k snědku,láhev s pitím,baterku,pláštěnku.Oblékla se do teplejších kalhot a obula pevné kotníkové boty.To jsem ale stará skautka, pomyslela si.Za chvilku vyrazí.Holky přijdou o něco později.Vzala si teplou bundu a vyrazila na cestu.Naštěstí bába Muhrovka jí nepotkala,to by se zase vyptávala kam jde.Zamířila na polní cestu,zřídka kdy po ní někdo chodil.Polnička vedla přímo k lesu,tam kde stál dům,ale věděli to jen pamětníci,co tuto zkratku používali.Tak se člověk dostal co nejblíže k lesu a dům byl v lesní zahradě,ukrytý za hustím porostem trávy, protože už tu nikdo nebydlel celá léta a o lesní zahradu se nikdo nestaral.Kdysy bývala moc krásná.Cesta k domu byla lemována červenými růžemi,byly hustě posázeny snad všude okolo.Už byla v polovině cesty a polorozpadlá zíďka naznačovala vchod do blízkosti domu,vše člověka skrývalo,před zraky náhodných pozorujících.Z postarší dámy se najednou stala ta malá holka,co toužila vstoupit do domu.Šla opatrně,tiše našlapovala.Už jen kousek a bude v domě.Staré polorozpadlé dveře hrozivě zavrzali.Trochu se setmělo.Proklouzla dovnitř,jako by byla zase tou hubenou holkou.Zase dveře přivřela,procházela se po domě a zkoumala každý kout.Něco zavázalo.Božka se lekla.Dveře se pomalu otvíraly za mocného skřípání.Rychle se schovala za starou pohovku.Po chvilce ale rozeznala dívčí hlasy a oddychla si.Paní Boženko to jsme my,řekli holky.Už jsem myslela,že nepřijdete.Šli jste tou zkratkou,co jsem vám poradila?Ano.Šli,nebojte nikdo nás neviděl.Rozhlíželi se po pokojích.Venku už bylo docela chladno,ale uvnitř jako by někdo právě zatopil v krbu.Divný pocit,všem jim naháněl hrůzu.Domem se začal rozléhat tichý pláč.Všechny tři se na sebe podívali a chtěli zjistit odkud přichází.

Podle neskutečného příběhu.