Vykladačka snů část 6.
Trasa do Týnce je docela dobrá.Z Prahy přímým autobusem z Dejvic.Tak druhého vyrazím.Zbalím si jen lehké zavazadlo,batoh.Otevřela skříň a do pokoje vstoupila babička Ludmila.Anno,jak se těšíš na tu školu.Babi,řekla klidným hlasem,já díky telefonu změnila názor.Být právničkou,to není můj sen.Chci být spisovatelkou.No to si děláš srandu,víš co tato soukromá škola stojí?To je mi jedno.Nebuď na mě drzá.Ale ty máš,co říkát babi taky jsi to celé roky věděla!!!!Co????Že jsem měla ještě jednu babičku.Tu o které jste mi tvrdili,že zemřela a když jsem jí chtěla dát na hrob růže,najednou to nešlo.Styďte se!!!Ale Ani,to je věc tvojí mámy.Ale moje taky.Ukradli jste mi čas,ten s mojí babičkou a nejde už vrátit.Jdi pryč.Hele jsi v mém domě.Už ne nadlouho.Babička Vlasta mi odkázala dům.Ta!!!Rozkřičela se Ludmila jako nepříčetná,byla to lůza,to my vlastníme majetek pozemky,to bude pěkná barabizna!!!Jsi zlá,vždy jsi byla.Utekla pak Anna z domu do jejich lesa a dlouho běžela po kamenné cestičce,až do obory,kde byli daňci.Sedla si na strom,co vypadal jako lavice a rozplakala se.Jako by se v té hezounké dívce skrývalo kousek její babičky.Děda Dědina jí neměl rád a Anna věděla,že proto,že jí byla tak podobná.
