Vykladačka snů část 4.
Toho rána u snídaně byla hustá atmosféra.Anna seděla a chystala se ke svému úderu.Její máma nervózně pobíhala po kuchyni a mladý David přežvykoval rohlík s máslem a šunkou.Jejich táta zabraný do mobilu nevnímal svět.Chci vám říct,spustila Anna,že včera jsem se dozvěděla,že naše babička o které jste všichni tvrdili,že dávno umřela do včerejšího dne žila.Umřela v ranních hodinách.Tohle vám nikdy neodpustím!!!Kristýna zbledla a jenom řekla:Bylo to moje rozhodnutí se už s ní nevídat.A tak si rozhodla i za nás a okradla jsi nás o babičku.Brzy odjedu!Kam bys jezdila?Babička mi odkázala dům.Jak to! Vždyť nic neměla!To se pleteš,ale vidím,že víc tě zajímá,co po ní zbylo,než to,že umřela.Jdeš přeci po prázdninách na vysokou soukromou školu.Ne!už nechci být ta,co plní vaše sny,mám svoje vlastní.Odjíždím!Pak odešla z jídelny do svého pokoje,až jí přijde dopis od právního zástupce,pak si zbalí a odjede.Co ty na to?Davide?Nic odpověděl.Tvojí mámu jsem nikdy nemusel,tak je mi to fuk.Mami,jak si nám to mohla udělat?řekl malý David a odešel do svého pokoje.Bylo mu to najednou líto,i když tu babičku nikdy neviděl.Už poznal,že jejich rodina je jiná než si myslel.Zaťukal na pokoj Anny.Ančo můžu dál?Pojď Davide.No to jsi dostala dárek na narozky.Řekni mi o té naší babičce.Sama vím jen něco,víc se dozvím až v advokátní kanceláři doktora Jana Máchy.Čekám dopis z jeho kanceláře.Přijde asi po neděli,doporučeně.Chci už odjet.Je to hrozný pocit.Nejsi sama.Byla to přeci i moje babička.Nebul řekla Anna,už nám jí nikdo nevrátí.Já chci jet s tebou.Ty víš,že to nejde naši tě nepustí,je ti 15 a já jsem od včera už dospělá.
