Vykladačka snů část 10.
Jsem moc ráda Anno,že jste mě pozvala.Z vaší babičkou jsme byli nejlepší přítelkyně.Nabídněte si čaj a bábovku.Děkuji,řekla Romana a začala dál vyprávět.Už jste našla babiččiny deníky?Ne,jsem tu jen pár dní.Víte kde jsou?Ano v knihovně mezi knihami,tedy spíše za nimi.Vaše babička byla dobrý člověk,až si je přečtěte,pak teprv všechno pochopíte.Vás i vašeho bratra milovala,i když vás znala jen do dvou let a Davida byť jen jednou pochovala.Její příběh je smutný,plný bolesti a slz.Ale svým způsobem nemohla jednat jinak.To,časem pochopíte.Poznáte tajemství svojí zdánlivě dokonalé rodiny,pravdivé příběhy.Já vám asi více neřeknu.Ona by chtěla,aby jste jí díky tomu,co napsala poznala alespoň takhle.Mám pocit jako by tu byla s námi.Aničko sledujte svoje sny,ona vaše babička tomu věřila a pomáhala je lidem pochopit.Ona sama měla sny,co se pak staly.Proto jí říkaly: Vykladačka snů.Byla jiná,nikdy se nenechala předělat k obrazu druhých lidí.Mohu se Vás zeptat?řekla Anna.Kde má babička hrob?Na místě co měla nejraději.Ale nemá okázalý hrob,to místo je tady nedaleko.Později vás tam vezmu.Bylo to její poslední přání.Není tam sama,je tam i popel jejího muže Romana,moc ho milovala.Tolik mi vaše babička chybí...Pak si ještě dlouho povídali.O Kom jiném než o babičce.Anna měla snad tisíce otázek.Ještě,že pro Romanu přijel její syn Jan.Toho večera měla Anna o čem přemýšlet.
