Vykladačka snů část 1.
Kdo chce vstoupit do svých snů,musí nejdříve projít snovou bránou,která odděluje čas na zemi s časem,kde vládnou jen naše sny a čarovné iluze a příběhy,co způsobí naše snění.Nebojte se do té brány vstoupit.
Když jsem byla malá,bylo mi divné,že mám jen jednu babičku.Když jsem se mámy ptala jen řekla:Ona umřela,když si byla malá Aničko.S tím faktem jsem pak žila až do svých 18- tých narozenin.Moje druhá babička Ludmila nebyla špatnou babičkou,všechno mi koupila,ale byla taková bez citu.Nikdy mi nečetla pohádky a nehrála si se mnou.Někdy, mě provází sny ve kterých se mi zjeví cizí a přesto tak milá tvář,kterou si nevybavuji.Usmívá se na mě a říká:Aninko,to jsem já,tvoje babička Haf.Vrací se mi v těch snech,vidím jí jak si se mnou hraje a zpívá mi písničky,chová mě jako malou.Pak jsem někde a tam je můj třetí děda Roman a já na jeho ruce.Díváme se z kuchyně na pejsky a je jich tam víc,nebojím se.Hrajeme si v pokoji já se směji,až se zalykám.Babička mění hlasy a hraje mi divadlo,třetí děda zase houpe na svých nohách.Najednou zazvoní budík a já musím vstát,sen se rozplynul.....
Dneska mi bylo 18.Dostala jsem spoustu dárků,ale to co jsem chtěla ne.Fotku mojí babičky Vlasty a třetího dědy Romana.Máma o nich nemluví.Fotky se prý někde ztratily,nevěřím.Už nejsem ta malá Anička,jsem už plnoletá.Jsem Anna Rybová,mladá žena,co už nevěří všemu,co mi řeknou.
