Příběh čtvrtý
Paní Květa dbala na pověst svojí dokonalé rodiny.Byla hlavní účetní v jednom vekém podniku a všichni o Nedbalových mluvili jen v superlativech.Měla ještě dceru a syna a to byli podle ní geniální děti a jednoho super manžela Slávu.Její dcera Jitka právě dokončila ekonomiku a tak paní Květa byla na ní pyšná a doufala,že půjde na vysokou.V práci v masokombinátu v Pístnici už mnoho let zastávala místo hlavní účetní a všichni k ní vzhlíželi, protože si uměla s kde jakou šlamastikou poradit.Stále o ní říkali:Kdepak ta naše paní Květka ta si poradí se vším.Její muž Slavomír,jezdil také už řadu let jako závozník u jedné nábytkářské firmy,takže jeho pracovní cesty byli i mimo Pístnici a blízké okolí.Když vezl nábytek třeba do Brna liboval si,jak si zase od paní Květky odpočine.Ono s takovou ženou vydržet,to bylo na metál.Doma ho sekýrovala,stále něco chtěla,ale když k nim někdo přišel,zářila a byla pohostiná,milá.Proto si vysloužila pověst tak dokonalé rodiny.Žili v domě ještě z její sestrou Marcelou,která měla muže Josefa a dvě dcery.Na venek se měli rádi a spokojeně si žili.Paní Květa se ve svojí sestře viděla.Ale také jí hodně záviděla.Vlastně si záviděli navzájem.Odporovat Květě,to mohlo mít pro takového odvážlivce nedozírné následky.Když jste s ní ve všem souhlasili,vše bylo zalité sluncem,ale běda mít jiný názor,to se neodpouští.Její syn Petr byl o dost mladší než jejich Jitka.Byl to typický mazánek.Rád vařil,pletl,vyšíval.Koneckonců měl dvě sestřenice Janu a Majdu,tak proč ne.Ale tato zdánlivě dokonalá rodina měla i svoje kostlivce ve skříni.Hlavně paní Květa,která tak dbala na svoji pověst i celé svojí rodiny.V té pomyslné skříni pečlivě střežila svoje tajemství.Některá z nich jsem dokázala odhalit.A kdo jsem já???Někdo kdo dlouhou dobu v té rodině žil.Vzala jsem si toho mazánka o několik let později.Vydržela jsem to s ním 23 let,než jsem si uvědomila,že už nemůžu dál....Ale pokračuji v tom svém vyprávění.Jednou jsem jela ve vlaku a tehdy jsem jela s rodiči na seznámení s rodinou mazánka.Jedna tehdy ještě neznámá paní najednou začala v přeplněném vlaku vyprávět naproti stojící paní.Pak začala větou:No holka nemysli si já jí moc dobře znám a vím o ní mnohé.O kom?No, o té Květě Nedbalové.Ale jdi,ta je čistá jak lilium.Ale prd řekla ta starší,je to pěkná metrnice a je veselá v rozkroku.Fakt!!Pak jsme vystoupili a šli na domluvenou návštěvu.Paní Květa byla miloučká a pohostinná.Její muž však byl moc hodný tchán,pomohl, byl pro každou legraci,ale když u toho nebyla ona.U nich ve sklepě si dával pravidelně medicínu v podobě vodky,nebo rumu.Ale jen aby nevěděla.Lidi toho dost napovídají,ale někdy zjistíte pravdu dost podivným způsobem.Tchýně vyžadovala neustálou pozornost,hlavně o víkendu.Ale,když jsem k ní někdy zašla,měla zvláštní způsob,jak přivítat návštěvu.Sotva jsem přišla,pustila si televizi.Dávají Tak jde čas ...hlásila.To mě docela urazilo.Tak jsem jí to řekla:No,kdybych věděla,že mě pozveš na návštěvu a pak budeš koukat na seriál,nepřišla bych.Vždy jsem raději mlčela a ve všem s ní souhlasila.Ale jednou,když tchán usnul u televize,každý měl svojí,jsem vybuchla jak sopka.A odnesl to Slávek.Tak se lekl,že spadnul z gauče,takový řev nikdy nikdo ode mě neslyšel.Měli také asi dvě lednice a dva mrazáky.Každý měl svoje mléko máslo atd...často se o to své hádali.Moje první roky v této dokonalé rodině nebyli vůbec lehké,jednou jsem vařila.Pekla kuře,můj muž,tedy mazánek mě bedlivě pozoroval.Co děláš?řekl.Budu péct kuře,osolím ho.No jak to kuře solíš?Obořil se na mě.Takhle se kuře nesolí.Jindy zase jsem špatně krájela mrkev, protože jedině správně jí uměla krájet jeho matka.A milé kuře skončilo na podlaze.On byl totiž stejný jako jeho matka.Ale já s ním měla velkou trpělivost.Stačilo říct:Ano Péťulko a byl klid a pohoda.Ani já nejsem bez chyb,ale co je moc,to je příliš.A to je jen zlomek toho,co jsem v této dokonalé rodině zažila,až do dne,kdy jsem se šťastně rozvedla. Zjistila jsem dost podivných věcí,ale některé jsou tak drsné,že by bylo dost těžké o nich psát.A navíc byl by to zas docela jiný příběh.
