Růže z Noter Dame část 34.
Nikdo nepromluvil ani slovo,jen smutkem zmožení se dívali na malou Luisu,jak spokojeně spinkala v postýlce.Jeden život teprve před malým okamžikem začal a druhý skončil.Piér snad poprvé v životě plakal tak usedavě,až ztrácel vědomí.Eleonora mu byla nabkízku.Jen říkal mezi vzlyky:Zemřela moje růže z Noter Dame,moje sestra.Proč???Amélie bledá jako stěna se skláněla nad postelí svojí zemřelé dcery.Spi,holčičko moje,drahá.Pak jí přikryla běloskvoucím prostěradlem,málem omdlela,všude tolik krve.Eleonořin kočí jel pro doktora,když přijel,už bylo pozdě!!!!Piér ze smutku ztratil hlavu.Jakmile doktora uviděl,vymrštil se z křesla a začal křičet:Kde jste byl???To vy za to můžete!!!Doktor Foartier se jen soucitně podíval a řekl:Já jsem jen doktor,ale nejsem Bůh,ať odpočívá v pokoji.Uplakaná Amélie se omlouvala za Piérovo chování.Pak doktor řekl něco,co Piéra rozčílilo:Co bude s malou???Co by bylo,má rodinu a my ji vychováme!!!!Doktor jen dodal:Zeptat jsem se musel,je to jen moje práce.Půjdu tedy a zařídím vše potřebné ohledně zemřelé.Malé seženete kojnou?Ano,řekla Rosetta.Smutek v domě se šířil jako nemoc.Ale bylo nutné převzít jinou povinnost,postarat se o malou Luisu.Ta malá a bezbranná bytost sladce spinkala.Rosetta rázně řekla:Maminko už neplačte,já se o Luisu postarám,od dnešního smutného dne bude mojí vlastní dcerou,ale až přijde čas,řeknu jí o tom,že její skutečná maminka při jejím narození zemřela.Teď musíme být silní,to nejhorší nás čeká,rozloučit se s Colettou.Ona si přála ať se o Luisu postarám,já to udělám ráda,bude mi připomínat mojí drahou sestru.Amélie se pomalu zvedla z křesla a šla si lehnout.Stále si dělala starosti o pohřeb,nutnosti,co jsou třeba zařídit.Ale Piér jí láskyplně ujistil,že vše zařídí on,hlava rodiny.Eleonora napsala dopis pro Antuana.Byli ve spojení.Zatím byl na jejich druhém panství v Anglii v Charlestonu,než odjede na cesty.Ale nikdo o tom kromě jí samotné nevěděl,tak si to přál.Odjela do města zařídit květiny na pohřeb.V Notrdamských ulicích bylo už od časného rána rušno.Potkala pár lidí,kondolovali jí,věděli,že byli s Colettou nejlepší přítelkyně.V obchodě koupila krásného kamenného andílka,.Když přijela domů,potkala v zahradě Piéra,celý pobledlý se procházel mezi záhony růží.Bylo mu smutno.Piére!Řekla svým sametovým hlasem.Pojďte se mnou prosím do domu,dáme si spolu čaj.Chcete????Ano moc rád.Pak oba vešli do domu.
