Růže z Noter Dame část 14.
Rosetta si uvědomila jak je dnes podivný den.Musím dnes vyřídit tu nepříjemnou záležitost a ještě začít splácet Suzánině tetě peníze.Dnes jí čeká těžký den.Vstoupila do katedrály.Všude panovalo ticho a klid chrámu narušilo zaskřípání těžkých dveří.On vstoupil a pohledem hledal,Rossetu.Dobrý den,zaslechl za svými zády a otočil se.Dobrý den Rosetto.Podívala se na něj přímo a řekla:Tady je 500 franků,co jste chtěl.Dáte mi směnku na náš dům?Ale ano,tady je.Dal jí přeloženou směnku a řekl:musím odejít,mám nabitý den.Dveře se za ním rychle zavřeli.Ani si tu směnku nestačila prohlédnout.Sedla si do lavice a otevřela list papíru.Ano byla to směnka,ale ne na dům!!!!Stálo tam 500 franků-první splátka.Její ruce se zachvěli.Polilo jí horko!Jak jsem mohla být tak hloupá.Nemohla se pohnout.Po tvářích jí začali stékat slzy.Ani si nevšimla toho,kdo vstoupil těžkými dveřmi katedrály.Vždy,když přijel do Noter Dame,tak se v katedrále zastavil.Jakmile vstoupil dovnitř,hned si jí povšiml.Dívka velmi krásná s uplakanýma očima.Najednou se zvedla a vydala se postranními dveřmi nahoru do věže.Bylo mu to divné,šla jako ve snách,aniž by si ho povšimla.Chvilku se zastavil před oltářem a pomodlil se.Ale pak ho nevysvětlitelná síla volala do věže.Měl pocit,jako by zaslechl šeptající hlas své matky:Zachraň jí!!!!Vyběhl strmé schody,bylo jich nespočet.Když byl skoro ve věži spatřil uplakanou dívku na římse,jak se snaží vylést na okraj.Pomalu,aby ji nepolekal vstoupil a ona si ho ani nevšimla,jak byla zabraná do svého smutku.Neváhal a když byl v bezpečné vzdálenosti,aby ji zachytil ,zezadu jí strhnul na sebe.Rosetta vykřikla:Pusťte mě!!!Nemáte právo!Ne!!!Vy nemáte právo,zmařit svůj mladý život!!!!Ale pokud po tom tak toužíte půjdeme spolu.Svými silnými pažemi jí držel nad kameným zábradlím,až s toho omdlela.Snesl jí z věže dolů, naštěstí u toho smutného výjevu nebyli žádní svědkové.Otevřel vrzající dveře katedrály a odnesl jí do svého kočáru,co stál nedaleko.Jeho kočí mlčky pobídl koně.Jeli docela dlouho,než kočár zastavil,přicházela pomalu k sobě.Pomalu se posadila a řekla:kde to jsem???Nemějte strach,jste na Somberwill,na mém panství.Musím jít.Ne to Vám nedovolím,po tom,co jste chtěla udělat!!!Jsem Antoan Dumas,buďte mým hostem.Teprve teď si všimla jeho laskavých očí a klidného hlasu,byl velmi pohledný.Jsem Rosetta Moráns.Vstoupili do velkého pokoje,posadili se.Chci domů,žadonila.Půjdete,až mi povíte,co vás vedlo k tomuto pošetilému činu???Zoufalství...už nemohu dál.Zadíval se jí dlouze do očí a řekl:povězte mi to,najdeme společně řešení.Rozplakala se!!!Řešení neexistuje!Proto jsem chtěla skočit.Ale to se mýlíte Rosetto!Stačí ho jen hledat.
