Růže z Noter Dame část 10.
Amélie se na svojí dceru podívala a smutně řekla:Že se nestydíš Coletto!!!Víš v jaké jsme situaci a klidně se takhle vzpouzíš.Podívala se na matku,a zase jí neomaleně řekla:Té bábě se neomluvím nikdy!!!Jdu domů,dej mi klíč!Ne!!! ten ti nedám,jdi si kam chceš,když jsi taková nevděčnice.Amélii samotnou překvapilo,jak s dcerou mluvila.Pch! I to je mi fuk matko jdu do ulic,tam se budu procházet,než přijdete a vy si tu dřete u té megery.Amélie jí nepoznávala.Otočila se a rázem byla pryč.Amélie se rozplakala.Pak do prádelny vstoupila Helen Noiertová a řekla milým hlasem:Amélie,neplačte děti jsou už takové.Vkládat do nich všechny svoje naděje,to se nevyplácí.Posaďte se na chvilku.Já vám rozumím,více než si myslíte.Měla jsem syna Frederika,zrovna tak byl zpupný jako vaše Colette.Odpočiňte si pošlu vám sem Juditu,pomocníci.Tady je práce pro dvě.Děkuji,řekla Amélie a nezlobte se.Na vás se nezlobím.Pak odešla a zase se činila ve své práci.Amélie prala a hromada pomalu mizela,pak vstoupilo útlé děvče a s úsměvem řeklo: Dobrý den,jsem Judita budu tu s vámi prát.Asi ve věku Colette,ale to bylo velmi pracovité děvče.
Colette se procházela po ulicích,posedávala v parku a těšila se z nic nedělání.Už se nechtěla vrátit k praní.Bloudila ulicemi Noter Dame a s ničím si nedělala starosti.Usadila se pohodlně v parku na lavičku a užívala si nic nedělání.Z povzdálí jí sledoval nějaký muž.Ona si toho nevšimla.Díval se se zájmem na ní.Po chvíli uslyšela jeho hlas: Dobrý den slečno,mohu si přisednout?Trochu jí to polekalo,ale pak řekla:proč ne?Klidně se posaďte.Stejně za chvilku už musím jít.Jsem Henry Dubois.Jsem Colette Moráns.Těší mě!Znal jsem Vašeho otce.Kdysy jsme se znali, upřímnou soustrast.Děkuji! Konečně se mu podívala do očí a v duchu si pomyslela:Není k zahození.Pochopil,že proběhli vzájemné sympatie.Jen tudy projíždím,jinak žiji v Moretu,není to zase moc daleko.Uvidím vás někdy?To nevím!Hledám tady v Noter Dame byt,budu sem jezdit hlavně obchodně.Rád bych vás znovu uviděl.Mohli bychom se sejít tady příští týden ve stejnou dobu.Moc o to stojím.Pak na cestě zastavil bohatě zdobený kočár.Nastoupil a odjel.Udělal na ní dojem.Byl pohledný,ne sice už tolik mladý,ale bohatý.To jí stačilo.Šla pomalu domů ulicemi.Už z dálky viděla matku,jak jde Unavená po práci.
