V osidlech zla část 17.
Bylo už po vizitě, Charlotta pobíhala po celém oddělení.Piér akorát vstoupil do budovy. Dobrý den.Dobrý den,řekla pohledná sestřička.Jdu za Vivien Plimontovou,je to moje sestra.Ano,leží na traumatologii pokoj číslo 112.Ano vím,řekl.Je to ve třetím patře zavolala sestra na Piéra.Vyběhl schody,i když v přízemí byl výtah.Prošel dlouhou chodbou a okolo něj procházeli pacienti,lékaři,sestřičky pobíhali jako včely v úle.Charlotta akorát odcházela od Vivien.Když otevřela dveře,stál za nimi právě Piér.Dobrý den vykoktal ze sebe.Dobrý den řekla Charlotta a šla po své práci.Otočil se za ní....chvilku se v těch dveřích zastavil,než vstoupil do pokoje.Piére,rozplakala se Vivien.Vivi, tak jsem se o tebe bál.Jak ti je?Obejmul jí a políbil na tvář.Jde to,všechno mi bolí...nechtějí mě pustit domů.Vivi,oni vědí,co dělají.Nejsi ještě zdravá a po takovém šoku to bude jistě déle trvat.Budeš tu v Paříži?Ano,zůstanu dokud tě nepustí.Nechceš tu zůstat na trvalo?žadonila Vivien.Natrvalo???To nevím,ale přemýšlel jsem o tom,už dříve,že bych bydlel s tebou.To by bylo krásné,vykřikla Vivien.Piér se na ní podíval a řekl:jen o tom uvažuji,nic víc.Musel bych si tu najít práci.Není to tak jednoduché.Vše musím promyslet.Já bych si to moc přála,řekla Vivien.Za chvilku pojedu na vyšetření,řekla.Počkáš na mě?Já půjdu do toho bistra,co je u nemocnice.Najím se a pak se vrátím.Dobře,řekla.Zaťukání na dveře oznámilo příchod sestry.Charlotta vstoupila.Piér se usmál a se zájmem se na ní díval.Tak slečno Plimontová jedeme na to CT vyšetření.Nebude to trvat moc dlouho.Usmála se.Vivien si pomalu oblékla svůj župan a posadila se na kolečkové křeslo se slovy:já bych tam došla,sestřičko.Ne, ne řekla.Musím vás tam dovést.Když odjeli Piér zase odešel.Seběhl schody a když vycházel z budovy,uviděl na druhé straně spolužáka ze střední.On si ho také všiml.Ahoj Piére,ahoj Francoisy.Ani nevíš jak rád tě vidím,řekl Francois.Kde se tu bereš?Přijel jsem za sestrou je v nemocnici.Něco vážného???To je na delší vyprávění.Jdu do bistra.To je náhoda já taky,chodím tam na obědy.Tak se najíme spolu,řekl Piér.Sedli si k volnému stolu.Objednali jídlo.Pracuješ stále v Lozán???zeptal se Francis.Ano,ale rád bych se vrátil sem do Paříže,už kvůli sestře.Ale ne dříve,než si tu najdu práci.To je lehká pomoc.Můj švagr Fernán Pajott zrovna hledá do své projektové kanceláře schopné lidi.Dobře platí,ty jsi Piére přeci původně projektový inženýr???To ano,ale teď i architekt.No,to je skoro to samé.Vydrž chvilku,zavolám mu.Chvilku to trvalo než domluvil.Tak zítra tě čeká a pobavíte se o všem,co a jak.Bydlení máš???Ano,stále máme dům po rodičích.Je dost velký.Dobře,už musím jít,pracuji tady kousek v jedné firmě.Tak pozdravuj Vivien.Budu....když odešel,Piér se vracel na oddělení za sestrou.Ještě jí o setkání z Francoisem Glemontem neřekl.Jak ti je?Jde to,řekla.Do pokoje vstoupila Charlotta.Prosím za hodinku budou končit návštěvy pokud chcete hovořit s ošetřujícím lékařem,pak jděte do dveří 123,je to lékařský pokoj doktora Žiliena Riánda.Děkuji,řekl,za chvilku tam zajdu.Vivien ležela na posteli a držela bratrovu ruku.Chci už domů Piére,já se tu zblázním....
Alexandre seděl ve svém pokoji.V sanatoriu byl už více jak týden na soukromém oddělení.Bylo mimo hlavní budovu.Jizva na jeho krku se úplně zcelila.Doktor Villigen ho za tu dobu asi dvakrát navštívil a jeho stav konzultoval se současným lékařem.Alexandre chodil na psychoterapii,ale hypnózy se účastnit nechtěl.Doktor Bertiér,který spolu s ostatními lékaři působí v tomto sanatoriu,ještě takový případ neměli.Alexandrova porucha osobnosti byla způsobena velkým traumatem z dětství.Ale,on tyto svoje zážitky uzavřel někde hluboko v sobě.Zatím budete docházet jen ambulantně,ale berte pravidelně medikaci jinak se váš stav může i rapidně zhoršit a pak by byla žádoucí i trvalá hospitalizace.Ale doporučuji spolu s psychoterapií jako doplňkovou léčbu hypnózu,je velice účinnou metodou,při hledání původního problému,řekl lékař a významně se na Alexandra Nöela podíval.Ve vašem případě je nezbytná,abychom se posunuli a pochopili všechny souvislosti.Budu o tom uvažovat!Ale zatím nechci.Řekl Nöel. Když došel před budovu,hned za pár minut přijel taxík a odvezl ho domů.Jezdil s ním pravidelně na různá místa.Těžkým krokem se dobelhal ke svému bytu.Otevřel dveře a po týdnu na něj dýchl těžký odór zavřeného bytu.Otevřel okno,do místnosti pronikl svěží vzduch.Sotva šel,už v sanatoriu se mu při odjezdu točila hlava,srdce mu bušilo jako o závod.Uklidil,to nejnutnější a zase ho začala nesnesitelně bolet hlava.Neměl přátele,všechny okolo sebe odpudil svým zvláštním chováním.Ale jeden kamarád mu ještě zůstal.Etien Boardiér.Trochu podivín.Ale hodný člověk.Už dávno ho neviděl.Na stolku zazvonil mobil.Alexandre pomalu došel ke stolku a podíval se na displej.Co je to za číslo??? nikdo mu přeci nikdy nevolá.Tolik zmeškaných hovorů?Ale bolest hlavy byla silnější,než zvědavost.Vzal si hrát prášků a zapil je vodou.Do hajzlu,ta bolest je nesnesitelná!!!Než usnul měl tak divný pocit,jako by najednou byl mimo sebe.Trvalo to jen chvilku,ale taky nekonečně....
Patricie Lambertová stále hledala mezi napadeními nějakou spojitost.Jednu už měla,maskovaného muže bez tváře.
Alexandre měl divný pocit,jako by se ztratil v čase,pocit,že neví kdo je a kde je.... prázdnota...a pak přišel milosrdný spánek.
