Ochránkyně ztracených duší část 8.
Wilou,město ponořené do černé tmy.Ticho by se dalo krájet.Ariel nemohla spát.Její dům byl teď útočištěm pro všechny ztracené duše.Teď tu byli tři Lotte,Jeffrey a pak ještě jedna neznámá duše,zamlkle seděla v koutě.Kdo jsi??? zašeptala Ariel.Skoro průsvitná silueta malé postavy se otočila na Ariel a posunula se z tmavého kouta blíže k ní.Nechci o tom s tebou mluvit,nevšímej si mě!!!Proč???,řekla soucitně Ariel.Jsem naživu,ne jako oni.Ale nejsi,jen bys chtěl být.Najednou se postavil a už nebyl tak malý jak se zdál.Byl to urostlý muž,asi o několik let starší než sama Ariel.Měl jsem autonehodu,byla to moje vina,ten den jsem se napil.Jmenuji se Samuel Swenson.A já Ariel Stenliová,vítej v mém domě.Až mi budeš chtít povědět svůj příběh,jsem tu pro Tebe.Ariel dost často chodila spát až k ránu.Pomáhat ztraceným duším bylo jejím posláním.Zvuk budíku byl nesnesitelný,vždyť jsem teprve před pár hodinami usnula.Oblékla se rychle.Spěchala do svého obchodu.Cestou koupím kávu, pomyslela si.Když přecházela ulici ke kavárně,kde vždy kupovala výbornou praženou kávu,uviděla jí.Sestru Lotte Šeltnovou.Jejich oči se setkaly a pokynula hlavou na pozdrav.Když Ariel koupila praženou kávu,ke svému údivu uviděla Anemarí před obchodem,vypadalo,že na ní čeká.Usmála se.Ariel,já tu na vás čekám.Na mě???Divila se Ariel.Ano.Přemýšlela jsem o tom,co jste mi říkala o mojí zesnulé sestře,že mi nechala vzkaz a pokud ho nepředáte nemůže odejít do světla.Ano,tak to je.Už jsem vám to říkala.Pojďte prosím stranou,před mým obchodem je lavička,je to odsud jen malý kousek.Šli jen za roh ulice,sedli si na lavičku.Ariel začala vyprávět:Vím,že je moc těžké tomu uvěřit,ale Lotte mi vyprávěla příběh,který se vám stal,když jste byli obě malé,byli jste u vaší babičky na ranči a co se vám tam stalo.Ariel,mohu se vás zeptat???Ano ptejte se.Vy Lotte vidíte a slyšíte???Ano,asi bude těžké tomu uvěřit,ale je teď tady s námi.Proč tedy jak říkáte nemůže do světla? Protože se s vámi Anemarí nestihla rozloučit,myslí si,že se na ní stále zlobíte,když jste se před její smrtí pohádali.A tak nechce odejít a našla mě,abych vám to řekla.Anemarí se rozplakala,nezlobím se na ní.....tak jí to řekněte,jako by tu byla.Ariel měla radost,že Lotte bude volná.Lotte,řekla Anemarí.Nezlobím se na Tebe,jen mi neustále chybíš.Jsi navždycky mojí milovanou sestrou.Jdi do světla a najdi klid.Ariel najednou uviděla jak na nebi se objevila světelná brána a Lotte vystupovala směrem k té bráně.Anemarí měla pocit,že jí sestra naposledy obejmula,svojí neviditelnou přítomností.Pak se obě rozešli....Ariel vešla do svého krámku s úsměvem na tváři.Ahoj Gabrielo!Ahoj Ariel!To je ale krásné ráno,řekla Ariel.
