Ochránkyně ztracených duší část 7.
Ariela měla na své dlani tu malou mušli.Dívala se na ní a přemýšlela,jak Jeffrymu pomoci.Tedy nejdříve musím vyhledat jeho mámu a předat jí vzkaz od synka.Podívala se na stůl,kde si napsala adresu,kde najde Evelyn Deanovou.Zítra za ní zajdu.Bylo už skoro ráno když uslyšela známé šeptání:Arielo!? Jsi tu???Lotte,kde jsi?Odpověděla Ariela.Ahoj Lotte kde jsi byla?Skrývala jsem se před Andělem Zla,už chci být ve světle,ale on nám v odchodu brání.Chci ti vyprávět něco,co nikdo neví.Aby moje sestra Anemarí uvěřila tvým slovům.Když jsme byli malé jezdili jsme do Workricku na ranč k babičce a dědovi.Jednou jsme se ztratili v lese.Už se stmívalo.Chtělo se mi brečet a tak jsem se začala modlit k andělovi mému strážníkovi a najednou se přede mnou zjevila bytost a řekla:Nebojte se!Pojďte za mnou.Ty lesy tam byli hluboké a mnoho lidí se v nich ztratilo.Ale Anemarí na tyto věci,bytosti nevěří.Ona ho proto neviděla.Toho strážce,anděla.Myslela si,že je to jen náhoda.A le nikdo o tom neví.Jen my dvě.Pověz jí to Arielo a ona uvěří.Dobře,zkusím to,zajdu za ní do jejího obchodu.A ty tu zůstaň,já vykonala ochranný rituál,do tohoto domu Černý Anděl zla nevstoupí.Řekni to i ostatním,co potřebují mojí pomoc.Dobře,Arielo.Ukryjeme se ve tvém domě.Alespoň tu už nebudu sama.Odpověděla Ariel.
Cestou do práce přemýšlela,jak vyhledá Evelyn Deanovou.A jak přesvědčí Anemarí Šeltnovou.Moc by jim chtěla pomocí.Evelyn Deanová bydlela na konci jejich města.V malém domku po svých rodičích.Pracovala v malé kavárně ve středu města.Zajdu tam a domluvím si u ní doma návštěvu.Pomalu se už blížila k jejich krámku.Akorát z něj vycházeli lidé a spokojeně si nesli svoje koupené poklady.Pozdravila je mezi dveřmi.Ahoj Gabrielo,pozdravila svojí kolegyni a vlastně i kamarádku.Postupem času se sblížili a staly se z nich přítelkyně.Gabriela si všimla,že Ariel je taková jiná,odlišuje se od ostatních žen.Jinak se oblékala,milovala starožitné věci a občas se chovala tajemně.Ale byla empatickou bytostí v tomto městě,kam se Gabriela přistěhovala teprve nedávno,po smrti svého manžela Erika.I sama Gabriela byla jiná.Zamlklá a samotářské povahy,žila jen pro svoji dceru Melánii.Ale Ariel byla jako bytost z jiného světa, krásná,venku i uvnitř,plná lásky a pochopení pro druhé.A Gabrielu práce bavila.Ahoj Gabi,nezlobíš se,že jdu o něco později a ty jsi tu v krámku sama?Ne,proč ty jsi šéfová.Zažertovala Gábi.O tom jsem s tebou chtěla mluvit.Já jsem se rozhodla,že chci,abys byla mojí společnicí.Cože?Divila se Gabriela.Ano jsi tu skoro rok a já vidím,že tuhle né moc výdělečnou práci děláš celým srdcem.Jsi tu první, poslední odcházíš,díky tobě je moje účetnictví v naprostém pořádku a dokážeš prodat snad cokoliv.Pochopitelně se ti trochu zvedne i plat.A kdyby se mi něco stalo,obchod ti zůstane.Gabriela zůstala jak zkamenělá,takovou velkorysou nabídku nečekala.Nevím,co na to říct.Nemohu tomu uvěřit řekla.Myslím to vážně.Zítra půjdeme do advokátní kanceláře k notáři.Chci,aby to bylo oficiální.Gabriela najednou řekla:Mám radost a nečekala jsem,že mi toto nabídneš.Ale nemohu do obchodu vložit svůj podíl,nic nemám.Ariela se zamračila.O peníze mi nejde a už o tom nechci slyšet.Vše si ujasníme u notáře.Dobře,mám radost.Obejmuli se.Jsi moje společnice,mám tě ráda a věřím ti.Dodala Ariela.Odpoledne musím do knihovny,jdu za svojí známou,řekla Ariel.Ale neboj vrátím se.Elizabeth Banksová byla ve Wilou knihovnicí mnoho let.Znala Arielinu mámu i babičku.O všem věděla a znala každého,kdo ve městě bydlel.Ariela se s ní radila,když někoho hledala a nebo potřebovala poradit.Dveře od knihovny zavrzali, Elizabeth zvedla hlavu a její oči se rozzářili.Ahoj,Arielko dlouho jsi tu nebyla,tak tady jsem ti zjistila to,co jsi chtěla.Snad ti uvěří.Elizabeth byla jedna z mála,co věřila na bytosti z jiného světa.Věděla,že Ariela je ochránkyně ztracených duší,tak jako byla její babička.
