Ochránkyně ztracených duší část 3.
Ariel,přišla do obchodu a uviděla sympatickou ženu.Myslela si,že je to zákaznice.Prosím máte nějaké přání? zeptala se mile Ariel.Ne, já jsem tady ohledně vašeho inzerátu,hledáte výpomoc?Jsem Gabriela Meloniová,sice mám hlavní zaměstnání,ale vlastně pracuji z domova,jsem realitní makléřka,ale firmu teprve rozjíždím a protože jsem z dcerou Melánií sama,ráda si přivydělám.Pokud bych tu mohla pracovat,byla bych moc ráda,bydlím za rohem na konci ulice.Tady je můj telefón,Není potřeba řekla vlídně Ariel.Beru vás,už tu bylo pár zájemkyň,ale vy jste pro mě nejlepší.Máte zkušenosti z prodejem?Ano,ale s prodejem nemovitostí.To je báječné.Jsem Ariel Stenliová.Tak ať nám to tady jde.Podali si ruce.Můžete nastoupit zítra ráno v 7 hodin?Ano řekla Gabriel a vyšla radostně ze dveří. Dnes Ariel zavřela o něco dříve.Zamkla obchod a vrátila se do sklepního skladu .Lotty jsi tady?Ano,čekám tu.Jak najdu tvojí sestru Annemari?Bydlí stále v domě s mými rodiči.Ale ti hodně cestují.Asi bude sama doma,prodává na náměstí květiny ve svém malém obchůdku.Tam jí zastihneme také.Jaké je její příjmení Šeltnová.Dobře zajdu za ní.Co když mi nebude věřit?Řekla s obavami Ariel.Ale bude,povíte jí něco,co jsme věděli jen my dvě.Nikdo jiný.Dobře, tedy najdu jí a pomohu ti odejít.Ariel zavřela obchod a vydala se nejdříve do květinářství,kde Anemarí pracovala.Hned jak vstoupila, uviděla u pultu usměvavou dívku.Přejete si koupit květiny?Ano,dejte mi puget červených růží.Jste Anemarie?Ne ,já jsem Blanž.Anemarí šla na hřbitov,dnes by její sestra Lotte měla narozeniny.Jste její známá?Ano,tak trochu.Odpověděla Ariel.Pak vzala ten krásný puget červených růží a vydala se ke hřbitovu.Hledala chvilku mezi hroby a četla nápisy jmen na žulových deskách.Nikde neviděla Lottyno jméno.Až vzadu u zdi s břečťanem uviděla mladou dívku,jak sedí na lavičce u hrobu a je moc smutná.Pomalu přistoupila blíže k ní.Anemarí zpozorněla,vstala z lavičky a řekla:Dobrý den,hledáte někoho zesnulého? Vlastně ano,hrob Lotty Šeltnové.Znala jste jí?Ne za jejího života.Odpověděla po pravdě Ariel.Jak to myslíte?Prosím,vysvětlím vám to.Jsem Ariel Stenliová,já zase sestra Lotte.To vím....Doufám,že toto není hloupý žert?!!Řekla Anemarí.Ne,řekla Ariel,to bych si nedovolila.Prosím pokuste se mi věřit!Mám jisté schopnosti.Mluvím s těmi,co uvízli tady na zemi a nejsou už mezi živými.Nevěřím vám!!!Vykřikla Anemarie.Odejděte!!!Jak si přejete.Ale chci vám jen předat vzkaz:Vaše sestra mi řekla,že když jste byli spolu slíbili jste si,že kdyby jedna z vás odešla,jako znamení by poslala někoho za vámi.To jste si mohla klidně teď vymyslet???Ne!bránila se Ariel.Jděte pryč....hned!!!Dobře odcházím,ale tady je adresa,kde pracuji,kdybyste o tom přemýšlela.Nashledanou!Pak Ariel položila růže na hrob a rychle odešla.Druhý den ráno ukazovala obchod Gabriele a domlouvali si,co bude nejlepší ještě udělat.Pojedu na bleší trh do Kostnu.Zvládnete to tu sama hned první den,vrátím se asi za hodinu,dvě.Ano jen jeďte,vše obstarám.Ariel sedla do staršího vozu po své babičce a odjela do Kostnu na známý bleší trh.Tam vždy koupila pro svůj obchod ty nejzajímavější kousky.Poklady,co skrývali svojí duši a svůj příběh.Nemohla se na ty skvostné starožitnosti vynadívat.Jezdila tam už třetím rokem,ještě v době,kdy obchod neměla.Doma má taky pár pokladů,miluje ty staré věci.Když jela zpět do Vilou, přemýšlela jak to udělat,aby jí Anemarí věřila.V obchodě byla Gabriela z nových věcí nadšená.Vy jste ale prodala věcí,když jsem tu nebyla.Jste šikovná!Odpoledne se tu zastaví moje dcera,nevadí?Kolik je Melánii, zeptala se Ariel.Je jí deset.Měla jsem jí pozdě,pronesla Gabriel.Je to moje štěstí.Ráda jí poznám a ukážu jí obchod.Třeba jí to bude zajímat.To ano,řekla Gabriel,od mala má ráda staré věci,prý mají duši říká.Ariel se zaradovala.I já si to myslím.Tak to si budete rozumět:řekla nadšeně Gabriela.Když do obchodu vešlo kudrnaté děvče,Ariel hned poznala,že je to Melanie dcera Gabriely.Ahoj,ty jsi Melany,viď?Ano a vy zase Ariel.Mohu se jít najíst? zeptala se Gabriela.Jistě,řekla Ariel.Jdeš s mámou?Ne,nemám hlad,ukážete mi obchod,mám ráda staré věci.Se zájmem si prohlížela snad každou věc v obchodě.Jsi tady Ariel?ozývalo se ze skladu.Melanie to slyšela také.Ariel sebou trhla.Nebojte i já ji vidím a slyším.Jak to? zeptala se Ariel nejistě.Věřím v to,od mala mám schopnost je vidět i slyšet,ale máma to neví,ona by to nepochopila.Bude to mezi námi,prosím.Ano.Melanie.Ano,naše tajemství.
