Moje přízraky část 4.
Otočil se za ní a pomyslel si:Hm,pěkná žena,jestli pak je svobodná,ale policistka,to by nešlo se mnou dohromady.Škoda...Povzdechl si a otevřel dveře pokoje 337.Dobrý večer Taro,jak se vám daří?Jako včera,stále si neuvědomuji,že moje jméno je Tara Reyliová.Asi jsem měla raději skončit na dně jezera Rivergren.Podíval se z ostra na ní.Pak řekl nazlobeným hlasem:Tak tohle jsem jako neslyšel!!!Pesimistické nálady vám nepomohou,aby se vám vrátila paměť!!!Pokud by jste trpěla úplnou amnézií a už si ne vzpomněla,budete přeci muset žít dál.Nebo ne???Pane doktore,to si neumím představit.No uvidíme.Asi za týden bych vás propustil domů.Ještě pár sezení s psycholožkou Annou Ejzgliovou a budete moci odejít.Jste už mimo nebezpečí.Otoky už nemáte.Skoro bez sedativ.Podívala se na něho a plačícím hlasem řekla:Všichni kolem jsou jako neznámé přízraky z mé minulosti.Když odešel,tak se rozplakala.
