Kdysi jsem tu žila část 3.
Za chvilku u nich v ulici zastavilo auto.Vystoupil z něho Janis,nezměnil se,konstatovala,když ho tajně pozorovala z okna svého bytu.Vyšla před jejich dům a on si jí hned všiml.Tak dámo pojedeme podle vašeho přání.Dej mi kufr,posaď se kam je libo.Sedla si na vedlejší sedadlo u řidiče.Janisy,doufám že jsi kvůli mě nemusel rušit svoje plány.Podíval se na ní a řekl:ne neboj Houp,já tě odvezu moc rád.Vyjeli pomalu z města.Ve voze bylo ticho,pak se jí zeptal, jestli nevadí když pustí rádio.Byla ráda, nevěděla o čem by se s ním měla bavit.I on byl trochu na rozpacích.Když byli dětmi,vše bylo jiné.Teď je z Houp Memoryové docela dost známá spisovatelka.Ale během cesty si připomněli zážitky z dětství.Některé byli vážně humorné.Houp vzpomínala na jejich babičku Iris,která jí připomínala čarodějku.Párkrát jí viděla u nich doma,ale v Beringtonu nikdy nebyla.Když vyjeli na dálnici,trochu jí to polekalo,neměla tento druh silnic zrovna v lásce.Okamžitě to poznal a snížil rychlost na přijatelnou pro ní.Nic neřekla,jen mu věnovala kouzelný úsměv.Jeli už asi hodinu a půl.Náhle řekl:Nechceš abychom zastavili na benzínce,stejně musím někde natankovat.Janisy já bych ti ráda ten benzín zaplatila.Podíval se na ní a řekl:Tak to jsem jako vůbec neslyšel.Celá zčervenala.Na jídlo a kávu tě ale zvu a neodmlouvej!Dobře tedy,přitakal.Sedli si za malý stolek,co byl venku,koupili sendviče a kávu v kelímku.Najedli se dotankovali a za půl hodiny pokračovali v cestě.Cesta jim příjemně Najednou míjeli velkou ceduli:Vítejte v Beringtonu!!!
