Kdysi jsem tu žila část 25.
Když otevřela dveře,udiveně zírala na Kirka Grenta.Ahoj vyhrknul ze sebe.Nevadí,že jsem přišel?Houp se pousmála a řekla:Nevadí,ale známe se tolik let a to je neobvyklé,že jsi přišel.Pojď dál,ale mám návštěvu.Ne to nejdu,omlouvám se,normálně bych nepřišel bez pozvání,ale dnes mě sem něco táhlo.A šel jsem spontánně za tebou.Keit se zvedla ze sedačky a šla ke dveřím.Dobrý večer,jsem Keit,pojďte klidně dál.Mě to nevadí a nechám vám soukromí,půjdu na chvilku ven.Houp byla překvapená z Kirkovi reakce.Děkuji půjdu jen na chvilku,ale nechcete zůstat s námi?Houp se usmála a řekla:Chtěl jsi mi něco kvůli práci,nebo je to osobní?Kirk se posadil k nim na pohovku a řekl:Víš,chtěl jsem ti říct osobně,že jsem nadšený z tvého posledního rukopisu.Ten román:Kdysi jsem tu žila,je skvělý.Brzy půjde do tisku.Vážně? Zeptala se Houp.Ano,to myslím naprosto vážně.Až budu mít jeho konec.Řekl.Keit se zvedla a šla do vedlejšího pokoje pro bundu.Půjdu nakoupit,ať tě tady nevyjídám.Houp se zamračila.Hned reagovala:Nech toho!Ne,já se chci projít,prohodila Keit.Když se za ní zabouchli dveře,chvilku si s Kirkem ještě povídali.Houp,taky už půjdu řekl. Pak se rozloučili a odešel.Za chvilku zase znova zvonek.Když otevřela vrátili se oba.Kirku?No, potkal jsem slečnu na zpáteční cestě a tak jsem jí pomohl s nákupem.Tak ti děkujeme,řekla Houp.A nechceš rovnou zůstat na večeři?Zůstaňte,řekla Keit.Zůstanu.Večeře se protáhla do pozdních hodin,povídání u sklenky vína,bylo moc příjemné.Tak zítra v práci,řekla Houp.Zítra si dejte ještě den na vybalování,nic nám neuteče.To uvítám,návrat byl dost hektický a naše kufry jsou stále v předsíni.Zasmáli se obě a když se za ním zavřeli dveře,Keith hned spustila.Kde si tohodle mužskýho schovávala Houp???No, Kirka znáš z mého vyprávění,ne?Je moc hezký a sympatický.Houp se na ní podívala zkoumavým zrakem a zeptala se:Keit vy jste se potkali?No,tak trochu.On na mě čekal u obchodu.No teda!Houp už tušila,že té náhodě oba rádi pomohli.Tak co vybalíme si konečně???No budeme muset.Spi klidně v mé ložnici,vše čistě převlékneme a já budu tady v obýváku,stejně někdy ponocuju,tak ať tě nebudím.Ale já mohu spát kdekoliv,jsem ti moc vděčná,řekla Keit,teta za týden přijede z lázní,tak pak odjedu.Budeš mít klid.Co máš pořád s tím klidem?Houp se na ní zlobila.Moc dobře víš,jak ráda tě mám u sebe.Stejně budu v redakci a v nakladelství do pozdních večerů,musíme dokončit ten román,dala jsem Kirkovi jen část,u vás na chatě jsem jí dopsala až těsně před odjezdem.Obě se mechanicky ujaly svých zavazadel a začali vybalovat.Keit měla plno věcí z Francie,bylo to divné,jako by se už nechystala zpět.Houp zamyšleně vyndávala ze svých dvou kufrů svoje věci.Třídila si oblečení,uklízela to čisté do zásuvek ve své ložnici.Konečně poslední věci v kufru, pomyslela si.Vyndala si kosmetickou taštičku a poslední svetr....jak ho chtěla rozbalit a znovu složit,vypadl z něho bílý váček a něco spadlo pod postel.Asi kapesník?Sehnula se pro něj a najednou byla zkamenělá, neschopná slova.Ale to není možné,vždyť jsem to zakopala na hřbitově.Problesklo jí hlavou.Pak se rozletěli dveře a rozesmátá Keit vstoupila do ložnice.Houp!?Je ti něco????
