Kdysi jsem tu žila část 23.
Keit nemohla spát.Potichu chodila po domě.Celý dům utichal do noci a ona přemýšlela o Houp a Giomovi.To by byl pěkný pár.Ohřála si v kuchyni mléko,vypila ho a šla zase spát.Ráno se jí nechtělo vstávat.Zaklepání na dveře jí částečně probudilo.Co je?Vstávej ospalče!řekla Houp.Keit se posadila na posteli.Kolik je hodin?Už deset.Řekla Houp.Cože????Proč jste mě nevzbudili?Vždyť odjíždíme až za dvě hodiny.Já myslela,že až odpoledne???Divila se Keit.Ne,Janusovi volali z práce,proto jedeme dříve.Tak se dej dohromady a najez se,přinesla jsem ti sendvič a kávu.Jé ty jsi hodná,Houp,ale co oběd?Ten si dáme po cestě, pokud bude čas.Cesta je dost únavná.Ani s Giomem se už neuvidíme.Necháme tu vzkaz pro něj a Stellu.Vstala a rychle začala balit,vždy vše dělala na poslední chvíli,narozdíl od perfekcionistky Houp,která měla vše naplánováno dopředu.Za hodinu už dávali zavazadla do Janisova džípu.Tak vše už je.Řekl Janis.Za půl hodiny zamykáme a jedeme do Nortwilu.Cesta ubíhala pomalu až do doby,než sjeli z Grenstonského údolí na silnici,co odbočuje k Dárwůdské dálnici.To Houp neměla ráda,dálnici.Jízdu po ní.Proto nikdy nechtěla být řidičkou,trochu jí jízda autem vadila.Ale nedalo se nic dělat.Janis byl moc dobrým řidičem,jezdil opatrně.Pak jeli asi hodinu a půl po dálnici,bála se,že zase dostane panickou ataku,ale zvládla to,pomalu se blížili na sjezd z dálnice.Konečně!!! pomyslela si Houp.Ale na oběd si nedošli,Janis musel do práce.Keit šla k Houp do jejího bytu.Konečně doma.V Nortwilu.Odemkla dveře a obě hned šli k pohovce.Kufry nechali v předsíni.Já bych tak spala,řekla Keit.Taky jsem z cesty unavená,prohlásila Houp.Pak obě usnuli.Když je probudil zvonek.Houp šla rozespalá ke dveřím.Kdo je???To jsem já....Marry.Ahoj!Řekla Houp,pojď dál.Ne nebudu rušit,jen jsem ti vybírala poštu a vracím ti klíč.Díky moc.Není zač,řekla Marry.Musím stejně jít,přijede mi tchýně,ušklíbla se.Tak se stav,později.Stavím.
