Kdysi jsem tu žila část 18.
Když přicházeli k domku Gérarda Wilsona,oba byli zamlklý.Gérard si toho všimnul.Pojďte dál,hlaholil z vesela.Taky jsem se vyděsil,hned jak jsem vás Houp poprvé uviděl.Jste celá Beatriče a ta malá,tam je také podoba.Posadili se v jeho útulném domku.Všude bylo čisto.Rádi popíjeli teplý čaj a čekali,co bude Gérard vyprávět.Posadil se k nim a začal vyprávět.Tenhle ostrov byl dříve obydlený,ale po smrti Beatriče a její dcerky se mnoho lidí odstěhovalo.Věřili,že je to Ostrov duší a proto skutečný název tohoto místa upadl v zapomnění.A jak se to tu jmenovalo?zeptala se Houp nadšeně.Longriňonský ostrov,podle jezera Long.Patřil jednomu moc bohatému šlechticovi z Grenstonu.Ten si vzal ženu o dost starší,než byl on sám,ale jen pro peníze,chtěl aby mu porodila syna.Ale po velmi dlouhém snažení se narodila dcera a to byla dcera Beatriče.Napřed jí odmítal,ale jak rostla,její krása se rozvíjela jako růže.Když její matka umírala,bylo Beatriči deset let.Tězko nesla smrt matky Belly.Její otec Winfried se už pak neoženil.Dceru vychoval a dal jí patřičné vzdělání.Když dospěla,jeho ohromné jmění úplně zaslepilo jeho mysl.Umanul si,že jí dá jen tomu,kdo bude bohatý víc než je on sám.Ale Beatriče byla krásná i uvnitř.Jako její zesnulá matka.Muži se předháněli, jen aby s ní mohli promluvit.Ale ona žádného nechtěla.Ráda chodila k jezeru a sedávala tam hodiny.Jednoho letního dne potkala u jezera Long mladého rybáře. Jmenoval se Jeremy Scott.Často se tam potkávali,ona chodila v prostých šatech venkovanky a on netušil,kdo ve skutečnosti je.Zamilovali se do sebe.Ale její otec,tomu nepřál.Ale Beatriče za ním tajně chodila, právě u toho vykotlaného stromu,co je kousek od místa,v lese.Tam se scházeli a do stromu si předávali vzkazy.Jednoho dne,jí rybář napsal dopis...To je úplná legenda.Řekl Giom.A jak to bylo dál?vyzvídala nedočkavě Houp???No,pokračoval Gérard...Rybář se zalekl jejího otce a Beatriči opustil.Ten den jí dal do stromu dopis,kde jí napsal,proč se jejich lásky vzdává,aniž by tušil že Beatriče nosí jeho dítě.Odjel neznámo kam.Winfried už měl pro svou dceru lepšího nápadníka,ale když se dozvěděl o jejím prohřešku,doslova jí uvěznil na tomto ostrově.Beatriče se moc trápila,ale její jedinou nadějí bylo její dítě.Když se jí narodila dcera,dala jí jméno Houp-Naděje.Proč??? protože věřila,že se k ní její rybář vrátí.Houp poslouchala se zájmem rybářovo vyprávění.Ale Giom jim skočil do řeči:musíme už jet.Bude za pár hodin bude tma a já chci být bezpečně zpět doma v Grenstonu.Gérard se podíval na Houp vedle sebe a řekl:Jeďte až zítra,pokoj nahoře je volný.Jsou tam manželské postele.Houp zčervenala a řekla:My nejsme manželé,jen přátelé.A to vadí?Řekl šibalsky Gérard.Děkujeme.Pojedeme až zítra,řekl Giom.No já si lehnu na otoman.To nemusíš,řekla Houp,postel je i pro dva dost velká.
