Kdysi jsem tu žila část 17.
Houp se tomu divila,co jí Giom říká.Promiň tedy,jsem trochu zmatená.Pojď,podíváme se blíže k domu.Před nimi byl chátrající,ale krásný dům.Škoda,že nemůže dovnitř!Zalitovala Houp.Giom se opřel do dveří a staré dveře zaúpěli strašlivým vrzáním.No,račte dál.Pobídl jí Giom.Ale Giome,tam nemůžeme.Proč ne?je otevřeno a nikdo o tom neví.Tak vešla do velké vstupní haly,co byla postavena v barokním stylu.To byla krása,i když se na ní podepsal čas.Houp ani nedýchala.Giome,já to viděla ve snu.Vážně???Ano.U jezera Long je prý takové místo,kde podle jedné pověsti,si milenci posílali vzkazy a dárky a ukrývali je v dutině starého stromu.O tom vím,ale nikdo ten strom nikdy nenašel,asi už spadl,je to stará legenda.Víš, v tom snu mi krasná žena prosila,ať najdu ten strom, protože je tam dárek pro ni a ona si ho nemůže vyzvednout.No,dál raději nepůjdeme,mohlo by se to tu pod námi zřítit,staré domy jsou nevyzpytatelné.Šli tedy raději ven,zavřeli za sebou ty těžké dveře a prodírali se zanedbanou zahradou,a než došli na její konec,upoutal je kamenný obelisk,byl to vlastně starý náhrobek.Když odhrnuli z něho porostlý břečťan,odhalili zlacený nápis a Houp stála jak opařená.Giom vyvalil oči.Zde leží moje milovaná žena Beatriče a dcerka Houp.Příjmení bylo už napůl i rok úmrtí smazáno zubem času,nešlo to moc přečíst.Po tomto nálezu se vydali k rybářskému domku za Gérardem Wilsonem.Oba s toho byli překvapení, protože fotka té dcerky na hrobě byla stejná,jako má dnes ve svém albumu Houp a její rodina.Kdysi jsem tu opravdu žila, pomyslela si Houp.
