Bažina část 21.
Ale Olivere přeci jenom bych něco chtěl.Tak vybírej.Ukaž mi brože.Tak pro Ketty.Ne pro Edith.Takže ty koukáš na dvě strany?Ne!Co tě to napadá,nejsem takový.Edith je moje velmi dobrá přítelkyně.Důvěrnice.A tak to jo.Tady mám brože,ale je to z pravého zlata,takže jsou drahé,nikdo je tu moc nekoupí.Tuhle filigránovou mi dej a měl bys k ní náušnice?Ty nemám.Tak mi přesně takové,co se budou hodit udělej.A pak mi je přivezeš osobně.Chápeš????Oliverovi to po chvilce došlo.Záminka,abych mohl oficiálně požádat ohledně Judith.No už chápu,jsi dobrý přítel.A Olivere,na peníze nehleď,Edith je mi drahá,jako by mi byla matkou,nebo starší sestrou.Chtělo by,aby jsme jí našli ženicha.Olivere!!!Ty svojí tetu nezapřeš,jsi taky drbna a dohazovač.Oba se tomu zasmáli.Když odcházel ještě si chtěl koupit pár knih.Zastavili v ulici:Fleet Street 19,bylo tam malé knihkupectví.Vybral si pár autorů,co znal.William Shakespeare,Samuel Taylor Coleridge,Robert Southey, William Wordsword,Sir Thomas More,Henry Howard,hrabě že Surrey,Lord George Gordon Byron.Pane Tomline tak vezmu si tyto knihy.Děkuji to jste mi udělal obchod.Mohu vám doporučit jednu zdařilou novinku od jednoho méně známého básníka?Ano sem s ní,miluji básně.Je to méně známý básník Christian Attamari.Je ze zámoří a do mého obchodu se dostal z nakladatelství v Šeldonu docela nedávno.Ale kupodivu,jde na odbyt.Má krásné básně,plné citu,vášně.Sám jsem si tu knihu přečetl.Dobře,tak mi ji přibalte.S vámi jsou pane Daltone nezapomenutelné obchody.Teď ještě pár drobností pro mé zaměstnance.A Rete můžete jet k domovu.Cestou byl naplněný radostí,všem něco malého pro radost.A byl moc zvědavý na toho nového básníka.Když dojeli všechny podaroval maličkostí.Ale proč dárky pane Daltone,řekla podezíravě paní Ficpatriková.Paní Anno,velice si všech mých zaměstnanců vážím.Odjakživa jsem chtěl mít okolo sebe milé a spolehlivé lidi.A navíc jste zapomněla,jste tu už rok a všichni,co u mě pracují.Ale jsem jen obyčejná a moje dcery služky.Tak to ne!!!Musím vám oponovat.Ne služky,u mě ne jste majordomus a vaše dcery pomocnice, asistentky.Jak chcete,ale služky ne.Ani já nejsem Hrabě z Marzdonu.Prosím,ať přijdou za mnou vaše dcery Judith a Merry.Nesměle zaťukali,dále a posaďte se,dívky jste tu už rok. Jako ocenění vaší práce chci vám dát malou upomínku.Jsou to tyto hedvabné ručně malované šatky.Vyberte si,dostane je každá žena,ale ani jeden není stejný.Děkujeme.Zvedám plat všem vždy po roce.I nám služkám?Děvčata nejste služky,už jsem to vysvětloval vaší matce.Děkujeme!Ještě s vámi bych chtěl Judito mluvit,ale prosím o samotě.Marry hned odešla.Judito,líbí se vám tady v Dreamsfordu?Ano,líbí.Špitla.Proč se ptáte?Víte,možná byste už mohla pomýšlet na vdavky.Já?A kdo by mě chtěl?Jsem sice z dobré rodiny,ale jen po úředníkovi.Věno nemám.Nejsem ani jižanská kráska,tak kdo by mě chtěl???No,to by jste se divila.Můj dobrý přítel,který má s vámi ty nejlepší úmysly.Jste dospělá tak se ptám vás.No,jeden muž se mi tu líbí.A kdo je to?Byla jsem, když jsme se přistěhovali u něj v obchodě.Byl sympatický a když se na mě podíval,cítila jsem velké sympatie.Ale ten by služku nechtěl.No,aby jste se nedivila.Pravě o tom mluvím můj přítel Oliver Sedwick.Tamní zlatník.Bude to jen mezi námi ten náš rozhovor.Souhlasíte Judith?Ano souhlasím.A vyšla celá rumělá z jeho dveří.
