PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

  Sdílej   Fantazie Vlastina

  Historie tohoto symbolu je velmi dlouhá.Mandala je mocný a krásný symbol,který se používá v mnoha duchovních a kulturních tradicích.Jedná se většinou o kruhový obraz, který se skládá z různých barev a vzorů.Mandaly se vyskytují v hinduismu, buddhismu a dalších východních tradicích. Je to forma umění, meditace a léčení.Slovo Mandala pochází z sanskrtu,v překladu znamená kruh.Věří se,že mandala představuje vesmír.Nebo posvátný prostor.Její design je často považován za symbol jednoty všech věcí.Vzájemného propojení celého života a nekonečné povahy vesmíru. Mandaly se po staletí používají k propojení s božstvím.K nastolení rovnováhy a harmonie v duši.V dneštní době zažívají mandaly doslova renesanci.U mandalových omalovánek se člověk zklidňuje.S jejich pomocí lze dokonce zlepšit, některé oblasti svého života.Harmonizační síly mandal, působí svým tvarem a barvami již tisíce let. Jsou ideální pro meditaci.K mandalové terapii tíhne stále více unavených a vystresovaných lidí.S tímto zjištěním pracoval i lékař a zakladatel analytické psychologie C.G.Jung,který ve 20.století mandaly znovuobjevil a zpopularizoval jako formu léčebného prostředku v psychoterapii.V mandale může být nějaké skryté poselství,které se při malování projevilo.Sledují se použité geometrické tvary,formy a také barvy. Jak číst magická poselství mandal??? Mandaly a jejich význam. Používáním kruhu, nemusí být vždy pravidlem.V každém obrazci,se mohou objevovat i jiné geometrické tvary.Např.trojúhelník,obdélník,nebo třeba srdce, hvězda,květina.A jejich obecný význam? Kruh,kolo je středem všeho.Představuje vnitřní dynamiku, energii.Nekonečný vesmír, harmonii a soustředění a také nitro,duši. Trojúhelník je symbolem vyšší harmonie,vitality a transformace.Často figuruje jako základ pro náboženské a spirituální stavby,nebolí pyramidy.Trojúhelník obrácený vzhůru nohama stojí na špici, symbolizuje mužnost, kreativitu. Hvězda je symbol duchovnosti a čistoty,svobody. Srdce symbolizuje lásku, štěstí a jednotu.Sluneční teplo. Květina:krása,duše,příchod. Kříž: Spojitost nebe a země.Života a smrti. Duha: propojení mezi lidmi a Bohem.Stvořitelem. Barvy mandal nám sdělují svoje poselství. Bílá:čistota,prázdnota,světlo. Černá a šedá: obnovení neporazitelnost, opuštění,smrt, tajemství. Červená: vášeň,láska,síla touha po životě,zlost. Modrá:relaxace,klid,mír ,nuda,prázdnota, paralýza. Žlutá:veselost, osvícení, rozvíjení.Moudrost,závist,strach,přehnaná důvěra. Zelená:růst,naděje, příroda,ambice,síla,nepoctivost. Fialová:duchovnost,kouzlo, inspirace,melancholie,pokání,zřeknout se utrpení. FANTAZIE   Fantazie Vlastina

Nový seriál    ZDE Fantazie Vlastina

Kříž na dveřích 7. 4. 2025 Jednoho podzimního podvečera  vydala se parta tří kamarádů na tajnou výpravu... Mělo se jít temnou a zapadlou uličkou až k opuštěnému domu.  Zhruba uprostřed té uličky je něco jako dřevěná brána , která má strašnou pověst.  Říká se, že pokud branou projde někdo kdo nebyl do domu pozván už nikdy nevyjde a zmizí navždy... Tři kamarádi Eva, Jirka a Ivan stojí před tou brankou a pečlivě si jí prohlížejí než půjdou dál.  Jirka prošel jako první...  Pojďte vždyť vidíte, že žiju...  Prošel Ivan a za ním i Eva...  Dům jak z hororu vypadal opravdu takhle v podvečer hrůzostrašně..  Vchod byl zabedněn prkny a stejně tak i všechna okna...  Dokončení na Fantazie Fantazie Vlastina

  Fantazie Vlastina

Odpuštění -lidský skutek,kdy jsme ochotni přijmout chyby druhých lidí.Odpustit,kdy jsme schopni zpracovat vlastní bolest,přijmout.Zbavit závazku druhého,usmířit se.Ale když někomu odpouštíme,neznamená to,že schvalujeme nebo zlehčujeme to co udělal.Ani to neznamená,že zbavujeme druhého odpovědnosti za to co nám udělal.V mnoha případech ani už takový člověk nemusí figurovat dál v našem životě.Odpouštět je osvobozující,je to projev lidskosti.Ale já osobně si myslím, že i odpuštění má svoje hranice.Těmi hranicemi je to co jsme ochotni odpustit a co už ne!!!Každý z nás to má postavené jinak.Ale nejdůležitější je odpustit sobě,nevláčet v sobě křivdy nebo zbytečné pocity viny.Vzpomeňme na jedno moudré přísloví:Chybovat je lidské,odpouštět zase božské. Fantazie Vlastina

Stál tam řadu let. Pozoroval lidi co si zkrátili cestu přes pole. Pozoroval ptáky a jiná zvířata co se probíhala okolo tyče na které visel. Měl rád sníh, déšť i sníh, který mu sedal na hlavu ze slámy. Pozoroval vše a vše ho zajímalo. Však uvnitř svého těla z větví, ze slámy a hadrů byl smutný a trápil se. Jak moc by chtěl být alespoň pár dní člověkem. Snil si o tom pořád a za každého počasí. Hlavně když byla bouřka a prudký déšť. To bylo všude tak šero a smutno. Ten den byl zrovna jeden z těch hodně smutných. Blesky, hromy a pršelo jak z konve.... Nikde nic co by mohl pozorovat. Strašák si posteskl - alespoň pár dní být člověkem to by byla krása... Jen si to na moment představil uhodil do něj blesk. Spadl na zem, ale nehořel. Byl člověkem... Vydal se pomalu směrem k vesnici. První koho potkal byl starý chlap, kterého občas viděl ještě když visel coby strašák.  Vás jsem tady ještě neviděl, kdo jste a co tu chcete zeptal se ten kmet.  Strašák jediné jméno co občas zaslechl bylo Ferda..  Jsem Ferda a jdu do vesnice odpověděl...  Stařec si ho prohlížel a pohrdavě mu odvětil... Tam raději nechoď tam takovéhle otrhánky nemají vůbec v oblibě..  Strašák Ferda zesmutněl protože si první rozhovor jako člověk s člověkem představoval úplně jinak.... Trochu se obával teď jít do vesnice, ale říkal si, že z tyče viděl jen příjemné lidi co mají srdce na dlani.. Asi ten starý pán neměl zrovna dobrou náladu,, tím to uzavřel a pokračoval v cestě směr vesnice.... Za krátký čas už procházel okrajem vesnice když v tom ucítil na hlavě tupou bolest... Otočil se a vidí kluky jak po něm hází kameny a pokřikují po něm ať se špindíra vrátí do chlívku a u toho chrochtají... Strašák Ferda odešel, ale byl z toho moc smutný. Narazil na výčep a skrz okénko viděl asi šest mužů jak se baví u pivka a smějí se... To Ferda chtěl zažít a tak večer s pozdravem na rtech...  Hele ty otrhanče vypadni, tady nenaléváme pobudům volal hostinský .. Jeden muž vstal od stolu a surově Ferdu vyhodil ven. Ferda slyšel až ven jak se všichni nahlas smějí... Poprvé Ferda cítil jaký je to pocit když stéká po tváři slza hořkosti... Šel dál a dál vesnicí a protože už byl člověkem pocítil hlad a žízeň. Koloniál bylo napsáno nad ne zrovna moc čistým vchodem.. Ferda vešel a poprosil ženu za pultem zda by si nemohl odpracovat kousek chleba a vodu.. Žena řekla ať chvilku počká a šla dozadu... Za krátko vedl náměstím Ferdu četník, že prý kradl v obchodě... Po noci v šatlavě kde alespoň dostal chléb a vodu byl vyhozen na ulici se slovy ať zmizí co nejdál... Napadlo ho, že půjde do lesa kde teče potůček a rostou maliny... Sklonil se u potůčku, že se napije když v tom cítil jak ho někdo strčil do vody a směje se...  Mokrý a velice zklamaný si lehnul na pasece aby si odpočinul a uschnul .. Zavřel oči a představoval si, že i jeho strašáka má někdo rád... Někdo ho šťouchnul botou do boku... Žiješ člověče ? Zeptal se tlustý chlapík s kulatým a červeným obličejem... Ano ano žiju... Nemohl bych pane u Vás pracovat za jídlo a vodu zeptal se dobrosrdečně Ferda..  Chlapík si ho chvíli měřil přísným pohledem a pak odpověděl, že ano... Ferda mu celou cestu děkoval a měl radost, že konečně ho někdo vnímá jako lidskou bytost....  Tady budeš spát, ukázal mu chlapík tlustým prstem na větší psí boudu... Dej si tam seno a máš parádní chalupu, smál se až se za břicho popadal... Ferda poděkoval...  Moc neděkuj, ten honosný bejvák si pořádně odpracuješ řekl tlouštík a ukázal mu na malou, plesnivou lavičku pod okapem... Tady máš jídelnu, vidíš ten přepychový stůl ? Na něm budeš mít ráno a večer jídlo a vodu... Do chalupy mě nelez a to nikdy, řekl přísně až zčervenal ještě víc... Ráno po jídle začneš pracovat tak jdi spát.  Ráno šel z opuštěné psí boudy Ferda tam k plesnivé lavičce pro jídlo... Malý pohárek vody a kurka od chleba tak tvrdá, že si jí musel Ferda namočit do té trochy vody... Celý den dřel až myslel, že z toho zemře... Musel dělat s kamením, se dřevem i na poli.. Večer dostal na honosný stůl pod okap pohárek vody a slupky od brambor... Tak to šlo dva měsíce než se před něj tlouštík postavil a posměšně mu řekl - Tak vše je hotovo a moc mě to nestálo... Chechtal se a pak dodal.. No co čumíš špinavče snad jsis nemyslel, že Tě budu živit napořád... Už tak sem Ti dal až moc... Vypadni... Ferda už byl o kus dál, ale ještě pořád slyšel jak se tlouštík chechtá.. Zatáhlo se a začínalo pršet a bouřit . Ferda vůbec nevěděl co má dělat. Poprvé zkusil běžet... Běžel a běžel až narazil do čehosi a spadl na zadek... Tyč, moje tyč... Ferda se dojetím rozplakal když viděl tu tyč na které roky hlídal pole...  Už nechci být člověkem povzdechl si Ferda. Tady z tyče vypadalo vše tak krásně. Myslel jsem, že se všichni mají rádi a jsou hodný, ale to jsem se spletl. Jsou jiní když se potkávají venku a pak se změní když jsou ve svém... Pořád se mění, jak to počasí... Pravou tvář skrývají a ukáží jí jen když vidí slabší oběť...  Do Ferdy uhodil blesk. Nezačal hořet, ale spokojeně visí s hlavou ze slámy a pozoruje to velké divadlo.. Fantazie Vlastina

Koncept jin – jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru. Jin (čínsky pchin-jinem yīn, znaky zjednodušené 阴, tradiční 陰), „tmavé místo, sever) je tmavší element; působí temně energicky, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí. Jang (čínsky pchin-jinem yáng, znaky zjednodušené 阳, tradiční 陽) jih) je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný větrem a ohněm. Jin (ženskost, temná energie síly) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na Západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako „zlo“ a „dobro“. Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev – tchaj-ťi tchu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo. Tma odráží světlo a světlo zobrazuje tmu. Fantazie Vlastina

Jmenovala se Robí.....  Ale vezměme to od začátku...  Radim a Viola to jsme my dva...  Náš sen je mít psa... Sen se nám po dvou letech splnil... Vybrala si nás a my jí milovali nadevše... Jmenovala se Robí. Šestiletá holka s velkýma ušima a černou srstí... Velikostí byla tak akorát, jak se říká střední... Veselá, paličatá, hodně chytrá a na cizí dost nevrlá... Kdo jí znal tak říkal, že je napůl člověk... Samozřejmě, že brzy byla jejím pelíškem naše postel kde nás tiše trpěla protože věděla, že to jinak nejde... Jediný pejsek, kterého měla ráda byl malý Jorkšírek Oťas , neboť se rychle od ní naučil všechny lumpárny a hlavně žebrat...  Dala povel, že páníčkové mají oběd a oba se vzorově pustili do loudění.. Oťas se moc snažil aby Robí byla s jeho výkonem spokojená a tak žebral o sto šest.. Oťas se stal členem naší rodinky asi tři roky po příchodu Robí.... Nejprve ho Robí moc v lásce neměla, ale časem jí zaujal jeho talent jak něco vyloudit a hlavně, že jí bral jako šéfovou. To jí přesvědčilo, že ho má mít ráda.....  Byla to srandovní dvojka... Co Robí dva kroky to Oťas deset a Robí když štěkala hlubokým tónem on se přidal  s pískavým vysokým ňafáním.  A o čem je vlastně tento příběh?  Tak tedy, začalo to v sobotu na chatě... Ráno vzala Robí Oťase ven se vyvenčit. Pak snídaně a chvilku ještě leháro...  Říkali jsme jim děti a tak povel zněl kolem desáté ráno - Děti jde se na výlet do lesa.... Oba v okamžiku ňafali u dveří, že jako nám dvounožcům to dlouho trvá než se vypravíme...  Konečně... To nám asi chtěla Robí říci pohledem když se odcházelo směr les....  Oťas moc nekoukal kolem, neboť všechny síly dával do toho aby udržel krok se svojí šéfovou...  Zhruba po hodině se Robí zastavila a začala hluboce vrčet směrem k hustému porostu... Nechtěla jít dál a tak já chudák dvounožec jsem se šel podívat co tam je, že Robí tak vyvádí... Oťas mlčel a strachy se schoval za paničku...  Nic, nikde nic, co blbneš Robí, pojď jdeme.... Ač hrozně nerada tak šla... Oťas se rychle přidal k ní s pocitem jak jí statečně kryl záda...  Po pár desítkách metrů opět... Zastavila a hluboce vrčí... Oťas opět statečně skočil paničce za nohy se schovat... Zase nic... Robí nezlob, co si to vymýšlíš, jdeme...  Toto se opakovalo ještě snad pětkrát...  Zhruba ve dvě odpoledne po návratu do chaty bylo jídlo a odpočinek...  Ve tři šla okolo chaty sousedka, která už nebyla hodně dlouho vidět... Ahoj... už jsme si mysleli, že si snad chatu prodala.. Ahoj, kdepak, ale tady nahoře v lesích mě před půl rokem zmizela máma a už jí nikdo nikdy neviděl..Tak sem neměla odvahu sem ject... Jo, víme o tom ze zpráv...je nám to moc líto... Nechceš jít k nám na kafe ?  Tak jen na chvilku, chci ještě dnes odjet, necítím se tu dobře. Přijela jsem jen zkontrolovat chatu a vyvětrat... Oťas návštěvu uvítal vrtěním ocásku a Robí vrčením.  Zatímco Robí spala v posteli aby se nemusela na sousedku dívat tak ta vyprávěla jak to tenkrát celé bylo s tím zmizením její matky... My jí moc neznali,byla protivná a hlavně jednou hodila po Robí velký klacek, který jí trefil přímo do hlavy. A to jen proto, že se Robí prošla kousek po jejich neoploceném pozemku...Nikdo z chatařů jí moc nemusel...Ale dceru měla normální... Tak díky za pozvání,ale už musím jít... Oťas se běžel rozloučit a Robí se otočila na druhý bok a spala dál... Přišel večer a po desáté hodině Robí u dveří a hrozně zuřivě vrčí na něco nebo někoho kdo je asi za dveřmi... Oťas jí pod stolkem opět statečně kryje záda... Zprudka otevřu s pohrabáčem v ruce a nikdo... Robí už s tím přestaň,co blbneš ? Ta,ale nevnímá a běží rychle k oknu...A opět zuřivě vrčí a štěká na okno... Oťas stále pod stolkem čeká na příležitost zneškodnit nezvaného hosta... Violo podej mi baterku... Půjdu to obejít protože tohle už je divný.. Takhle Robí nikdy nezlobí a začínám si myslet, že už prve v lese nás někdo sledoval a teď i tady.  Radime nikam nechoď, já se bojím. Co bych tady dělala sama kdyby se Ti něco stalo... Počkáme do rána až bude světlo. Dobře, ale budu raději hlídat do rána, uděláš mi prosím kafe abych neusnul...  Do půl páté ráno byl klid... Pak se stalo něco co by nám nikdo nevěřil..  Robí si sedla za dveře, zvedla jedno velké ucho a dala hlavu nastranu.. To dělala vždy když poslouchala co se jí říká...Vypadalo to, že Oťas spí, ale vlastně nespal, naopak se chystal pod peřinou na velký útok, tvrdí on...  Robí chvilku poslouchala, zakňučela a šla ke krabici kde měla ona i Oťas plno hraček.. Čumákem začala v krabici něco hledat... Vyndala hlavu a bylo vidět, že má něco v tlamě, ale nechtěla to dát... Vrátila se ke  dveřím a začala na ně dávat packu a škrabat což bylo vždy znamení, že musí ven... Mezitím se Oťas stále v posteli pod peřinou chystal na útok, který měl vstoupit do psích dějin...  Violu to dění probudilo.  Co dělá zeptala se...  Nevím něco si dala v krabici do tlamy, nechce jí otevřít, ale ukazuje, že chce nutně ven a předtím něco poslouchala, jakoby někdo mluvil za dveřma....  To je divný Radime, tak jí pusť a nech otevřeno ať jí vidíme... Třeba chce jen nutně na záchod... A to, že si něco schovává v tlamičce s tím nemá nic společného... Dobře, tak jdi Robí...  Oťas už také seskočil z postele a z náruče paničky opět kryje záda vlastně nám všem...  Robí pomalu vyšla asi pět metrů před chatu a tam to něco pustila z tlamy na cestičku.... Nebylo vidět co to bylo... Světla bylo venku pomálu a ještě se zcela nerozednilo...  Půjdu se podívat co tam ta holka položila. Robí mezitím mířila zpět do chaty a Oťas v náručí paničky plánoval bitvu...  Udělal jsem dva kroky k místu kde Robí to něco položila když v tom jsem se šíleně lekl....  Viola, Robí a Oťas  stáli u dveří a pozorovali statečného páníčka..  Lekl jsem se protože jsem slyšel předemnou něco jako šustění a na tom místě kde něco Robí nechala se zajiskřilo jako když zkratuje elektřina.. Zablesklo to, zapraskalo a pak už nic... Viola vyjekla a Oťas jí strčil hlavičku pod krk... Robí seděla, trochu vrčela, ale nebyla vůbec vystrašená....  Došel jsem pomalu a nejistě až k tomu místu... Tam nic, jen kolečko vypálené trávy... Ještě byl cítit zápach spáleniny.. Každopádně to co tady Robí vyndala z tlamy je pryč....  Když jsem se vrátil zkontroloval jsem zda už opravdu nic nemá v tlamě a neměla... Viola se už bála hodně.. Oťas samozřejmě ne a na křesle dával jasně najevo ať se nebojíme, že je tu s námi... Robí šla pokračovat ve spaní... Nakonec i my dva dvounožci jsme usnuli ještě na pár hodin...  Po deváté ráno nás probudilo ťukání na dveře...  Jé, ahoj, Ty si neodjela?  Nakonec ne, řekla sousedka, která byla včera u nás....  Musím vám něco říct, ale prosím nemějte mě za blázna....  Neboj, kdyby si holka věděla co se dělo nám tak nás vezou všechny...  Nemohla jsem nastartovat auto tak jsem našla odvahu, že tu přespím. Vzbudila jsem se brzy a sedla jsem si s kafem u okna... Najednou ňáko po páté, možná v půl šestý jsem viděla venku blesky a slyšela praskání... Vyběhla jsem ven jestli to není elektrika venku u jističů.. Smrad jako když vyhoří zásuvka.. Jističe v pořádku a když jsem šla zpátky tak vidím, že před dveřmi leží mámin prsten... Ten se dědí z generace na generaci a tenkrát byla máma hrozně nešťastná když ho ztratila.. Vlastně to bylo tenkrát ten den jak trefila Robí do hlavy tím klackem... To zrovna hledala ten prsten co jí někde upadl z prstu a byla hrozně na nervy.... No a dneska po takové době se objevil za dveřmi... A k tomu ty bles

  Fantazie Vlastina