PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Moře bylo krásně teplé a vlny tak akorát. Proč se tedy nepotápět. Venku snad 40 stupňů vedra a proto ve vodě bude nejlépe. Nemám žádné vybavení. Potápím se jen tak obyčejně. Nadechnout a hup pod vodu. Za půl minuty mám dost a opět jsem nad hladinou načerpat trochu vzduchu. Oči zavřené, nádech a zase hup pod vodu. Po pár vteřinách slyším hlas úplně zřetelně jak volá Péťo, Petro sem plav za mým hlasem. Byla jsem jak omámená a vydala se za tím hlasem. Podivné bylo, že jsem vůbec necítila potřebu se nadechnout.

Poslední co si pamatuji je, že mě někdo pevně sevřel rukama okolo pasu. 

Probudila jsem se v nemocnici a u mě sedí zoufalá máma a nervózní otec. 

Co se stalo?

Táta začal přísně a dost hlasitě. 

Potápěla si se a když si byla pod vodou dlouho skočil jsem pro Tebe. Cos tam vyváděla proboha pod tou vodou?

Máma dodala, že je to zázrak, že vůbec žiju. 

Já jen pokrčila rameny a nikdy jsem nikomu neřekla o tom volání. 

Často si říkám kam jsem to vlastně měla doplavat. Možná, že mě ňáký zlý hlas vedl na onen svět.