PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Přečtěte si celý příběh o domě, který jsem navštívil a zanechal ve mě zvláštní dojem navždy.

BYL TO VELKÝ, ZVENČÍ NA POHLED STARÝ A PONURÝ DŮM V OBROVSKÉ ZANEDBANÉ A ZAROSTLÉ ZAHRADĚ. MĚL ZVLÁŠTNÍ AŽ DIVNÝ TVAR STŘECHY, KTERÝ JSEM NIKDY NIKDE NEVIDĚL. NÁDHERNÉ STARÉ OKENICE JAK Z HORORU. 

DŮM BYL NA MÍSTĚ KDE NEBYL VŮBEC VIDĚT Z CESTY DOKUD JSTE NEPŘIŠLI AŽ K PLOTU. OKOLO NIC A NIKDO. JEN PRAŠNÁ CESTA, LESY A LOUKA. NIKDE ŽÁDNÝ SOUSED NA DOHLED A NAPROSTÉ TICHO. 

ÚŽASNÉ TAJUPLNÉ MÍSTO S TAJUPLNÝM VELKÝM A HROZNĚ ZVLÁŠTNÍM DOMEM. NA ZAHRADĚ BYLO NĚCO JAKO MALINKATÝ RYBNÍČEK, POLOROZPADLÁ KŮLNA A SCHODY DO PODZEMÍ KDE BYL SKLEP MIMO DŮM. 

DO DOMU SE DALO VEJÍT JEN JEDNIMI DVEŘMI, KTERÉ MĚLI Z VNITŘNÍ STRANY KRÁSNOU MŘÍŽ. PŘÍZEMÍ BYLO ROZLEHLÉ KDE BYLO SCHODIŠTĚ A ÚPLNĚ VZADU VANA A LÁZEŇSKÝ KOTEL A JINAK NIC. HÁDÁM, ŽE SE CELÉ PŘÍZEMNÍ POUŽÍVALO JAKO SKLAD DŘEVA A JINÝCH ZÁSOB A VĚCÍ. 

PAK NASTAL ŠOK KOLIK MÍSTNOSTÍ JE V CELKEM TŘECH PATRECH A NA PŮDĚ BY MOHLO BÝT KLIDNĚ DALŠÍCH PĚT MÍSTNOSTÍ. NĚKTERÉ MALÉ MÍSTNOSTI MĚLI ZKOSENÉ STROPY A MALÁ OKÉNKA DO VEDLEJŠÍ MÍSTNOSTI. FASCINUJÍCÍ BYLO USPOŘÁDÁNÍ MÍSTNOSTÍ A DVEŘÍ I CHODEB. MOHL JSEM CHODIT MÍSTNOSTMI POŘÁD DOKOLA. Z CHODBY DO PRVNÍ A Z NÍ DO DRUHÉ, TŘETÍ, ČTVRTÉ A DVEŘMI NA DRUHÝ KONEC CHODBY. JEDEN BY TAM SKORO ZABLOUDIL A DALŠÍ PATRO TOTÉŽ. 

ZVLÁŠTNÍ BYLO, ŽE V KAŽDÉM PATŘE BYLA DVAKRÁT PODLE VŠEHO KOUPELNA A PAK ZŘEJMĚ I PRÁDELNA. A HROMADA NĚCO JAKO ŠPAJZEK NEBO NĚCO TAKOVÉHO V RŮZNÝCH VÝKLENCÍCH. 

DODNES NEVÍM K ČEMU PŮVODNĚ DŮM SLOUŽIL ANI KDO BYL PRVNÍM MAJITELEM ANI JEHO HISTORII, ALE ZANECHAL VE MĚ SILNÝ DOJEM A MYSLÍM SI, ŽE KDYBY TAM ČLOVĚK STRÁVIL NOC, ŽE BY SE MOHL AŽ BÁT. PROZRADÍM JEN, ŽE DŮM SE NACHÁZÍ NA SEVERU ČECH A MOŽNÁ BUDE TADY TOTO ČÍST NĚKDO KDO BUDE VĚDĚT KTERÝ JE TEN TAJEMNÝ DŮM. BYL TENKRÁT K PRONAJMUTÍ A TAK JE MOŽNÉ, ŽE UŽ V DOMĚ NĚKDO ŽIJE A TŘEBA ZAŽÍVÁ I NĚCO TAJUPLNÉHO. 

Alena Kolín.Bylo to takhle v létě a já byla u svojí babičky na prázdninách.Moc ráda jsem ji všude doprovázela.Jednou jsem zaslechla,že navečer pojede moje babička k jedné známé na seanci.No to bylo něco pro mě.Babička nechtěla nic slyšet,prosila jsem jí,že chci jet taky.Ale nakonec jsem ji přemluvila s příslibem,že budu hodná a nebudu vyrušovat.Ale moje babička tomu všemu věřila tak na půl,tak mi řekla,že bychom tu její známou mohli nenápadně vyzkoušet.Ona babičku znala,ale o dalších členech naší rodiny nic neveděla.Byla to jen známá.Jeli jsme tedy,pod záminkou,že jedeme něco ohledně jedné kočky,babička byla totiž zachránkyně toulavých pejsků a koček.Kočičky spolu s jednou její známou umísťovali do dobrých rukou.A tam poznala tu paní,co dělala seanci.Tak jsme jeli.Na seanci byla tam paní ,ještě jedna a pak já a babička.Věštila pomocí jedné tabulky:Ouija.Ale protože ztratila to věštící oko,používala malou skleničku,pro čtení písmen.Měla jsem oči na vrch hlavy,bylo to strašidelně tajemné.Seděla jsem stranou,najednou ta paní povídá:Nechceš si to také zkusit Alenko.Tak jsem to šla vyzkoušet.Přiložila jsem ruce na skleničku a musela položit otázku.Podle domluvy s babičkou jsem se zeptala,co dělá můj zemřelý děda.Ale on byl na živu,byla to jen zkouška.Najednou se sklenička dala do pohybu.Napsalo to:Nelži,tvůj děda žije!Obě jsme se s babičkou na sebe podívali.Paní se na nás zlobila a seánce skončila.Než jsme odešli ukázala nám foto mladé ženy.Byla to její dcera,co na ní byla.Pak nám řekla,že předpověděla její smrt.Ona ji neposlechla a nasedla do letadla,co skutečně spadlo.Byla jsem plná dojmů.Když jsme přijeli domů,táta se dověděl,kde jsme byli a bylo zle.Bylo to poprvé a naposledy,co jsem něco takového zažila.

Leoš Pardubice 

Toho dne už od rána jsem cítil divný smutek a pochmurno a to zcela bezdůvodně. Nic mě nedokázalo zlepšit náladu a už jsem se těšil na noc, že to zaspím. Jenže ne a ne usnout. Až k ránu se povedlo, ale jen na chvilku, neboť sny hrůza a děs. 

Ráno u kávy hlava jak z ocele a jen tak jsem čučel bezmyšlenkovitě skrz okno do toho pochmurného a podzimního rána. Zvoní telefon.. V hlavě mě běží myšlenka kdo tak brzy otravuje... Zvednu to,,,, otráveně říkám No Ahoj.... A během pár vteřin bylo jasné proč už druhý den je mě tak divně... Jakoby už má mysl věděla tam někde na pozadí, že se něco stane.... A stalo... Stalo se to včera navečer a mě bylo divně už od rána.. To nechápu.. Náhoda nebo něco nevysvětlitelného? Úplně mě při této myšlence přeběhl chlad po zádech. Brrr jak je to možné ???

A co se vlastně stalo? Kdo volal a co volal ?

Volala příbuzná z Krkonoš, že se něco vážného stalo v rodině... Nebudu psát co přesně se stalo, ale byla to rodinná tragédie..

Chtěl jsem jen napsat jak je možné něco vycítit dříve než se to stane? A nebo jen shoda okolností a můj stav byl jen jak se říká nálada pod psa.... 

Roman -

Představte si domek kde uvnitř v obýváku svítí jen svíčka a venku je tma a velmi hustá mlha. Nevidíte nikam, vidíte jen valící se mlhu, která jakoby se odrážela od skleněné tabule okna. Ve skle vidíte krom mlhy i odraz svíčky a svojí siluetu. A v tom se vám ukáže ještě obrys člověka, kterému není vidět tvář a ani nevíte zda je to žena či muž a během zlomku vteřiny to zmizí, to něco. Přesně to se mě stalo před pár lety a věřím tomu, že to bylo něco záhadného i když rozum říká, že to byla hra světla, mlhy a odrazu. Nevím, ale mám rád záhady tak věřím, že to bylo něco mimořádného. Něco co se nedá rozumem vysvětlit. 

Karel - Můj příběh je krátký a ani nevím zda šlo jen o výplod mé fantazie nebo o něco nadpřirozeného. Moje babička ráda sedala do křesla v rohu pokoje a vedle křesla stála velká stojací lampa. Křeslo už něco pamatovalo a tak občas když se v něm zavrtěla tak zapraskalo nebo jemně zavrzalo. Babička v něm ráda četla a nebo štrikovala. Když zemřela bylo mě 14 let a protože mě vychovávala byla to moc velká ztráta pro mě i pro dědu. Pár dní po jejím pohřbu mě v noci probudilo zavrzání toho křesla a tu vteřinu než mě to došlo jsem nic necítil zvláštního, ale jak mě to došlo, že to není možné úplně jsem zkameněl a zblednul. Děda v tom křesle nikdy nesedával a šel jsem se raději přesvědčit. Děda spal a v křesle nikdo. Říkal jsem si, že jen smutek vyvolal takovou halicinaci. Ano mohla by to být halucinace z toho jak moc nám chyběla a člověk si přál aby byla zpátky, ale během půl roku se mě to samé ještě párkrát stalo. Možná jen výplod mé fantazie a nebo ne ??? 

Blanka Praha.Tenhle podivný zážitek se mi stal v době kdy jsem ještě chodila do ZŠ.Byla neděle a já pospíchala na autobus.Moje cesta do školy trvala asi hodinu.Na dojíždění jsem si rychle zvykla.Nebylo by na mé cestě do školy nic divného,kdyby nebyla neděle.Nějaká tajemná síla mi nutila jít a odjet.Když jsem přestoupila na druhý autobus,mimochodem byla jsem v autobusu sama,zažívala jsem divný pocit.Na další zastávce přistoupil podivný muž.Jako by byl z jiného světa.Dlouhý obnošený kabát,na hlavě něco,co se podobalo buřince,nebo pomačkanému klobouku.Jeho pohled,jako by bez očí mi naháněl hrůzu.Nespouštěl že mě své podivné oči.I když jsem to nikdy neudělala,zběsile jsem dala skoro na poslední chvíli řidiči znamení k zastavení.Pak jsem se asi o tři zastávky dříve,než jsem měla původně rozběhla ke škole a tak rychle jsem nikdy neběžela.Ohlížela jsem se za sebe.Stále mi byl ten muž v patách.Měl v ruce starý deštník s kovovou špičkou a jak se o něj opíral,při chůzi vytvářel rytmickou melodii.Už jsem byla skoro u školy,on stále za mnou.Bála jsem se,jak se ke mě blížil.Nenapadlo mě nic jiného,než v tuto ranní hodinu zazvonit na zvonek školníka.Ten se spíše než zlobil divil,proč jsem v neděli ve škole.Postava muže se zastavila na konci ulice a já jsem vše panu školníkovi řekla.On však na konci ulice tu tajemnou postavu muže neviděl.Vzal mě k nim domů na čaj a pak mi poslal domů.....Za pár dní našli nedaleko tělo školačky.A po tajemném muži se slehla zem.

Patricie Postoloprty - Když jsem byla ještě dítě školou povinné,moc ráda jsem byla u své babičky.Ona byla asi jiná než jiné babičky.Byla přísná,ale milující.Často mi místo pohádek,vyprávěla strašidelné příběhy.Ale také takové příběhy,co sama zažila.O jeden bych se s vámi chtěla podělit.Moje babička tehdy bydlela v pavlačovém domě se svojí sestrou a svými dětmi.Jednou večer,její mladší dcerka začala uprostřed noci plakat,tak vstala z postele a šla se do vedlejší místnosti na ní podívat.Po chvilce malá Milada přestala plakat,tak když už byla vzhůru,přeci jen ji šla zkontrolovat.V pokoji byla tma a ticho,ale to co u Miladiny postýlky uviděla ji vyrazilo dech.Nemohla se pohnout,uviděla u hlavičky své dcery průsvitnou postavu,ale rozeznala,že to byla shrbená stařena s dlouhými šedivými vlasy,co se nad ní skláněla a kostnatou rukou se jí dotýkala hlavy.Babička potichu opustila pokoj a šla plná strachu vzbudit Blanku svojí sestru.Potichu obě vešli do pokoje k malé a Blanka ji zase uviděla u jejích nohou...zlým pohledem a jako by něco mumlala.Strachy vykřikla a postava zmizela jako závoj z kouře.Ale druhý den ráno měla její dcerka velmi vysokou teplotu.Nakonec ji odvezli do nemocnice a řekly,že má silný zánět mozkových blan a že bude zázrak,když to přežije.Z nemoci se sice dostala,ale následkem toho přestala chodit a ochrnula.Babička věřila,že to má na svědomí právě ta podivná stařena.

Vlasta Praha... Tenhle příběh se odehrává v době,kdy jsem čekala svoji první dceru.Byla jsem asi v pátém měsíci těhotenství.Zcela zdravá, léky jsem žádné nebrala.Tehdy můj muž pracoval na dráze a chodil na noční směny.Někdy se ale stávalo,že přišel dříve než ráno,to podle práce.Ten večer jsem si šla lehnout dříve,než jindy.Ale jak to tak u těhotných žen bývá,probudila mě kolem třetí hodiny ranní potřeba na záchod.Šla jsem tedy,na záchod.Vnašem malém domku,kde tehdy byli jen dvě místnosti jsem byla sama,staré domy vydávají někdy tajemné zvuky.Když jsem si myla ruce slyšela jsem:Vlastičko???Přišlo mi to divné,že by přišel dříve domů.Ale nikdo nepřišel.Pak jsem si vzpomněla,že jsem zamkla dveře na dva západy, nejdříve by musel odemknout.Tak jsem si řekla,že se mi asi něco zdálo a šla jsem zpět do pokoje.Bylo teplo a v místnosti kde jsem spala,najednou ukrutná zima,jako kdyby jste otevřeli okno.Zachumlala jsem se do postele a lehla si,zhasla a pomalu usínala.Asi po chvíli,kdy jsem už skoro spala zase:Vlastičko!!!!To mě vzbudilo a ten hlas nebyl mého muže.Rychle jsem rozsvítila a prošla náš malý baráček,kde byli tehdy jen dvě malé místnosti.Docela jsem se bála,toho úlisného,neznámého hlasu.Pak jsem si řekla,asi blázním.Usnula jsem,ale jako bych vnímala dění kolem sebe.Pak jsem se viděla na vlastní posteli,ale ze stropu.Trvalobto jen chvilku,ale věřte že mě to už dost vyděsilo.A když jsem slyšela ten hlas potřetí,už jsem spát nešla,všude jsem rozsvítila a v ušich mi zněl ten děsivý smích a oslovení tak podivným hlasem:Vlastičko.A na závěr dutá rána do stolu,až se jedná jeho část odloupla.Ráno,přišel muž,divil se proč všude svítím a nevěřil mi ani slovo.