Smutný komik
Nikdo mu neřekl jinak než komik... Každého dokázal rozesmát svými komickými pohyby a pusou od ucha k uchu... Bydlel sám v malé vesničce v malinkém domečku. Pracoval ve vedlejší vesnici na statku u hodného sedláka a byl spokojený. Tedy spokojený co se bydlení a práce týkalo. Lidé ve vesnici si myslí, že pod tím úsměvem komika skrývá smutek z toho, že je sám. Pravdu mají v tom, že skrývá smutek, ale není to kvůli tomu, že žije sám... Před šesti měsíci zjistil, že má nádor a že mu zbývá maximálně rok života... Ani neví jak dlouho ještě vydrží pracovat a nemoc skrývat. Kolikrát přišel domů tak vyčerpaný, že usnul oblečený tak jak byl ze statku.. Pracovat chtěl za každou cenu. Myslel si, že tím svůj konec alespoň o kousek odsune když bude myslet na práci a ne na to co v něm neúprosně roste.. I přitom všem rozesmál každého koho potkal.
Uteklo dalších pár měsíců a už to nešlo. Vyčerpaný nemocí už práci přestal úplně zvládat. Dnes je to jeho první den kdy nejde na statek a ví, že už se tam nikdy nevrátí. Hodná sousedka mu donesla nákup a uvařila mu alespoň polévku i když on už vůbec neměl chuť k jídlu.. Ještě mu trochu poklidila a vzala prádlo, že ho doma vypere a pak mu ho přinese..Komik zcela rázně odmítl pobyt v nemocnici, dokud není nejhůře... Od ní se celá vesnice dozvěděla, že komik už se nesměje a že pomalu odchází před očima.. Každý ho měl rád a každému bylo moc líto, že už nikdy neuvidí ty komické pohyby souseda komika...
Ležel v postely unavený a smutný. Vedle postele měl na židli talíř s polévkou, které se ani nedotkl..
Z ničeho nic stála vedle postele ošklivá, vrásčitá stařena. Komik si myslel, že už blouzní, ale nebylo tomu tak... Stála tam a starýma skoro mrtvýma očima si ho prohlížela... Komik zašeptal - co tady děláte ? Vy jste smrt ? Stařena jen zakroutila hlavou, že ne.... Ani se neurazila...
( A TEĎ UŽ JE TO NA VÁS )
