Hřbitov
Byla jsem na hřbitově zapálit rodičům svíčku a dát kytku na hrob. Vše jsem ometla a položila kytku a připravila svíčku na zapálení. A hledala jsem v kabelce zápalky, které si beru pokaždé když vím, že půjdu na hřbitov. Když jsem je nenašla bylo mě zřejmé, že jsem je do kabelky nedala. Okolo na dohled nikdo už takto před zavřením není, ale u zastávky je možnost koupit zápalky a je to kousek tak jsem se rozhodla, že tam dojdu a ještě stihnu se vrátit a zapálit než bude hřbitov zavírat. Byla jsem od hrobu rodičů tak asi dvacet metrů a něco mě přimělo se otočit a podívat se k našemu hrobu. Vidím malou postavu v kabátu a šátku s trochu ohnutými zády jak zašla za naší náhrobní desku a tak se vracím, že jí poprosím o oheň a když jsem přišla k hrobu vidím, že svíčka hoří. Hledám tu osobu asi starou babičku podle toho co jsem viděla, ale za hrobem nikdo a v okolí také ne. Nemohla tak rychle odejít, neboť já byla zpět během pár vteřin a viděla kam zašla a teď nikde nikdo a svíčka na našem hrobě hoří. Říkala jsem si, že je to divné, ale už jsem musela jít protože budou zavírat. Vrátnému, který mě už trochu zná jsem řekla, že asi tam ještě je ňáká starší žena v šátku tak ať jí nezavře na hřbitově. Jeho odpověď mě šokovala.
Paní to už jsem slyšel za poslední dobu snad desetkrát a nikde nikdo nebyl a to jsem to i prošel pro jistotu. Usmála jsem se na něj a odešla, ale pořád to mám v živé paměti a už jsem jí tam nikdy nepotkala.
