Jeptiška
Často chodíme do velkého parku, který je kousek od našeho domova. Já tam pobíhám nebo ležím ve stínu pod stromem a páníček s paničkou si povídají.
Poslední dobou tam začala chodit divná paní. Prej se jí říká jeptiška říkal páníček. Na tom by nebylo nic divného kdyby nechodila tak pomalinku a neměla ty velké černé brýle, že jí vůbec nejsou vidět oči. Přiznávám, že z ní vůbec nemám dobrý pocit. Můj psí čuch mě něco říká, že je něco ve vzduchu. Oťas si doma spí a já zase abych tady nasazovala vlastní kůži. Stejně by mě vlastně Oťas nepomohl. Má jen silné řeči, ale jak se něco děje tak se běží schovat. Však si pamatujete jak na chatě dělal bojovníka a přitom se třásl jak sulc co má páníček v lednici. Nechci pomlouvat, ale je to srab.... Mám ho i tak ráda toho Oťase...
Tentokrát se určitě s tou paní jeptiškou nepletu jako tenkrát na tom zámku s tím brněním. To byla teda ostuda.
Už je tady !!! Zase jde tak pomalu a brýle má snad ještě větší než minule.
Sedla si na lavičku nedaleko od nás a v ruce má telefon.
Půjdu jako, že kolem a třeba něco vyčuchám. Půjdu pomalinku a budu dělat, že jsem z toho horka úplně vyřízená....
Někam volá, musím trochu přidat abych něco zaslechla a mohla konat.....
Proč tak šeptá... Budu muset jít až k ní zezadu a snad si mě nevšimne... Dobrý, už slyším....
Dobře a kolik jich dneska chcete..
Rozumím, až to půjde tak to udělám a pak přijdu...
Nebojím se, buďte v klidu...
Proboha,,,, buď krade děti a nebo psy !!!! Co teď... Co budu dělat..
Ale podle toho co jsem slyšela je to jasný, úplně jasný... Proto chodí v tom převleku do parku... Však uvidí baba jedna... Teď si lehnu pod strom a budu dělat, že spím... Přitom budu přemýšlet co dál... Je jasné, že teď jako svědek toho rozhovoru co měla po telefonu jsem v nebezpečí... Myslím, že mě zahlédla jak jsem dělala za lavičkou jako, že čůrám...
Raději si lehnu úplně k paničce aby na mě viděla. Protože jestli ta ženská krade psy tak já rozhodně nechci být ukradená...
Už se zvedá... Musím za ní... Co jde dělat do toho křoví.. K něčemu se tam ohýbá... Jasně, odvazuje ňákého pejska aby ho ukradla... Škoda, že nevidím do toho křoví co je to za pejska...
To nemůžu tak nechat....
Rozběhnu se a v plné rychlosti jí skočím na záda... Tím jí povalím na zem a toho si lidé všimnou a pejsek bude zachráněn...
HUPS NA NÍ....
Kde je ten pes? Ona má v ruce ňáké listí.... Ááá už sem chvátá páníček...
Robí, proboha co to zase vyvádíš?
Není Vám paní nic ? Moc se omlouvám...
Ne není, nic se nestalo... Jen mám zlámané ty kytičky...
Ale paní tady se nesmí trhat kytky tak pozor ať Vám někdo nevynadá...
Já vím, ale jsou tak krásné a já je nosím jedné moc nemocné paní co k nám chodí do kostela... Teda vlastně ne chodí, ale syn jí občas přiveze v neděli ona je už dvacet let na vozíku...
To je smutné.... Klidně si je trhejte. Mě je to jedno, ale znáte lidi kdyby Vás někdo viděl... Viď Robí, styď se...
Kdybys tak věděl páníčku jak se stydím... To už je druhý omyl v tomto měsíci, ach jo.... Ještě, že tu nebyl Ben a nebo Barunka...
Příště si musím dávat pozor abych neudělala chybu...
Co je to tamhle za divného chlapa u pískoviště?
Na něj si brzy posvítím jako, že se Robinka jmenuju...
