Dej si pozor
Toho rána se Robinka vzbudila s velmi špatnou náladou... Hned zavrčela na Otíka ať se drží od ní dál, že vůbec nemá náladu na jeho rozumy a hry...
Otik si šel po svém a Robinka seděla před pelíškem, koukala ze strany na stranu zda není na dohled někdo kdo by jí chtěl rušit... Po chvilce ukázala na vodítko což bylo znamení, že se jde venčit...
V parku šla pomalu, otráveně a zcela bez zájmu co se kde děje...
Otik běhal radostně sem tam a Robinku raději ignoroval. Už věděl, že není dobré se Robince moc připomínat když se vzbudí v této náladě...
Po návratu domů šla rovnou do pelíšku a hrála, že spí... Kdo by jí neznal tak by se bál, že je nemocná...
Vždy když se vzbudí v této náladě tak se ten den něco přihodí...
A ani dnes tomu nebylo jinak... Jakoby cítila dopředu, že se něco semele....
Kolem druhé odpoledne začal někdo zvonit u dveří jako blázen...
Dobrý den sousedko... Dobrej, co pak se stalo... Uplakaná sousedka začala vyprávět...
Dole u výtahu mě vypadla peněženka z tašky ... Všimla jsem si jí až když už bylo pozdě a výtah se skoro zavřel ... Hned jsem jela dolů a tam ten kluk ze třetího patra... Prej nic nenašel ani neviděl.... Šla jsem k nim a jeho otec mě vyhodil, že co si to dovoluju... Vím jistě, že jí vzal ten kluk a já tam měla celý důchod, co teď budu dělat....
Během vteřiny proletěla Robinka ohromnou rychlostí ven z bytu a rovnou po schodech nahoru...
Volala jsem na ní Robí stůj, ale marně....
Ve třetím patře stojí Robí s uchem na dveřích..
Hele hochu doufám, že si tu peněženku nevzal...
Ne tati, opravdu ne...
Ukaž kapsy a zvedni triko ať mám jistotu...
Dobrá.... Věřím Ti hochu... Asi jí to vypadlo někde jinde...
Robí teď věděla, že táta toho kluka v tom nejede a že ten pacholek musel tu peněženku někde schovat než šel domů a musel to udělat zde v domě když byl hned doma jak tam na ně zvonila ta paní co byla u nás...
Však já Tě dostanu zlodějíčku.. Jen počkej.... A odešla do čtvrtého patra kde čekala....
Zanedlouho šel kluk ven... Rozhlíží se a po chvilce otevřel botník co mají vedle dveří... Vyndavá botu a z ní peněženku... Z peněženky ňáké peníze a zase vše vrací jak to bylo a jde ven...
Robí ho tajně sleduje... Jde do cukrárny... Vychází a kouše obrovský dort... Lump jeden, rozčiluje se Robinka...
Běží aby jí kluk neviděl a aby byla v domě dřív než on...
Škrábe na dveře u sebe doma a štěká a také u sousedky co jí patřila ta ztracená peněženka...
Co je Robí co se stalo... Naléháním obě dostala až k bytu kde byl vedle dveří botník... Začala na něj škrábat a vrčet....
V tom otevřel dveře otec toho kluka... Co tady děláte?
Promiňte, ale nás sem dovedla Robí a hrozně útočí na váš botník... Můžete ho otevřít?
Proč ne... Klidně, ale kluka jsem si podal a opravdu nic nevzal..
Otevřel botník, Robinka se vrhla po jedné botě a začala s ní lomcovat až vypadla peněženka...
To tam musel někdo dát aby to bylo na mého syna, řval soused na celý barák...
Robí začala skákat a štěkat což panička už znala, že znamená, pojď za mnou.
Celá trojice chvátá za ní ven... Venku doprava a tam za roh...
Kluk sedí na lavičce a dopřává si dorty... Mezitím si šel koupit další... Když je viděl tak mu kus dortu vypadl z pusy rovnou na kalhoty...
Já, já, já je dostal tatínku... To mě dala jedna paní...
Žena co jí patří cukrárna viděla srkz výlohu, že se něco děje u lavičky kde kluk pojídá dorty od ní...
Dobrý den... Já jsem tady z té cukrárny.. Stalo se něco?
Kluk věděl, že je zle, že vše praskne...
To jsem ráda, že vás všechny tady vidím.. Bylo mě divné, že tak malý chlapec má na dortíky několik set korun... Ale vidím, že o tom víte tak se omlouvám...A odešla zpět do své cukrárny...
Co bylo dál je asi zbytečné psát.. Každý asi tuší... Kluk výprask, Robí chvála a pamlsky a sousedka radost, že má zpět svojí peněženku...
No jo, Robí... Ta musí mít vždycky něco extra... Mumlal si Otik pod vousy.... To kdybych já chtěl tak... ... a s tou myšlenkou usnul....
